Jihlava – O český reprezentační dres bojuje na kempu v Jihlavě i teprve devatenáctiletý Dominik Kubalík. Útočník z Plzně prochází postupně všemi mládežnickými kategoriemi národního mužstva a rád by se vydal po stopách Dominika Simona, svého bývalého spoluhráče z Plzně.
"Je vzorem pro hodně z nás. Budu se snažit hrát co nejlépe v klubu, abych se už letos dostal i na nějaký reprezentační turnaj,“ netají své ambice Kubalík v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Ten byl už v roce 2013 draftován králi z Los Angeles a dva roky strávil v zámořské OHL. Letos by měl pravidelně nastupovat za extraligovou Plzeň.
Dominiku, jaké to bylo, když jste dostal pozvánku na reprezentační kemp?
Už když jsem se před tím dověděl, že jsem náhradník, tak jsem měl radost. Jsem tu a snažím se ukázat.
Dle slov trenérů se kemp nese v seznamovacích duchu. Souhlasíte?
Jsme tady převážně kluci z extraligy, takže se skoro všichni známe. S některými jsem byl i na mistrovství dvacítek.
Myslíte, že vám to nějakým způsobem může pomoci do sezóny v klubu?
Asi ano. Ty tréninky tady jsou rychlejší a náročnější, trénuje se ve větším nasazení. Doufám, že až se vrátím, tak to bude lepší než před tím.
Na ledě je s vámi pět trenérů. Je to trochu rarita…
Ano, je to trochu jiné. Dva se starají o obranu, dva o útok a jeden o gólmany. Je to poznat, že je na hřišti více lidí, ale zas takový rozdíl to není. Jiné je to v tom, že na vás kouká pět lidí místo dvou.
Jak se vám trénuje pod Vladimírem Vůjtkem?
Docela dobře (úsměv). Nezažil jsem pana Růžičku, takže nevím, jaké to bylo před tím. Je to pro mě první sraz a zatím je v pohodě. S ničím nemám problém.
Jste nejmladším členem výběru. Jaká je vaše úloha?
Zatím jsem jen sbíral puky z ledu (smích). To je asi jediné. Doufám, že nepřijdou žádné pokuty do kasy.
Váš spoluhráč z Plzně Dominik Simon se dostal loni z úvodního kempu až do AHL. Je to pro vás velká motivace?
Síma je vzorem pro hodně z nás. Všichni, co jsme tu, bychom to chtěli mít jako on. Je to ale jen další krok. Jsem teprve na prvním kempu a budu se snažit hrát co nejlépe v klubu, abych se letos dostal i na nějaký turnaj. Je to krok od kroku.
Vy osobně jste toho v loňské sezóně docela dost stihl. Zahrál jste si extraligu, první i druhou ligu a ve dvacítkách…
Je to tak. Nejlíp se mi hrálo určitě za Plzeň, tam přišlo vždycky hodně lidí. Ať už se hrálo doma nebo venku. Největší rozdíl byl hlavně v rychlosti a vyspělosti hokejistů. První liga je sice dobrá, ale je to obrovský skok oproti extralize. Byl jsem ale rád, že jsem si zahrál tolik zápasů. To člověku dá více, než kdyby seděl na střídačce.
Neměl jste občas problém přeorientovat se na jiný styl?
I ve druhé lize se trenéři snaží praktikovat stejný styl, jako hraje třeba Plzeň. Stejně tak juniorka. V Havlíčkově Brodě jsem vždy před zápasem dostal nějaké pokyny, co mám a nemám dělat. Podle toho jsem se pak řídil, tak snad to nebyla žádná ostuda.
