Ostrava - Proč vyhořeli Slováci na mistrovství světa potřetí v řadě? Proč se jim moderní hokejový svět vzdaluje? Kdo může za neutěšený stav a kudy z něho ven?

"Hokej se stal více bojem nežli hokejem. A to my nezvládáme,“ přiznává v otevřeném rozhovoru pro Aktuálně.cz Jozef Golonka.

Ikona slovenského hokeje vidí největší problém slovenského hokeje ve výchově mladých talentů a zároveň v kvalitě domácí ligy. "Jsou tu lidé, kteří si myslí, že budou mudrovat do hokeje po jednom náhodném výsledku, kterého dosáhli někdy na mistrovství,“ říká bývalý útočník. "My ale potřebujeme odborníky.“

Problém byl v psychice hráčů

Jak hodnotíte působení Slováků na šampionátu?

Jsem zklamaný. Neustále hledáme výmluvy a všelijaká kdyby. Kdybychom toto slovo neměli, nemohli bychom zhodnotit náš výkon. Kdybychom hráli dvě třetiny dobře, bylo by dobře. Kdybychom dali gól, bylo by dobře. Kdybychom udrželi vedení 2:0, bylo by dobře… Takto se to ale nedá konstatovat.

Pro mě je to memento, že se slovenským hokejem se něco děje. Neúspěchy za čtyři roky jsou velké. Na jednom úspěchu pak profituje určitá skupina lidí, kteří se tím stále a stále prezentují. To takto nemůže fungovat. Vypráví vše možné, ale to, že tu není něco v pořádku, neřekne nikdo. Všichni si hlídají jen své místečko. Takhle nepostoupíme dál nikdy.

Co rozhodlo o slovenském neúspěchu?

Problém byl v psychice hráčů a také v tom, že kvalita našeho mužstva není taková, jakou prezentují média a někteří takzvaní „odborníci“. Máme v NHL špičkové hráče, kteří nepřišli, protože jsou zranění nebo hrají play off, ale je otázka, zda by oni dokázali zachránit situaci.

Podepsal se na týmu už ten vstup do turnaje, kdy jej obrali o body papírově slabší soupeři?

Dnes není nikdo papírově slabý. Každý umí bruslit a hokej se změnil v boj. Je to jako americký fotbal. Objímání, hákování, nárazy na mantinel, držení hokejky… Je to víc boj než hokej a už i ti slabší soupeři jsou fyzicky velmi dobře připravení a umí bruslit a bojovat. A taky vstoupily do hry brankáři, kteří dnes mají velmi odlišný styl chytání. Dříve to byli malí mrštní gólmani, dnes jsou vysocí a širocí, a proto jsou takové těsné výsledky.

To jsou faktory, které jsme nezachytili. Když jsme hráli proti Česku v Jihlavě, úplně jsme v tom propadli. Hlavně ve druhém zápase, kdy jsme se nedostali pomalu ani k domácím do třetiny. A to nebylo ani vaše áčko.

Tatar a Daňo ještě potřebují čas

Kdo vás z hráčů překvapil a kdo naopak zklamal?

Hodit něco na jedince by bylo nespravedlivé. Zklamalo celé mužstvo. Gáborík si odvedl to, co umí. Střílel góly a stal se nejlepším střelcem. Nikdo mu nemůže nic vyčítat. I v rozhodujících zápasech dal rozhodující góly, které nás držely nad vodou. Překvapil mě nejvíc Ďaloga, který udělal ve Spartě obrovský krok dopředu. Ten chlapec je rychlý, průbojný… Podal vynikající výkon.

Od Tatara byla velká očekávání, nakonec se mu turnaj nevydařil…
Není to hráč, který je lídrem v Detroitu. To víme velmi dobře. Musel se probojovat do toho týmu a stát se jeho silným článkem. Teď přišel a spoluhráči mu měli pomoct. On hraje v NHL se zkušenějšími borci, než hrál tady na šampionátu. On teprve v budoucnosti bude hráčem, který bude diktovat tempo a bude lídrem. Momentálně tak daleko ale ještě není.

Rozhovor s Tomášem Tatarem čtěte zde.

