A.cz: Mathisi, v posledním utkání Steel Cupu jste nestačili na Třinec. Jak byste zápas zhodnotil?
Určitě jsme byli lepší, měli jsme množství šancí, ze kterých jsme mohli skórovat, ale nedařilo se nám. Domácí na konci jenom bránili a bohužel pro nás vyhráli 3:2.
V doplňkových nájezdech vás rozhodčí během vašeho pokusu přerušil pro údajné porušení pravidel o vracení se s pukem. Stalo se vám to někdy?
V životě nikdy, navíc vůbec ne v přípravném zápase, kde se ty nájezdy jely jen pro zábavu. Nešlo v nich ani o body. Rozhodčí byli vůbec v celém utkání příšerní a tohle byla koruna. To se ale někdy v hokeji stává. Ve Švédsku máme rozhodčí kvalitnější.
Jak důležité pro vás byly výsledky na turnaji, na němž jste nakonec skončili celkově poslední?
Na tom nám nezáleží, tohle pro nás byla spíše taková exhibice. Byla to šance, se někam podívat, vyzkoušet si různé herní situace a stmelit partu.
Třinec i Vítkovice by ve Švédsku obstály
Hráli jste proti dvěma českým klubům. Co říkáte na jejich kvalitu?
Jo, oba to jsou dobré týmy. Jen mi přišlo, že jim tady proti nám dost pomohli sudí. Nechci se ale vymlouvat, mají dobré hráče a oba kluby nás porazily.
Jak by obstály ve švédské Elitserien?
Úroveň ve Švédsku je velmi podobná jako tady. Myslím, že by se u nás Třinec i Vítkovice zvládly poprat o play off.
Když nebudeme počítat reprezentaci, tak jste se po deseti letech sešel v jednom týmu se svým bratrem Kenem Adrem. Dokonce spolu nastupujete ve formaci. Jak funguje bratrské pouto na ledě?
Jsem nadšený, že nás oba Linköping koupil. Myslím, že spolu hrajeme výborný hokej. Oba přemýšlíme podobně, makáme na sto procent a na ledě se hodně tlačíme dopředu. Určitě je rozdíl hrát s ním nebo s jinými kluky. O všem spolu mluvíme, bydlíme spolu na pokoji, máme k sobě blízko. Je to velká zábava být spolu v týmu.
