Otázku, kdo za ni vlastně bude chytat, řešila Kanada už dřív. Jenže z jiného důvodu. Třeba před domácí olympiádou ve Vancouveru 2010 musela vybrat jedničku z trojice Martin Brodeur, Marc-André Fleury a Roberto Luongo. Za všemi stála řada pádných argumentů.
Tentokrát se gólman číslo jedna určuje těžko, protože přesvědčivý kandidát - alespoň zatím - neexistuje.
Mezinárodní turnaj těch nejlepších přitom může začít už za necelý rok a půl. To pokud vyjde Světový pohár v únoru 2025. A jestli ne, rok nato se koná zimní olympiáda v Itálii, kam by po dlouhé pauze měly dorazit hvězdy NHL.
Poslední tři akce s nejlepším obsazením (OH 2010 a 2014, Světový pohár 2016) Kanaďané ovládli. Potvrdili roli favorita.
Příště jím být ale nemusí.
"Bude na turnaji nejlepších proti nejlepším favoritem pořád ještě Kanada, nebo to budou Spojené státy?" zamyslel se novinář Eric Duhatschek z online deníku The Athletic.
"Dřív se říkalo, že i béčko Kanady by na olympiádě bylo medailovým adeptem," pokračoval. "Teď by se to samé dalo říct o USA. Když porovnáte potenciální áčkové sestavy obou zemí, jsou pozoruhodně podobné. Akorát Kanada má McDavida. Jinak je to ale vyrovnané, tedy až na brankoviště. Tři nejlepší Američané by v kanadském výběru všichni dělali jedničku."
Dřív měla hokejová kolébka megahvězdných brankářů přehršel.
Curtis Joseph se proto na olympiádě v Naganu 1998 musel spokojit s rolí trojky. V hierarchii neprošel přes Patricka Roye a Martina Brodeura.
Ještě v Soči 2014 pak muselo padnout rozhodnutí, jestli jedničkou bude Carey Price, nebo Roberto Luongo, zatímco Mike Smith v nejlepších letech sloužil jako záloha v případě zranění.
Co by teď Kanada za kalibry jako Joseph a Smith dala…
Současní adepti na nominaci se dají označit přívlastky neprověřený, nevyrovnaný, případně přestárlý. Výmluvné je, že některá zámořská média vidí na finální soupisce například 38letého Fleuryho, který ztrácí pozici jedničky v Minnesotě, či mladého Devona Leviho, jenž většinu uplynulé sezony strávil na univerzitě a v NHL se jen mihl.
"Co se stalo, Kanado? Nemívala jsi dominující brankáře?" rýpl si novinář Matt Larkin.
Jeho kolega Steven Ellis dodal: "Kdysi bylo brankoviště považováno za silnou stránku Kanady, najít tři gólmany, s nimiž se můžete cítit sebejistě proti USA nebo - v případě povolení účasti - Rusku, je teď ale extrémně obtížné."
Společně se shodli na nominaci Cartera Harta z Philadelphie a Darcyho Kuempera z Washingtonu. Dále by ale jeden vzal Fleuryho, zatímco druhý Adina Hilla, nedávného hrdinu Vegas, který ale jinak moc úspěchů nenasbíral.
Podstatné je, že hrůzu nebudí žádná z těchto a dalších kombinací.
Krize souvisí s dlouhodobým trendem. Zatímco na přelomu století běžně procházelo draftem bezmála 20 kanadských brankářů, v posledních pěti letech jich vždy bylo nanejvýš sedm.
Podobné je to s počty přímo v NHL. V "naganské" sezoně si tam zachytalo 50 Kanaďanů, v té minulé 33.
Na prvenství to pořád stačilo, ale Američané zaostali jen o osm gólmanů. Následovali Rusové (12), Švédové (11), Finové (10) a Češi (8). Co je ale hlavní, v hlasování o Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře ligy si Kanaďané ani neškrtli. Vyhrál Švéd Linus Ullmark. Následovali Rus, Američan, Fin, další Američan a ještě tři Rusové.
Za posledních 15 let pak Kanada ukořistila Vezinovu trofej jen třikrát, naposledy před dvěma roky slavil Fleury. Teď už ho ale dohání věk. A hokejovou kolébku znervózňuje dříve nemyslitelný problém.
