S Oskarshamnem jste v novém roce odehráli jediný ligový zápas. Také ve Švédsku znovu řádí koronavirus?
Tomáš Zohorna (TZ): Je to tak, Švédsko si prochází určitou vlnou. Je to nepříjemné, ruší se hodně zápasů. Jeli jsme třeba na utkání s Färjestadem a hodinu před začátkem jsme se dozvěděli o zrušení. Jedete šest nebo sedm hodin, pak se otočíte a vracíte se zpět.
Hynek Zohorna (HZ): Byli jsme dva týdny bez zápasu, teď zase čekáme. Uvidíme, které týmy budou znovu negativní. Naší kabinou to prošlo někdy začátkem ledna.
Je to i pro vás strašák před olympiádou?
TZ: Určitě. Člověk se dostane do nominace a může tu nemoc chytit. Nebo to může mít v sobě, projeví se to těsně před odletem. Na druhou stranu s tím nic neuděláte, maximálně koukat kolem sebe, jak budete trávit čas, s kým se vídat. Ve Švédsku ta vlna slábne, proto nám hraje do karet, že ještě 30. ledna hrajeme a v Česku bychom byli před odletem snad jediný den.
Reprezentanti, kteří už společně zahájili přípravu, se s koronavirem potýkají. V pátek bylo šest z dvanácti hráčů pozitivních.
HZ: Je to asi lepší teď, než kdyby to přišlo na konci měsíce. (úsměv)
Ve čtvrtek 13. ledna oznámili Petr Nedvěd s Filipem Pešánem první nominaci, v níž oba figurujete. Věděli jste o tom dopředu?
TZ: Volal nám Petr Nedvěd, ptal se, jak se cítíme, jak se nám hraje. Že by nás chtěli vidět a možná máme šanci dostat se do týmu. Oficiálně jsme se to dozvěděli pak z té tiskové konference.
Překvapilo vás to, když jste v průběhu sezony nestartovali ani na jednom z podniků Euro Hockey Tour?
HZ: Já jsem to bral jako překvapení, protože jsme nebyli na žádném turnaji. Ani když vyšlo najevo, že nepojedou hráči z NHL, jsem nepřemýšlel nad tím, že bychom mohli jet společně.
TZ: Je to příjemné. Olympiáda je pro mě ještě něco víc než mistrovství světa. Bude záležet na trenérech, jak poskládají pětky. Na jedné straně je smutné, že nejedou hráči NHL, ale teď je na nás z Evropy, abychom se semkli a udělali co nejlepší výsledek. Nemyslím si, že evropské týmy budou o tolik horší než ty z NHL.
V prosinci bylo úsměvné, když Spartě vadilo, že jí reprezentace nechce na Ligu mistrů uvolnit Michala Řepíka a Vladimíra Sobotku, které chtěli trenér s manažerem vidět na Channel One Cupu, ale že zrovna vás dva národní tým zkoušet nepotřebuje. Jak jste reagovali?
HZ: Všechno je to asi o komunikaci. Zřejmě nás trenéři vyzkoušené mají, a tak nás na těchto turnajích zkoušet zkrátka nepotřebovali. (úsměv)
TZ: Jezdíme tam roky, rozuměli jsme tomu, že brali mladší hráče nebo hokejisty, kteří měli šanci odjet i v případě, že tam budou kluci z NHL. Jinak jsme to moc neřešili, odpočinuli jsme si ve Švédsku s rodinou. Řešilo se v novinách, kdo co řekl. Asi tam byla špatná komunikace mezi určitými osobami, ale šlo to mimo nás.
Hynku, co by pro vás znamenala první olympijská účast?
HZ: Souhlasím s bráchou v tom, že by to bylo víc než MS. Někdo na to čeká celý život a nedostane se tam. Za pozvánku jsem rád a věřím, že to bude show. I když bez diváků.
Tomáši, vy jste si zahrál před čtyřmi lety v Koreji. Jak vzpomínáte na olympiádu v Pchjongčchangu?
TZ: Bylo to daleko, takže tam nebylo tolik českých fanoušků. V tom byly světové šampionáty v Bratislavě nebo v Paříži skvělé. Ale přesto musím říct, že olympijská atmosféra byla úžasná. Žili jsme v olympijské vesnici, mohli jsme se podívat i na jiné sporty. Jen mě trošku mrzelo, že jsme nestihli slavnostní zahájení. Teď to kvůli covidu bude víc svázané, ale pořád to bude olympiáda. Bude to zážitek tak či tak.
HZ: Pokud to bude všechno bez pozitivních testů a budeme moct všechny zápasy odehrát, bude to fajn. Těším se, snad dopadne organizace kompletně dobře.
Často býváte v národním týmu vnímaní jako poctivci, někdy se řekne hráči na černou práci. Ztotožňujete se s tím, nebo občas zamrzí zařazení do takové škatulky?
TZ: Jinou pozici máme v klubu, jinou v národním týmu. Nejsme úplně hráči na černou práci, dokážeme plnit i jiné věci. Je na trenérech, jak nás vidí. Jsme schopni odehrát první i čtvrtou pětku, dokážeme zastat různé role.
HZ: Je důležité, že umíme přepnout mezi klubem a nároďákem.
TZ: Kdyby bylo v nároďáku dvacet hvězd, neklapalo by to. Proto je třeba, aby každému hráči bylo řečeno, co se od něj bude očekávat, aby svou roli pochopil.
Jak se vám líbí ve Švédsku, kde působíte poprvé v kariéře?
HZ: Je nám tady dobře, jsme spokojení. Oskarshamn je malé městečko, švédská liga je jiná než KHL. Hraje se na širším hřišti, celkově je to více o bruslení. Myslím, že jsme se adaptovali dobře, rychle.
TZ: Je to jiné než KHL i extraliga, kterou jsem v minulé sezoně dohrával za Pardubice. Řeší se tady každý detail, liga je i důraznější, silová. První měsíce byly těžké, zvykali jsme si na obrovské tempo na tréninku i v zápasech. Je to pro nás nová motivace udržovat se na vysoké úrovni.
Město má jen 18 tisíc obyvatel. Žije hokejem?
HZ: Je to takový Havlíčkův Brod. (úsměv) Zpočátku sezony chodil plný stadion, než přišel covid. Celé město hokejem žije, další sporty tady moc nejsou. Všichni se těší na domácí zápasy. Je to jiné než v KHL, kde jsou krásné a velké arény. Tady je to menší.
TZ: Je pravda, že to není nejnovější zimák, ale podmínky jsou výborné. Jak říkal brácha, lidé žijí hokejem. Jsme na pobřeží, jsou tady krásné pláže. I když jsme v létě dorazili až v srpnu, užili jsme si hezké dny. Zjistili jsme, co kde ve městě je, co si kde zařídit. A díky tomu, že máme s bráchou oba skoro roční syny, užíváme si tady roli otců a rodinný život.
Oskarshamn hraje nejvyšší soutěž třetím rokem, držíte se v polovině tabulky. Panuje spokojenost s týmovými výkony?
HZ: Zatím ano. Dokázali jsme porazit prvního, taky ale prohrát s posledním. Je to vyrovnaná liga, uvidíme, jak to půjde dál.
TZ: Co jsme slyšeli, od našeho týmu se moc nečekalo. Takže lidé jsou překvapeni, jak nám to klape, ale tady je třeba vyzdvihnout práci trenérů a manažera. Mají dobrý skauting, poskládají k sobě dobré hráče. Hrajeme týmově, máme hodně silné dvě pětky a v bodové produkci se přidávají i třetí a čtvrtá formace. Sezona vypadá dobře.
