Máte toho docela dost, ne?
Takový je život v ženském hokeji. Práce, škola, hokej. Ale když si umíte čas naplánovat, není to tak strašné. Je skvělé, že ve škole i v práci mi vychází ohledně hokeje vstříc.
Co studujete a kde pracujete?
Studuju neurovědu, v angličtině na univerzitě v Helsinkách. Teď už jen dodělávám diplomovou práci, končím magisterské studium. Když jsem kdysi hrála v Americe, studovala jsem tam biologii a to zaměření na neurobiologii mě hrozně chytlo. K tomu v Helsinkách pracuju ve školce a i tam jsou ke mně vstřícní. Z vlastních zkušeností musím říct, že lidé jsou tady ve všech ohledech skvělí.
Za místní klub IFK hrajete čtvrtou sezonu od roku 2020. Takže ve Finsku jste naprosto spokojená?
Našla jsem se tady, Helsinky miluju. Líbí se mi, protože i když je to velké město, vůbec není chaotické. Máte tady vše, co potřebujete, ale vládne tady takový klid. Celé město je propletené parky a jezírky, je obklopené mořem. Krásná příroda, navíc Finové jsou pracovití, upřímní.
V roce 2017 jste v Americe jako první Češka vyhrála univerzitní NCAA, letos na jaře jste získala finský titul. I po hokejové stránce vám Finsko sedí?
Rozhodně. Je to trochu jiné než v Americe. Neřeknu nic nového, že ve Finsku je to o rychlosti. V mužích, juniorech i ženách. U mě je bruslení asi nejsilnější atribut, hodně jsem tady zrychlila. V ženském hokeji je to pak znát, pomohlo mi to i na mezinárodní úrovni. Ve Švédsku je možná lepší liga, co se týče dovedností, ale mně to zatím vyhovuje tady.
V součtu s minulou sezonou táhnete s týmem IFK Helsinky šňůru 26 výher v řadě. Nový ročník jste odstartovaly sedmi triumfy, vy navíc suverénně vedete produktivitu ligy s bilancí 10+15.
Musím to zaťukat, ale daří se nám, i když jsme s týmem v tabulce začínaly na minus šesti bodech. Dokázaly jsme to manko smazat. Že se daří i mně po osobní stránce, to je jen plus. Jsem za to ráda, mám kolem sebe na ledě vždy čtyři kvalitní hráčky.
Na ledě jste neztratily ještě ani bod, ale jste na druhém místě. Proč vám před startem soutěže odečetli šest bodů?
Objevila se chyba na mojí transferkartě. V minulé sezoně to nikdo nezjistil, ale teď jim to vyhodilo nějakou chybu. Nejdříve jsem měla v Helsinkách smlouvu na dva roky, dále jsem podepisovala po roce. Nikdo nám neřekl, že se musí transferkarta obnovit. Přišli na to až letos a museli nás nějak potrestat.
Takže to nebyl náskok pro soupeře kvůli vaší dominanci?
(smích) Bylo by to vtipné, ale takhle to nebylo. Administrativní chyba.
Není při tak dlouhé šňůře výher obtížné hledat motivaci?
Nemáme každý zápas perfektní, někdy i se slabším soupeřem hrajeme třeba dlouho 0:0. Nikdo se nedá podcenit, ale občas se nachytáte, že si jdete jen zahrát. Pak vás to rychle dožene, soupeř dá třeba náhodný gól a trápíte se. Ale pořád jsme v týmu pokorní, IFK není v lize dlouho, v minulé sezoně jsme získaly první titul. Tým zůstává hladový, na druhou stranu klub začal ženskou složku dost podporovat. Máme velmi dobré podmínky, přišlo hodně holek z finské reprezentace.
Vy jste v minulé sezoně ovládla bodování základní části (32+50 v 31 zápasech) i play off (11+13 v 9 zápasech). K tomu jste skončila na čele mnoha dalších statistik. V novém ročníku máte průměr dokonce 3,57 bodu na utkání. To jsou impozantní čísla, ne?
Co k tomu říct… Opravdu nám to tam padá a daří se mi. Ale statistiky jsem si zvedla v posledních zápasech proti slabším týmům, teď nás potkají ty ze středu nebo horní části tabulky. Tam to na 3,5 bodu na zápas nevidím. (úsměv) Ještě jednou to zaťukám, hlavně aby nepřišla žádná zranění.
Berete na sebe odpovědnost jako tahounka týmu?
Trenéři mi to často připomínají. Obraz hry našeho týmu je často odrazem toho, jak hraje moje lajna. Pokud něco podceníme, přelévá se to i na ostatní. A opačně. Potom jsme díky tomu schopné vítězit velkými rozdíly. Trenéři nám pořád připomínají, abychom hrály naplno.
Jak jste na tom s finštinou?
Domluvím se v pohodě, ale můžu se spoléhat na angličtinu. Všichni tady anglicky umí. Finsky jsem se dost naučila ve školce, kde se jede jen finština. Měla jsem i nějaké kurzy ve škole, naučila jsem se gramatiku, formulovat věty. Dříve se finsky mluvilo i v kabině, zpočátku jsem byla jako Alenka v říši divů. Ale dostala jsem se do toho a teď mluvíme v týmu po příchodu několika cizinek spíš anglicky.
V zámoří se rozjíždí nová profesionální soutěž PWHL, několik Češek prošlo draftem. Chtěla byste si ji v budoucnu zahrát?
Úplně nad tím nepřemýšlím. Liga v zámoří vypadá skvěle, asi to budou mít dobře zorganizované, bude to profesionální. Kdyby se někdy naskytla možnost, neřekla bych ne. Ale uvidím, líbí se mi ve Finsku, v Evropě jsem ještě nehrála švédskou ani švýcarskou ligu.
Ještě na závěr k nové reprezentační sezoně. Jak těžké bude znovu obhájit pozici třetího nejlepšího týmu světa?
Bude to podobné jako vloni. Hodně lidí si myslelo, že bronz na MS byla náhoda. My jsme to ale dokázaly zopakovat a obhájit. Bude to zase těžké, musíte mít formu i štěstí. Ale pokud to půjde tak, jak jsme sezonu začaly (vítězstvím na Turnaji tří zemí ve Finsku, pozn. red.), tak doufám, že zase budeme úspěšné a můžeme se i přiblížit Americe s Kanadou. V jednom z deseti zápasů je někdy porazit musíme. Bronz už je pro nás na MS takovým minimem.
U ženského národního týmu zůstává kanadská trenérka Carla MacLeodová. Podepsala smlouvu na dva a půl roku až do olympiády v Itálii. Jak jste na to reagovala?
Jsem z toho nadšená. Já Carlu opravdu miluju, je to výborná trenérka a neskutečně pozitivní člověk. Hokeji rozumí po všech stránkách, imponuje nám i to, že je žena. Rozumí lépe naší mentalitě. Dokáže tým nabudit, dokáže se vžít do naší kůže. Je to úžasná trenérka.
