MacLeodová je vůbec první ženou, která dostala českou reprezentaci hokejistek na starosti jako trenérka. Navazuje na Tomáše Pacinu, jenž dovedl ženy na olympiádu, ale krátce poté sám rezignoval.
Kanaďanka na letních kempech poznala tým, na MS dívek do 18 let pomáhala Dušanu Andrašovskému jako asistentka. To u dospělého ženského družstva teď mají role obrácené.
Zápasová premiéra vyšla MacLeodové perfektně, ve Vierumäki si Češky v červenci vyšláply na Finsko a bronzové medailistky z olympiády zdolaly 3:2 po nájezdech. Ve druhém utkání jim podlehly těsně 3:4.
Ale cennější než výsledky bylo pro trenérku zjištění, s jakým zaujetím celý tým funguje, což ostatně několikrát vyzdvihla v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
V těchto dnech české hokejistky absolvují přípravný kemp ve Velkých Popovicích a chystají se na MS, které v Dánsku začne již za osm dní. MacLeodová má pro turnaj nemalé ambice.
Jaké dojmy jste si odnesla z prvních týdnů práce s reprezentací?
První týdny byly ohromné. Měla jsem skvělou příležitost seznámit se s hráčkami a dalšími členy týmu osobně, poznat jejich charakter. Po hokejové stránce už jsme začali ladit detaily směrem k MS. Přístup a zaujetí všech v týmu byly úžasné, takže první dojmy jsou velmi pozitivní.
Jak jste se vůbec dostala k možnosti vést český národní tým?
Na jaře jsem byla v kontaktu s reprezentační manažerkou Terezou Sadilovou, vedly jsme spolu několik rozhovorů. Obě strany si přirozeně sedly, vyplynulo z toho, že bychom společně mohli vytvořit fungující tým. Vést český národní tým je pro mě otázkou cti, jsem z toho nadšená.
U kanadské osmnáctky a japonské reprezentace jste byla jako asistentka, teď poprvé budete národní tým řídit jako hlavní trenérka. Co to pro vás znamená?
Uvědomuju si, že je to jedinečná šance a velké privilegium, vést nejlepší hráčky země. Beru to jako šanci někam se posunout, dále v trenérské práci růst. Chci českému týmu pomoct udělat další krok, projít do semifinále a bojovat o medaili. Věřím, že dokážeme najít v hráčkách to nejlepší a ještě zvednout úroveň jejich hry.
Jaký posun podle vás udělal český ženský hokej v posledních letech?
Ten posun za poslední roky je obrovský. Na Češkách bylo vidět, jak rostou a na turnajích ještě posilují své silné stránky. Vedlo to až k historické první účasti na olympiádě. Pro mě je to základ, na kterém teď chceme stavět. V mnoha směrech udělal český ženský hokej velký posun, ale víme, že ta práce zdaleka není hotová.
Ve čtvrtfinále MS 2019 a 2021 Češky těsně podlehly Finkám, na olympiádě ve stejné fázi trápily Američanky. Co z vašeho pohledu chybí, aby uhrály kýžený postup do semifinále?
Když se podíváte na výsledky z těch šampionátů a olympiády, vidíte, že ten tým je schopný hrát vyrovnané zápasy i na takové úrovni, s těmi nejlepšími týmy. Znamená to cenné zkušenosti a přísun sebevědomí. Pokud si to uvědomí i hráčky, bude to skvělé. Ano, jsme tady, máme na to. Další krok je přetavit sebevědomí v konkrétní činy na ledě, věřit si v klíčových momentech. Po zkušenostech z olympiády, kde je tlak mnohem větší než jinde, je český tým jiný než před rokem.
Říkala jste, že jste komunikovala s předchozím trenérem národního týmu Tomášem Pacinou, ale sama chcete vést tým trochu jinak. Jak byste se popsala jako trenérka?
Mluvila jsem s Tomášem, zajímala mě historie týmu a způsob, jakým s ním pracoval, dále celkový program ženského hokeje v Česku. Měla jsem to štěstí působit s Tomášem v jednom týmu ještě jako hráčka a teď vím, jaký dopad měla jeho práce pro českou reprezentaci. Pro mě jako trenérku je důležité nastavit v týmu jednoduchý model hry. Beru jako výhodu, že coby bývalá hráčka dokážu porozumět tomu, jak se hokejistky cítí, co prožívají. Jsem s nimi na jedné lodi. Řekla bych, že jako trenérka s týmem hodně žiju, jsem do hokeje zapálená.
Jak velkou změnou musí pro hráčky být, když je v reprezentaci poprvé trénuje žena?
Být první ženskou trenérkou české reprezentace je pro mě pocta, pro český hokej je to důležitý krok. Hráčky teď vidí a uvědomují si, že jednou mohou být na takové pozici také ony. V některých situacích mi může usnadnit práci, že hráčkám více rozumím jako žena, ale jinak pohlaví při výkonu práce nehraje roli. Každopádně je skvělé, že ženy dostávají více takových příležitostí, a musím zopakovat, jak moc si toho vážím.
V prvních zápasech jste s týmem dokázala sehrát vyrovnanou partii s Finkami (výhra 3:2 na nájezdy, porážka 3:4). Jak cenné to pro vás bylo? Finsko se dlouhodobě jeví jako třetí nejlepší tým na světě.
Byl to důležitý začátek, v celém týmu jsme se během zápasů na kempu ve Finsku sehráli. Zjistili jsme, jaké jsou naše silné stránky a na co se máme více zaměřit. Nebylo to tolik o výsledcích, spíše o stylu hry a vzájemném poznání se přímo v akci.
Co byste vypíchla jako dosud nejsilnější dojem z týmu? Ať už na ledě, nebo mimo něj.
Udělalo na mě dojem, jací lidé v českém ženském hokeji pracují a pomáhají mu k vzestupu. Viděla jsem jim v očích zápal a nadšení. Měla jsem v kariéře štěstí pracovat s úžasnými sportovci a trenéry, ale český tým řadím v tomto smyslu velmi vysoko, velmi kladně. Pro úspěch a zlepšení dělají lidé v reprezentaci všechno.
S jakým cílem se vydáte na MS, které se hraje od 25. srpna do 4. září v Herningu a Frederikshavnu?
Je to jednoduché, pojedeme tam, abychom získali medaili. Stejný cíl má samozřejmě více týmů, ale máme dobrou šanci se o to pokusit. Bavíme se v týmu o tom, kudy ta cesta povede, co nám dá příležitost v klíčových zápasech uspět. Na to se budeme soustředit. Je to dosažitelný cíl, jen musíme jednotlivé kousky celkového výkonu dosadit na správná místa.
