Pardubice - K Pardubicím patří hokej stejně jako perník a koňské dostihy.
Proto první cesta za hokejovými baštami vedla právě sem. Zdejší ČEZ Aréna by měla být jedním z nejlepších stánků extraligového hokeje, už kvůli návštěvnosti, která je tradičně jedna z největších v republice.
Ale jak to vidí obyčejný fanoušek? Bude teplé pivo a studené párky? Nebo ohromující atmosféra místa, kde se děje něco kouzelného? Nechte se vést, Průvodce hokejovými stadiony právě začíná.
Z nádraží do haly
Správný fanoušek si potřebuje dát při zápase jedno, dvě piva. Takže na hokej se musíte dosta jinak než autem. Vlak je v Pardubicích jasná volba. V nádražní hale vítá znělka "Já mám koně, vraný koně" a hned u vchodu je obchod s perníkem. O hokeji nic.
To až o pár kilometrů dál. Cesta od nádraží ke stadionu zabere zhruba pět minut a ani se nemusí přestupovat. Po cestě by člověk všude čekal červené dresy domácích, mělo by jich tu být přece plno, když se za hodinu má hrát zápas! Ale kde nic tu nic. Protože Pardubičáci totiž na zápasy chodí pěšky.
Hokej v Pardubicích
Kapacita stadionu:
10194 míst
Pivo a párek:
30kč a 30kč
Návštěvnost 2010/2011:
80 % kapacity stadionu
Prodej vstupenek:
na pokladnách, ve čtyřech dnech před zápasem, po registraci možná rezervace vstupenek i po internetu
Pardubický stadion nelze přehlédnout. Stojí vcelku osamoceně hned vedle dvouproudové silnice. Ční tu velký nápis ČEZ Aréna. Někde se sice trošku loupe omítka a okna by potřebovala umýt, ale aréna vypadá zachovale. Prostě jako stadion, který před deseti lety prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
Malému náměstíčku před halou už téměř dvacet let dominuje bronzová socha hokejisty. Nic zvláštního u tuzemských hal, ale zde jsou stále znát voskové vzpomínky na tragicky zesnulé české reprezentanty.
Už jsme v hale
Od začátku je jasné, že pivo bude studené a párek teplý. Přímo před halou totiž stojí dva párty stany s občerstvením, za rozumné ceny (vše do třiceti korun). Zbývá už jen koupit lístek.
K sezení, nebo ke stání? Obou je stále na pokladnách dost, přece jen zaplnit desetitisícovou halu hned na začátku sezony, to by byl vcelku výkon. Nakonec padá volba na stání, tedy do kotle.
"Dneska to bude slabý, nikdo nepřijde," říká fanoušek Pardubic Tomáš, který postává před vchodem do haly. "V minulým kole jsme dostali nářez od Sparty," vysvětluje.
Hodinu před zápasem se otvírají dveře stadionu a fanoušci začínají proudit dovnitř. Tribuna na stání je hned proti vchodu, nic těžkého k nalezení. Jenže na to, že se zde má odehrávat největší fandění, působí jaksi malá. Všechna ostatní místa v hale jsou k sezení a to jak v dolním patře, tak i v prstenci, který obtáčí celou halu přímo pod střechou.
Vůbec celá hala působí zevnitř sterilně, bez ducha, vše je sice čisté a nové, ale nějak to nepasuje k sobě. Všechny ty projektory a světelné tabule si ale nejspíš žádá doba…
Dobrou půlhodinku je hala skoro prázdná, dorazivší fandové čtou Pardubický puk, místní hokejový bulletin. Dva mladíci v horní řadě postupně sbírají všechny ostatní volné výtisky v okolí a nakonec si na ně sedají. Asi je studí zadek.
Jak skandovat dlouhé jméno sponzora
To už ale začínají znít bubny ze středu kotle a stadion jakoby se probouzel, pokřiky naplňují volné prostranství a fandové, dosud sedící na zemi v sekci na stání vstávají a postupně se přidávají. „Dynamo, Dynamo!" ozývá se hromový pokřik fanoušků, který vzpomíná na dávné jméno pardubického týmu. Ono ČSOB Pojišťovna by se tak dobře neskandovalo.
Při úvodním vhazování už je hala slušně naplněná, kotel zpívá a skanduje, seč mu síly stačí. Bubny duní vzduchem a výrostci v horní řadě začínají cosi kutit. A pak najednou gól! Jenže do špatné branky.
Čtěte o hokeji:
- Jágr se stal nejlepším kanonýrem přípravy NHL
- VIDEO Jágr se do NHL vrátil výhrou a bodem číslo 1600
- VIDEO Hoši, potřebuju body, domlouvá Leška sudím
- VIDEO Šatan se pustil do bitky, museli ho zašívat
- První dojmy Jágra: NHL se změnila, víc se tady bruslí
V tu chvíli by byl slyšet spadnout špendlík na zem, jaké je najednou v hale ticho. Pak jakoby někdo pomalu otáčel knoflíkem hlasitosti, kotel se zase rozbíhá, trubky se roztrubují, ruce tleskají. „Vyrovnat, vyrovnat, vyrovnat!" hlučí hala jako jeden muž. Radostný pokřik asi dvacítky hostujících fandů v tom řevu zcela zaniká.
Fandové jsou neúnavní, povzbuzují až do konce třetiny, i když se prohrává. S hvizdem je opět hala vyplivuje ven, obsluha stánků s pivem se nestačí otáčet. „To musíš stihnout aspoň dva kousky, dovnitř se s pivem nesmí," vysvětluje fousatý padesátník, proč že do sebe to pivo tak lije.
Ještě krátký čas na odskok na záchod, kterých je v hale dost a září čistotou a zpět do haly. Na místě v horní řadě, kde stáli dva výrostci, je vidět výsledek jejich práce. Hromada bulletinů rozcupovaných na kousky.
Křepčí i důchodci
Domácím se ani ve druhé třetině nedaří vyrovnat a i kotelníci, skalní fandové, pochybují, že vůbec uvidí gól. „Je to v pytli," tvrdí pihovatý klučina, kterému je dres tak velký, že by se do něj vešel dvakrát. To mu však nebrání, aby začal divoce tancovat, když v závěru zápasu domácí konečně vyrovnávají.
I důstojní senioři na tribuně k sezení vstávají a křepčí, vzduch zaplní vlnění šál, točících se ve vzduchu, pak celý stadion celý zhasne, aby mohl reflektor osvítit bránu, do které právě padl gól. Publikum, které ještě před minutou skandovalo na své družstvo rozezleně „Hrajte hokej!" už zase pevně stojí za svým týmem a žene ho k výhře.
Nedaří se a přichází prodloužení. Kdo dá gól, vyhrál.
Pardubičtí zase cítí šanci a fandové freneticky střídají jeden pokřik za druhým. „Dynamo, Dynamo!" a „Tesla, Tesla!" otřásá halou. Po několika vteřinách prodloužení skutečně padl gól a celý stadion jakoby explodoval. Všichni se objímají, ti, kteří před čtvrthodinkou posílali tým do pekel, se tváří, že to přece věděli.
Hokej v Pardubicích je zážitek. Není divu, že plochodrážní stadion byl skoro plný, když na něm na začátku roku Pardubičtí pořádali zápas pod širým nebem.
Mimochodem, návštěva byla 7700 diváků. Tak jestli tohle znamená v Pardubicích, že nikdo nepřijde, klobouk dolů…
