Praha - Reprezentace hokejových juniorů odletěla do Švédska na světový šampionát se skromnými cíli. I kapitán týmu Petr Šidlík přiznává, že ambice nemohou být nastaveny jako loni.

Češi odjíždějí na šampionát s nejmladším týmem v historii a bez žádných velkých hvězd. Navíc s nepříjemnou vzpomínkou na tenhle tým před dvěma lety na domácím šampionátu osmnáctek jen tak tak zachraňoval elitní skupinu.

"Hráči jako Jaškin nebo Hertl, co si to dávali loni do prázdné, nám chybět budou," uvědomuje si Šidlík, který působí už třetím rokem v kanadských juniorských soutěžích.

Letos se od vás tolik neočekává, to ale může být i výhoda, ne?
Není na nás tlak, můžem jen překvapit. To je asi vždycky lepší, ale musíme hrát jako tým a ukázat charakter. Pro nás je výhodou, že Ameriku a Kanadu máme hned na začátku, protože pro ně bude, jak je znám z turnají předtím, velký problém si ze startu zvyknout na velké evropské kluziště.

I tak se ale rozjezd jeví jako hodně hrozivý: na začátek hrajete s Amerikou, hned poté máte Kanadu. Takhle těžké zápasy na úvod můžou tým hodně ovlivnit.
To jo, ale nedokážu říct jak. To uvidíme až na ledě. Ale pro nás je to fakt dobře, oni vždycky na začátku fakt hrají na těch velkých hřištích špatně. Musíme hrát ale disciplinovaně, týmově a hodně bránit.

Na turnaj jedete s hodně omlazenou sestavou. Vy jste na dvacítkách hrál už loni, dají se oba týmy nějak srovnat?
Máme stejnou taktiku, přesilovky jsou podobné, ale to je asi tak jediné. Nemáme v kádru taková jména jako loni, musíme o to víc stavět na týmové práci a charakteru. Už to nebude jako s Jaškinem nebo Hertlem, co si to dávali do prázdné. Musíme hrát jednoduše, dávat do hned na bránu.

A vy na to jako kapitán budete přísně dohlížet?
Nejsem typ, co v kabině na kluky řve. Spíš se snažím být příkladem na ledě.

Před odletem do Švédska jste spolu týden trénovali v Rokycanech. Byl na ledě znát rozdíl mezi hráči z Česka a vámi, tedy hráči, co přiletěli ze zámoří?
V Česku je větší hřiště, každý si podrží puk, vrátí se s ním . To v Kanadě nejde, tam je to přímočaré. Když se to dá ale dohromady, tak je to pro nás dobré. Myslím, že můžeme hrát dobrý úderný hokej. Kluci tady začali hrát za áčko, mají hodně zkušeností ze seniorů. To bude taky velký přínos. To je vidět, je to lepší, než kdyby hráli juniorku. Protože Švédi a další kluci hrají seniorský hokej stabilně.

Váš ročník ale před dvěma lety na domácím šampionátu do poslední chvíle zachraňoval šampionát osmnáctek. Už jste se z toho nějak poučili?
Už nás tady není tolik, obměnilo se to. Poučit se ale musíme z toho, že jsme tam vůbec nebyli týmoví. Všichni to tahali na sebe a viděl to úplně každý. Nedali jsme tam do toho všechno, to je velké poučení.

Přesto i tak hrajete před hromadou skautů o svou budoucnost. Vnímáte to tak, ne?
Vnímám to tak. Už jenom proto, že je tohle můj poslední rok v juniorech. Všichni chceme udělat dobrý výsledek, je to jedna z našich posledních šancí se ukázat a můžem si tak říct o místo v budoucnosti. Bude tam moc skautů nejen z Ameriky, ale i z Evropy. Je to pro nás velká příležitost.

V Kanadě je šampionát hodně populární, co vám tam říkali, když jste sedal na letadlo a letěl za českým týmem?
Ptali se jen jestli budu kapitánem, protože jsem kapitánem i v Kanadě. A pak mi přáli hodně štěstí, protože v Kanadě je tohle akce roku. V rádiu už tam o tom mluví asi čtrnáct dní. Ptali se mě, jaký máme tým a jaké ambice. A řekli, že mě budou doma v televizi sledovat.