New Jersey (od našeho zpravodaje) – Celý život byl zvyklý pracovat pod vedením svého svérázného otce. Za jeho pomoci se dostal až k vysněnému cíli - angažmá v NHL. Tam už je ale na všechno sám. Pevná ruka však prý Pavlu Zachovi nechybí.
"Já doufám, že jsem bez taťky moc nezvlčel. Pořád si hodně voláme, ale spíše se bavíme o tom, jak se máme, než že by mi něco radil. Myslím, že mi určitě pomohly ty dva roky v kanadské juniorce, kde jsem byl taky sám. Kdybych se do tohohle kolotoče NHL vrhnul rovnou z české extraligy, bylo by to rozhodně těžší," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz přímo v šatně New Jersey, kde má své místo hned zkraje za vchodem.
Na lepší flek si bude muset počkat. I tak si ale svou první sezonu v nejlepší hokejové lize světa užívá. "Je to parádní a taky hodně těžké. Čeká nás 82 zápasů, takovou porci za jednu sezonu jsem ještě v životě neměl, a už vůbec ne na takové úrovni. Musím se hodně učit, hlavně co se týče odpočinku. Pomáhají mi staří hráči, třeba Fidler nebo tak. Borci, co hrají dlouho v NHL. Hodně se mnou mluví a pomáhají mi. Užívám si to," usmíval se 19letý talent.
K ruce mu je v organizaci Devils stále také Patrik Eliáš, který má v kabině rovněž pořád své místo. "Být v jednom týmu s Patrikem je pro mě splnění snu. Jsem rád, že se pořád snaží dostat se do toho zpátky. Hodně se s ním bavím o hokeji, dokonce jsem byl k němu pozván na večeři! V posledních týdnech jsme ale hodně na cestách, takže je to trochu komplikované. Třeba takový David Pastrňák to má s Davidem Krejčím asi lepší, protože jsou spolu pořád," zamyslel se autor letošních dvou branek.
I tak ale zažívá pohádku. Jako šestku si ho v roce 2014 vybral klub, kterému od malička fandil. "Známe se s Adamem a Františkem Musilovými, takže jsem Ďáblům fandil hlavně kvůli Bobby Holíkovi. Hodně jsem je sledoval."
Když se z kapesného stane plat
Po dvou letech v mládežnické OHL se dočkal šance v prvním týmu a tu chytil za pačesy. Nezměnilo se mu však jen místo působiště a kvalita hokeje, ale také stav konta. Znát to bylo hned na první pohled, když po rozbruslení vystoupil před novou překrásnou halou Prudential Center ze svého nadupaného sporťáku značky BMW.
Na ten by bez milionové smlouvy v NHL mohl jinak zapomenout. "V juniorce jsem dostával 450 dolarů, to je kapesné na jídlo. Každý dostává stejně. Když potřebujete večeři, tak to vystačí. Když si pak koupíte oblečení, tak se třeba může stát, že vám na jídlo nezbyde. Přiznám se, že to už jsem taky párkrát zažil (směje se). Teď je to velký rozdíl. Herní a samozřejmě i finanční. Jsem za to rád, v devatenácti letech si vydělávám pěkné peníze a můžu se zabezpečit. Sám jsem nečekal, že to půjde takhle brzy," přiznal.
Pořádně zabydlený ale v Jersey ještě není. Noci zatím tráví na hotelu, co nevidět si ale chce najít byt. "Vrátím se z tripu a budu si hledat nové místo. Manažeři chtějí, abych bydlel poblíž ostatních hráčů. Všichni mají apartmány v Jersey City, můžu si najít místo s nimi. Už chci zmizet z hotelu, už je to únavné, navíc ani není v hezké lokalitě," prozradil mladík, který navíc ve volném čase dojíždí za svou přítelkyní do 300 kilometrů vzdáleného Bostonu.
V barvách trojnásobného vítěze Stanley Cupu si po loňském neúspěšném kempu vydobyl místo na slunci. Hraje oslabení i přesilovky. Jeho čas strávený na ledě ale mezi jednotlivými zápasy hodně kolísá. Jednou hraje sotva deset minut a pak až těžko uvěřitelných 25 minut, jako tomu bylo minulý týden proti v San José.
"Je to tím, jak hraju a jak hrají ostatní. Když se daří naším lídrům, trenér je tam dává pořád. Když vypnou, dostáváme šanci my, abychom nakopli tým. Ale i kdybych měl v tomhle tempu hrát jen deset minut, je to pro mě mnohem lepší než být v juniorce," má jasno.
Prohráváš buly? Jdeš na křídlo
Ze všech stran slyší na svou osobu hlavně chválu. Stále má však co zlepšovat. Například četnost střelby a vhazování. V tom má letos úspěšnost jen kolem 43 procent, proto ho taky trenéři v posledních utkáních přesunuli z centru na křídlo.
"Je to velký nezvyk a pro mě něco úplně nového. Popravdě se určitě líp cítím na centru. Hrál jsem tam celý život a vím, kde se pohybovat. Teď jsem hrál teprve osmý zápas na křídle, trošku se do toho systému dostávám, ale první dva tři zápasy, to bylo hlavně v obranném pásmu strašně rozdílné. Občas jsem zajel níže, pletlo se mi to," přiznává Zacha.
Tah trenéra Johna Hynese ale prý chápe. Je si dobře vědom, že centr zkrátka a dobře buly vyhrávat musí. Proto této činnosti vždycky věnuje nějaký čas po každém tréninku a rozbruslení. "Pořád chodím na vhazování v přesilovkách. Tam je to snad ještě důležitější než normálně. Když ho prohrajete, ztratíte dvacet vteřin jenom tím, že musíte zakládat nový útok," je si vědom svého nedostatku.
Od dětství si kladl postupné cíle. Jágr chtěl být nejlepším hráčem světa. Zacha je zatím střídmější, pokornější. Extraliga, draft, pak se porvat o místo v sestavě klubu NHL. Aktuální cíl? Lehce smělejší. "Chci se dostat mezi top šest útočníků Devils. Chci hrát přesilovky a oslabení a rozhodovat zápasy. Chci být rozdílovým hráčem," říká na závěr.
Ať už to tomuhle mladíkovi přejete nebo ne, jedno se musí nechat: Přesně ví, co chce. Počínající sláva mu zatím do hlavy nestoupla. A dře jako málo kdo jiný. Má na to stát se lídrem a novou českou tváří NHL.
