Komentář – Tři zápasy ve skupině a hurá na semifinále. Světový pohár má spád, polovině z osmi účastníků dá rychlé sbohem. Proto už jde do tuhého. Jestliže čeští hokejisté zůstanou na nule i po dnešku, na 99 procent končí. A když proti týmu Evropy získají bod, nejspíš taky končí. Leda by v Torontu zavládlo šílenství s přemírou nepravděpodobných výsledků.
Aby svěřenci trenéra Josefa Jandače zůstali ve hře o postup, musí Evropany zkrátka porazit. Pak by v závěrečném klání proti Spojeným státům mohli dokonat senzaci.
Ano, proti Kanadě, o jejímž postupu snad nikdo nepochybuje, nestíhali, ale zbylí soupeři nejsou z kategorie (téměř) nepřemožitelných. Evropa má fenomenálního centra Anžeho Kopitara a geniálního beka Romana Josiho, ale jinak Čechy na papíře zásadně nepřevyšuje. Američané sice ano, jenže v prvním utkání předvedli nečekaně pomalé, nedůrazné, jednoduše bezzubé představení.
S takovými protivníky můžou kapitán Tomáš Plekanec a spol. vést při maximálním nasazení vyrovnaný, relativně otevřený boj. Zkoušeli to i proti Kanadě, největšímu favoritovi turnaje, ale tvrdě narazili.
Rozhodčí za nic nemůžou
Nutno dodat, že nakládačku 0:6 opravdu nezařídili mnohými kritizovaní rozhodčí. Diskutovat lze o prvním kanadském gólu, při němž Steven Stamkos vsunul hokejku pod Michala Neuvirtha, čímž mu znepříjemnil/znemožnil práci, ale to je všechno. Ke třetí trefě Kanaďanům nepomohl faul, ale sám Michal Kempný, který kličkoval v nesprávný moment. Sidney Crosby ho obral o puk čistě. Mimochodem, muži v pruhovaném přisoudili domácím tři přesilovky, Čechům šest, ale ti na rozdíl od soupeře nevyužili ani jednu.
Rozhodla hra, byť výsledek nemusel být tak krutý. Kdyby Aleš Hemský při úvodním tlaku outsidera netrefil jen tyčku. Kdyby brankář Neuvirth vytáhl víc zázračných zákroků. Kdyby Kanada tíhou dlouho vyrovnaného skóre lehce znervóznila.
Okolnosti však Česku nenahrávaly, a tak otevřené měření se superfavoritem dopadlo hodně zle. Hvězdy hokejové kolébky ukázaly převahu prakticky ve všem. Dominovaly na buly, sehrály smrtící přesilovky, ukázaly přesnost v obrovské rychlosti a mnohem lépe zvládaly osobní souboje.
Dokud ale Čechy nezmrazila frustrace z narůstajícího skóre, nabídli fanouškům fantastickou podívanou. Už v první minutě měl gólovou šanci Ondřej Palát, kterého na druhé straně okamžitě napodobil Crosby. Zhruba půlka třetiny přinesla vyrovnaný boj a hlavně úžasný hokej, který nad českou extraligou vyčníval jako úplně jiný sport.
Až příliš odvážný hokej?
Kanaďané každopádně ukázali, že momentálně jsou v něm nejlepší na světě. Otázkou je, jestli Češi nevyjeli na led až příliš odvážně vzhledem k tomu, jak jejich arzenál časem zeslábl.
Na mistrovství světa ve Vídni před 11 roky ještě drželi řadu trumfů, díky výluce v zámořské NHL spoléhali na Jaromíra Jágra, Martina Straku, Tomáše Kaberleho, Marka Židlického a další osobnosti zlaté generace. Ve finále proti Kanadě, která dovezla podobně nabitý tým, však nesklouzli k žádnému šílenství, při cestě za titulem byli trpěliví. Až Martin Brodeur, gólman poražených, později naříkal na defenzivní past Čechů ve středním pásmu.
Jágr a spol. tehdy vyslali 27 střel, stejně jako v noci ze soboty na neděli. Soupeři ovšem dovolili 29 pokusů, nikoliv rovných 50. Doby, kdy Češi mohli Kanadě hrdě konkurovat, byť s defenzivním pojetím hry, jsou zkrátka pryč.
Na druhou stranu, Crosbymu a jeho podobně zdatným souputníkům mnohdy nestačí ani ostatní. Američané čelili ve dvou přípravných zápasech 81 střelám, Rusové v generálce 48. Jde pouze o jednu statistiku, ale shodou okolností i střípek, který reflektuje rozložení sil ve světovém hokeji.
Češi teď můžou ukázat, že s jinými protivníky hrát dokážou a že hlavní šatnu Toronta nedostali proto, aby ji co nejdříve uvolnili místním Maple Leafs.
