Třinec - Měl nálepku věčné dvojky, přesto v roce 2008 získal cenu pro nejlepšího gólmana extraligy. V ní má odchytáno celkem 251 zápasů, všechny v barvách jediného klubu. Nyní se rozhodl ukončit kariéru. Řeč je o přerovském rodákovi a dlouholetém brankáři třineckých Ocelářů Martinu Vojtkovi.
Zasvěcení ho znají pod přezdívkou “Kokin”. Muž, který proslul větou, že i náhradník je jen člověk. Věčně usměvavý pohodář, kterého jen tak něco nerozhází. Martin Vojtek odchytal poslední tři sezony v barvách svého milovaného klubu Zubrů Přerov. V té letošní však zvládl vinou vleklých zdravotních patálií absolvovat pouhé dva zápasy a po zralé úvaze ve věku čtyřiceti let ukončil aktivní činnost.
“Na vině jsou bolavá záda. Tento rok jsem ještě moc chtěl odchytat a pomoct Přerovu v jeho první prvoligové sezoně po návratu. Moc mě mrzí, že to nevyšlo. Poslední zápasy jsem chytal pod práškama a byla to mizérie. Nadešel čas skončit,” řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz dnes už bývalý extraligový brankář.
Jak to vypadá s vašim aktuálním zdravotním stavem?
Záda pořád bolí. Byl to hlavní důvod mého konce. Ráno už jsem mnohdy ani nemohl vstát z postele. Teď se snažím dát dohromady, abych mohl alespoň nějak normálně fungovat.
Kariéru jste zakončil tam, kde jste ji začal, tedy v Přerově. Představoval jste si to takhle?
Vlastně ano. Já jsem přerovský patriot. Narodil jsem se tam, vychovali mě pro velký hokej, vštěpili mi základy. Jako mladý jsem tam chytal. Pak jsem odešel a vrátil se až za dlouhých 15 let.
Jak se vlastně zrodil váš přestup do Třince?
Byla to sezóna 2000/2001 a já hrál první ligu za Opavu. Povedly se nám tam úvodní kola a byli jsme na čele. Třinec zažíval pravý opak. Tehdy tu byla brankářská dvojice Vlastimil Lakosil a Marek Novotný, kterým se moc nevedlo, a tak tehdejší kouč Ocelářů a aktuální trenér národního mužstva pan Vůjtek povolal do týmu mě.
Čekal jste, že v týmu vydržíte tak dlouho?
To asi ne. Můj cíl vždycky bylo chytat za muže v Přerově. V Třinci jsem nakonec strávil celkem 11 let, je to takový můj druhý domov.
Už jste byl před dneškem v nové třinecké hale?
Ne. Jsem tady poprvé. Je pro mě překvapení, jak moc je ta aréna krásná. Zázemím je podstatně větší, než ta stará. Skoro jsem se tady ztratil (smích).
Jaký byl Třinec klubem tehdy a jaký je podle vás teď?
V té době to byl řekl bych nadprůměrný klub. Z Třineckých železáren ještě neproudilo tolik peněz. Teď je to absolutní špička. Co se týče šaten a dalších prostor, to bylo nadstandardní už ve staré hale, ale tohle je ještě něco o úroveň jiného. Prezident klubu pan Moder tady vybudoval tým se silným zvukem a renomé.
Co máte v plánu teď?
Začínám v Přerově trénovat brankáře. Od A-týmu až po přípravku. Zároveň budu působit jako trenér mládeže.
To povedete i svého desetiletého syna. Těšíte se na to?
No na to se popravdě moc netěším. Trénovat vlastní dítě je za trest (smích). Ale jsem samozřejmě rád, že sportuje, hraje hokej a dokonce chytá. Podporu ode mě bude mít vždycky.
Čeho si ve své kariéře ceníte nejvíc?
Jednoznačně zisku titulu mistra ligy s Třincem a pak dvou postupů ze druhé do první ligy s Přerovem. Není nic hezčího než zakončit sezonu vítězným zápasem.
Jak vlastně vznikla přezdívka Kokin?
To už je dávno. Byl jsem malé dítě a po kapsách jsem pořád nosil sladkosti, kokiny, které jsem klukům rozdával. Tak mi tak začali říkat, no a teď má stejnou přezdívku i syn, takže paráda (smích).
