Praha - Vystoupení českých hokejistů do dvaceti let na světovém šampionátu znovu ukázalo, jak moc tuzemskému hokeji chybí mladí hráči, kteří bezhlavě prchají do zámoří.
Svěřenci trenéra Miloslava Hořavy sice odehráli na domácí půdě solidní úvodní zápas s Kanadou, ale porazit dokázali jen Finsko, Dánsko a Slovensko. Ze srovnání s absolutní světovou špičkou už čeští mladíci příliš lichotivě nevyšli.
"Když Češi vyhrávali, tak hráli dobře. Ale za nepříznivého stavu si nedokázali vytvořit žádný tlak ani šance, chyběl mi tam nějaký únik jeden na jednoho," hledá nedostatky v české hře Pavel Richter.
Podle bývalého útočníka mistrovství světa dokázalo, že mládežnický hokej je v Česku na ústupu.
"Každý mladý hráč, když může, tak odchází do zámoří, kde klidně hraje za nějaký univerzitní tým," pojmenovává Richter okamžitě hlavní příčinu problémů.
"Hráči jsou tam vedení odlišně, učí se jiný hokej než doma," pokračuje dlouholetý reprezentant.
"V zámoří přebírají cizí prvky. Chybí mi u nich taková typická česká chytrost, možná až vychytralost. Prohodit obránci puk mezi nohama tam a zpátky, aby se rozbil o mantinel," podotýká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Richter.
Mladíci nemají trpělivost
Mladí hokejisté se ale ženou do zámoří za vidinou úspěchu v NHL či penězi za každou cenu. A příliš brzy.
Nechce se jim čekat, než si vybojují příležitost nastupovat pravidelně v extralize, a tak prchají do kanadských juniorských soutěží. Jenže tam jich velká většina zapadne a jejich hokejový vývoj se prakticky zastaví.
"Dřív byli v každém extraligovém klubu vedle hotových hvězd vždy alespoň jeden dva talentovaní mladíci, kteří dostávali hodně prostoru. Jenže teď jak nedostanou okamžitě šanci, urvou se pryč," konstatuje bývalý skvělý útočník.
To je zásadní problém i podle trenéra české dvacítky.
"Kdyby hráči jako Voráček s Frolíkem zůstali doma, tak by v extralize hráli," je si jistý Miloslav Hořava. "Ale oni odcházejí pryč, je to jejich sen," krčí rameny hlavní kouč.
Chybí konfrontace se špičkou
Hořava také volá po obnovení častější konfrontace se zámořským hokejem, k čemuž se přidává i Richter.
"My jsme do Kanady v osmnácti, devatenácti letech létali třeba na pět týdnů. Sehráli jsme tam pár zápasů, které měly ohromnou popularitu. Oni poznávali náš evropský styl, my ten jejich," vzpomíná mistr světa z Prahy 1986.
"Teď není do zámoří proč jezdit, když jsou všichni tam. Český výběr by nikoho nezajímal," myslí si Pavel Richter.
Podle něho je také problém ve sledování mladíků hrajících v kanadských juniorských soutěžích.
"Může to být trochu zkreslené, protože kluboví trenéři mohou hráčům před ojedinělou reprezentační inspekcí vyjít vstříc a dát jim více prostoru," upozorňuje bývalý útočník.
Sám si ale uvědomuje, že zabránit hokejistům v úprku za moře není jednoduché. "Je to taková otevřená doba. Za našich časů se tam muselo emigrovat," podotýká Pavel Richter.
Odejít si tak mohl dovolit jen skutečně hotový hráč a talentovaní mladíci si prošli přirozeným vývojem.
Nejprve se museli porvat o místo v nejvyšší soutěži a pokud se časem prosadili i v seniorské reprezentaci, v zámoří měli daleko větší šanci uspět.