To samé se týká i Daňa. Udělali jsme z jejich příchodu velkou show, ale oni potřebují nějaký čas. Nejsme v tomhle Američani nebo Rusové, kde se mladí automaticky etablují do mužstva. U vás se taky prosadil jen Simon. Máme tedy stejný problém.

Fanoušci byli nejlepším hráčem

V brance se prostřídali dva gólmani. Jak hodnotíte jejich výkon?

Laco nás zachránil na začátku, vychytal nám vše, co se dalo. Působil suverénně, ale byl psychicky vyčerpaný, tak nastoupil Hudáček, který podal proti Rusům kvalitní výkon. Proti Americe už nebyl v takové formě a ten jeden dva góly byly takové podivné. Máme dva kvalitní gólmany, můžeme být za to rádi. Musíme si ale uvědomit, že už nemáme Dzurillu, který podával stabilní výkony tři roky a potom měl teprve jeden zápas slabší.

Jak se vám líbila atmosféra v Ostravě?

Pořadatelé v Ostravě zvládli absolutně všechno. Když jste přišel do restaurace, do fan zóny, bufetu… všude byli velmi uctiví, upřímní a usměvaví. Nikdo nebyl naštvaný, že o něj někdo otřel špekáček nebo vylil pivo. Vše bylo v klidu a nebyly žádné konflikty. Naši fanoušci byli nejlepšími hráči našeho mužstva. Dovolím si tvrdit, že obětovali i své poslední peníze, aby podpořili náš tým. Atmosféra byla fantastická! Naši fanoušci vytvořili hráčům takové prostředí, jaké se málokdy vidí. Ani v Bratislavě, ani na KHL. Za vše, co jsem ty dva dny v Ostravě viděl, klobouk dolů.

Podruhé v řadě se Slovensko nedostalo mezi nejlepší osmičku. Proč?

Jaká je atmosféra v celé společnosti, ta se odrazí i na sportu. Nemáme adekvátní podporu pro rozvoj mladých hráčů. Je potřeba jim dát školení a finanční podporu, aby nebyli tolik závislí na rodičích, kteří jim dnes platí všechno. Nevíme, co se kolem toho slovenského hokeje děje, a tak se těžko mluví o příčinách. Liga není taková, jakou mají Češi. Máme čtyři mužstva, která by byla konkurenceschopná české soutěži, ale to je dost málo, abychom na této základně vychovali nějaká esa a vynikající tým.

Trenér Vůjtek nezklamal

Bude těžké vrátit se mezi ty nejlepší země světa?

Vidím to velmi skepticky. Máme dost odborníků, ale ti nejsou zapojeni do hokejového dění. Máme plno nových mladých hráčů, ale ti potřebují čas. Bude to chvíli trvat. Navíc místo toho, abychom poslali zkušené trenéry na mistrovství světa, aby si dělali poznámky o dění v dějišti o soupeřích, tak místo toho posíláme funkcionáře. Ti byli důležitější. My se téměř ani nedostali na hokej. Díky Českému svazu jsem se dostal na jeden zápas Slováků. Druhý lístek jsem si zaplatil, abych mohl vidět i Finsko.

U reprezentace skončil Vladimír Vůjtek. Jak byste zhodnotil jeho působení?

Hned na začátku dosáhl skvělého výsledku, když získal medaili. Doufali jsme, že to bude pokračovat, ale pak přišly smolné věci. Není to ve Vůjtkovi. Vůjtek přispěl svým klidem k tomu, že jsme nedopadli ještě hůře. Nebyl špatný trenér. Nezklamal, nevím ale, zda hráči plnili to, co jim nakázal.

Bude těžké za něj najít nástupce?

Jsou tu lidi, kteří se schovávají za všechny možné věci. Přemýšlí nad tím, jakou výhodu budou mít z toho, když přijde ten a ten trenér. Já sám nechci být trenérem, hokejovým poradcem ani prezidentem svazu, ale upřímně chci, aby Slovensko hrálo dobrý hokej a naši mladí hráči byli úspěšní ve všech možných výběrech. Tady o radu ale asi nikdo nestojí. Myslím si ale, že v průběhu několika let bychom mohli bojovat znovu mezi osmičkou. Máme na víc.

Takhle se fandilo během MS v Ostravě