Pardubice - Odedávna bývala největším a nejnepřátelštějším hokejovým rivalem Pardubic pražská Sparta.
Jenže po čtvrtfinále 2002 a finále 2003 se Slavií převzal tuto roli druhý z pražských klubů. Východočeši obě zmíněné série prohráli. Vždy po dramatickém průběhu a po zápasech plných zvratů a sporných momentů.
Málku, tys to viděl!
Dlouho diskutovaným okamžikem čtvrtfinále 2002 byl gól negól ve čtvrtém zápase hraném v Edenu. Hosté v něm podlehli 1:0. Vše možná mohlo být jinak, kdyby video prokázalo, že puk přešel brankovou čáru Romana Málka.
K tomuto momentu se vztahuje dnes již zlidovělé heslo pardubického kotle "Málku, tys to viděl!"
Náhoda tomu chtěla, že podobně vypjatá situace nastala i o dva roky později. Rovněž ve čtvrtfinále a rovněž byl hlavním aktérem Roman Málek. Jenže to už chytal v dresu Plzně.
"´Pardubický kat" tehdy lapil Lubinovu střelu, ale s pukem v rukavici přepadl za čáru. Videorozhodčí znovu hlásil, že nemá na gól průkazný materiál. Halou se opět neslo: "Málku, tys to viděl!"
Nejprve se mluvilo o pardubickém bloku ze Slavie, pak o mindráku z Romana Málka.
Rány zahojeny
Pardubické publikum nezapomíná, ale i ono již zažilo tolik dalších napínavých a zajímavých duelů, a především vítěznou finálovou sérii v roce 2005 proti Zlínu, že do střetnutí se Slavií už příliš nepromítá bolestivé ozvěny minulosti.
Ani na ledě to nejiskří více, než jako v každém jiném duelu dvou velkých rivalů. Vždyť černý finálový zápas z dubna 2003 pamatuje na pardubické straně již jen šestice hráčů současného kádru, na straně Slavie to je dokonce jen čtveřice.
O všem svědčí rozhovor s Radovanem Somíkem, jenž tým posílil až letos.
"Nevím, jestli tu je nějaká zvláštní velká rivalita," tápe při otázce po speciálním náboji utkání.
"Ale už jen postavením Slavie v tabulce to bylo vyhecované. Vždyť je to lídr. Hráli jsme se silným soupeřem, na to se každý dokázal nahecovat," pokračuje.
Podle jeho slov se ani kabina nijak speciálně nechystala na Adama Svobodu, ani borci, kteří ho znají z pardubického působení, nedávali ostatním recepty na jeho překonání.
"Nevím o ničem. Nebavili jsme se o tom. Snažili jsme se tlačit do brány, tlačit se do šancí, do střelby, doufali jsme, že se to někde odrazí a dorazíme puk do brány," říká Somík.
Pro něj bude zřejmě mnohem srdečnější záležitost následující páteční utkání se Zlínem, kde na začátku tisíciletí dvě sezony působil, než odešel do zámoří do Philadelphie Flyers.
Osobní účty zůstávají
Jestliže staré rány zasazené slávisty už Pardubické příliš netrápí, osobní účty zůstávají. V neděli zajíždí do ČEZ arény Plzeň. Její exslávistický brankář si určitě zase vyslechne ono obligátní "Málku, tys to viděl!". Stejně jako si vyslechl své v úterním střetnutí hostující útočník Radek Duda.
Posměšným skandováním "Du-da, Du-da!" ho pardubický kotel podobně jako Málka pravidelně částuje, ať už přijede do města perníku se Slavií či Plzní.
Na milost ho východočeští fanoušci vzali snad jen na několik okamžiků během 6. finále, kdy se na edenském ledě provokatér Radek Duda starostlivě skláněl nad provokatérem v dresu Pardubic Michalem Mikeskou, jehož nešťastně zasáhnul obránce Jan Hejda pukem do krku.
Z "díry" idolem
Finále 2003 samozřejmě ještě pamatuje kromě zmiňovaných deseti hráčů ještě jeden, gólman Adam Svoboda. Ještě loni působil po několika hostováních v Pardubicích, nakonec přestoupil právě do Slavie.
Slávističtí fanoušci na něj před čtyřmi lety křičeli "Svoboda je sněhulák" a "Adam je díra", nyní nadšeně vyvolávají jeho jméno.
Svoboda několikrát z pardubického klubu odcházel a několikrát se zase vracel. Odnesl spolu s útočníkem Otakarem Janeckým a současným trenér Pardubic Milošem Říhou symbolickou čistku po blamáži ve čtvrtfinále 2004 s Plzní, v roce 2006 pouze zaskakoval za zraněného Jána Lašáka.
Pardubické publikum by nejraději mělo v kádru oba oblíbence, "Ádu" i "Janka", ale klub si nemohl dovolit držet dva elitní gólmany. Svoboda proto znovu odešel.
O to více se v brance motivuje, chytá-li proti svému někdejšímu zaměstnavateli. Úterní zápas nebyl výjimkou. Na vítězství vypsal v kabině 5000 Kč a hecoval se s Tomášem Rolínkem.
"To bylo nic, dělal akorát machra, ale dohromady nic nebylo," směje se expardubický gólman. "Hned první střídání, co byl na ledě, mě švihnul přes lýtka. Nedělá to zákeřně, nejde do toho naplno, prostě mě jen ťukne, abych věděl, že tam je."
Po výhře mohl spřádat plány na odvetu: "Asi mu zavolám, trochu ho popíchnu. Samozřejmě ne kvůli výsledku, ale musím si s ním něco vyříkat."
Zatím poslední klání mezi Pardubicemi a Slavií nicméně tolik vzpomínané 7. finále z roku 2003 silně připomínalo. I v úterý totiž na kostce nad ledem dlouho svítilo 0:1 a domácí útočníci se i přes enormní snahu nemohli prosadit.
Jenže narozdíl od rozhodujícího finálového klání nešlo o skóre konečné. Ve 48. minutě vyrovnal na 1:1 kapitán domácích Miroslav Hlinka. Svou chybou na buly o pět minut později však pomohl vedoucímu celku tabulky vzít si vedení nazpět. Na konečných 3:1 upravila Slavia během závěrečné power play domácích. a upevnila si pozici na čele extraligové tabulky.
