V sezoně NHL 2000/01 byli Pittsburgh Penguins úplně jiným týmem než dnes. Hráli ve stařičké aréně přezdívané Iglú a na dresu měli takzvaného "robo-tučňáka".
Trénoval je Ivan Hlinka a celkem za ně nastoupilo 11 (!) Čechů v čele s kapitánem Jaromírem Jágrem, kterému se však jakožto největší ligové hvězdě moc nedařilo. To se však mělo změnit…
"Zrovna jsme byli v Bostonu a náš generální manažer Craig Patrick mi volal, že až se vrátíme do Pittsburghu, Mario se mnou chce mluvit," spustil Jágr v nedávném díle podcastu Spittin' Chiclets.
Lemieux tehdy čtvrtým rokem nehrál, v Pittsburghu působil jako majitel poté, co zbankrotovaný klub převzal.
"Šel jsem k němu do kanceláře, zajímalo ho, co se děje," vzpomínal Jágr. "Já mu odpověděl, že já ani tým nehrajeme dobře a že bych rád dostal nějaké posily, ale vím, že nemáme peníze."
"Znám jednoho chlápka, který by mohl být dobrý," odpověděl Lemieux.
"Dobře, ale nemáme peníze, takže to žádná superhvězda být nemůže," utvrdil se ve skepsi Jágr, kterému ještě nedocházelo, kam konverzace směřuje.
"Je celkem dobrý a mohl by být levný."
"Kdo to teda je?"
"Já. Trénuju už dva měsíce. Nikomu to neříkej, ale rozhodl jsem se vrátit," překvapil Lemieux.
Jágra zasvětil jako jediného z kabiny, zbytek (takřka) nic netušil. Podobně jako veřejnost. Když tedy Kanaďan přezdívaný Super Mario comeback oficiálně ohlásil, spustil v Severní Americe šílenství.
Odmítl spekulace, že jde zpátky na led kvůli finančním problémům Penguins. Chtěl se jen předvést před čtyřletým synem Austinem. "Je to malý kluk, který vstává a usíná s hokejkou v ruce. Hokej miluje. Chci, aby viděl tátu hrát, než bude pozdě," líčil tehdy Lemieux.
I o tom Jágr věděl víc než ostatní.
"Austin si v kabině pořád hrál s hokejkou. A náš kustod Steve Latin tam měl velký plakát Maria. Jednou se ho Austin zeptal, kdo ten chlápek na plakátu je," vyprávěla česká osmašedesátka, načež přiblížila jejich konverzaci.
"To je tvůj táta," odpověděl Latin.
"Můj táta hrál hokej?"
"Tvůj táta byl hodně dlouhou dobu nejlepší hráč na světě."
"Tenhle rozhovor se nějakým způsobem dostal k Mariovi," pokračoval Jágr. "Myslím, že právě to ho připomnělo k návratu, chtěl svému synovi ukázat, jak dobrý byl."
Lemieux restartoval kariéru potřetí. V roce 1993 se vrátil po vyléčení z rakoviny mízních uzlin a o dva roky později mu částečně odezněla bolest dlouhodobě pochroumaných zad.
V prosinci 2000 to bylo jiné, protože měl tříapůlroční pauzu a bylo mu už 35 let.
Jako by se ale nic nezměnilo. Při obnovené premiéře přispěl k porážce Toronta 5:0 zápisem 1+2 a celkem do konce základní části posbíral 76 bodů (35+41) ze 43 duelů.
"Byl neuvěřitelný. Kolik profesionálních hráčů, nemusejí to být jen hokejisté, si může dát pauzu tři a půl roku a pak po tříměsíčním tréninku dominovat? Možná Michael Jordan," žasl Jágr.
Z comebacku legendy těžil i on. Zatímco bez ní trčel až ve druhé desítce ligového bodování, po jejím návratu se nakonec vyšvihl na první příčku před Joea Sakica a opět vyhrál Art Ross Trophy, svou pátou a poslední.
