Dvojnásobný olympionik a účastník tří světových šampionátů Tomáš Marcinko platí na ledě za urputného a důrazného soupeře, zato mimo kluziště působí dojmem klidného člověka se širokým rozhledem.
"Obecně je to tak, že v hokejové šatně neřešíme jen přesilovky, oslabení a založení útoku," usmívá se čtyřiatřicetiletý forvard a bourá leckde stále zažitý stereotyp o hokejistech coby sportovních strojích bez názoru.
Od roku 2019 tvoří manželský pár s Vladimírou Marcinkovou, která byla už v 25 letech členkou poradního týmu slovenského prezidenta Andreje Kisky. V současnosti je poslankyní Národní rady a doma na Slovensku je rovněž díky otevřenému vystupování všeobecně známou osobností.
Na Instagramu má Marcinková, členka politického klubu Sloboda a Solidarita, přes 47 tisíc sledujících, dvanáctkrát více než třinecký hokejista a slovenský reprezentant.
Takže je vaše manželka na Slovensku známější než vy?
Určitě ano, lidé poznávají spíše ji. Dělá vše pro to, aby pomáhala lidem, kteří ji volili, a snaží se svou prací přesvědčit ty, kteří jí hlasy nedali. Tímto způsobem si získává jejich náklonnost. Zato já působím delší dobu v Česku, nemám proti ní žádnou šanci. Kdo sleduje sport a hokej, možná pozná spíše mě, ale globálně je manželka přede mnou.
Jak moc vás zajímá manželčina práce a politika obecně?
Oba se snažíme být v obraze, co se týče oboru toho druhého, ale častokrát se snažíme nenosit práci domů. Když už manželka s dvouletou dcerkou Linou přijedou na hokej, tak s sebou mají transparent a fandí. Naopak i já se snažím vnímat politiku a udržovat si přehled. Sledoval jsem to i předtím, než jsme byli spolu. Dost věcí se člověk dozví z médií, samozřejmě se vyptávám i manželky, ale někdy už mě potom stopne. Politici ovlivňují naše životy, proto je dobré se o to zajímat.
Vaše manželka dokonce v podcastu Ocelářů na jaře říkala, že nebýt hokeje, nejspíš byste byl politikem. Je to tak?
Někdy dávněji jsem přemýšlel a říkal jsem si, že kdybych tam byl já, udělal bych to tak či onak. Ale postupně člověk zjišťuje, že to není tak jednoduché. Chtěl byste prosadit věci, které by třeba okamžitě pomohly lidem v těžké situaci, jenže když není politická vůle, nejde to. Neříkám jednoznačně, že bych chtěl v politice být, ale nebál bych se toho.
Řeší se politika a společenská témata i v kabině?
Ano, dojde i na to. Není to jen o tom, že řešíme přesilovky, oslabení a založení útoku. Na Ukrajině je válka, která bude trvat bohužel už skoro rok. Je to součást našich životů, jsou to naši sousedé. Vás čekají zase prezidentské volby, u nás máme problémy týkající se vlády. V šatně se ty aktuální problémy rozebírají. Ne vždy máme všichni stejný názor, ale umíme se o tom pobavit, což je správné.
Kdo se v Třinci nejvíce zapojuje do debaty?
Řekl bych, že třeba Daniel Voženílek a Andrej Nestrašil mají přehled v širokém spektru témat a jsou v obraze. Ale i ostatní kluci si k tomu umí říct své. Politika se nás týká všech. Do kabiny dostáváme taky noviny, nejen sportovní. Člověk se dozví, co potřebuje. Do toho mobily, televize, s přísunem informací není problém.
Když se v říjnu řešil příchod Samuela Bučka z Ruska do Třince, chápal jste vlnu emocí a negativních reakcí, která se ve veřejném prostoru strhla?
Snažím se moc nečíst komentáře na sociálních sítích a podobně, ale některé titulky se k vám dostanou. Patřilo to k tomu, pořád je to aktuální téma. Každý na to má svůj názor, někdo si myslí, že to nebylo správné rozhodnutí, jiný tvrdí, že to bylo na něm a na klubu. Těžko se k tomu vracet…
Vy jste tehdy deníku Sport řekl, že se vám nelíbí, že slovenský svaz neodsoudil ruskou agresi a dovoluje hráčům z KHL reprezentovat, ale zároveň jako profesionál musíte nového spoluhráče přijmout.
Ano. Každý den mě strašně mrzí a štve, jak Ukrajina a její lid trpí. Z mého pohledu je zřetelné a jasné, kdo je agresor a kdo se brání a chrání své hranice. Proto bychom se měli co nejvíce vyvarovat Ruska i působení tam. Ale někdo má na to jiný názor.
Mrzí vás, že na Slovensku není procento podporovatelů Ruska zrovna malé?
Je to tak, vnímám ta čísla a průzkumy. Jsem zklamaný, vzdalujeme se tím nějakému evropskému průměru. Starší generace si prošly tím, kdy i nás agresor obsadil. Nebyla to ta samá situace, ale taky tady byly tanky a zabíjeli se lidé. Mrzí mě, že někteří lidé snadno zapomínají. A bude to i tím, že kritické myšlení Slováků se nerozvíjí tolik, jak by mělo. Lidé pak věří první zprávě, kterou vidí, vznikají jednoduché hoaxy a podobně. Někteří k tomu inklinovali v době pandemie, stejné je to i teď s válkou.
Příchod Bučka bylo něco, s čím jste se v kabině museli určitým způsobem vyrovnat. Jak nakonec zapadl do týmu?
Samo je fajn chlapec a kvalitní hokejista. Podepsal ho klub, takhle se rozhodli a my jsme to akceptovali. Ne všichni jsme s tím byli v pohodě, podle některých nebylo z jeho strany správné, že do Ruska šel. Třinec je navíc velký klub a organizace, kde se buduje určitá kultura a nastavení. Budujete to několik let a dá se to zbourat za pár momentů.
Pojďme ještě zpátky k vašemu manželství. Jak těžké je skloubit kariéry vás obou a najít si se ženou čas pro sebe?
Nechci se nijak litovat, protože lidé žijí v těžších situacích, ale ano, často je to náročné. Snažíme se sladit naše kariéry. Máme malou dcerku, teď čekáme další děťátko, takže to budete muset i dále přizpůsobovat a upravovat. S manželkou jeden druhému fandíme a kdykoliv můžeme, jsme spolu. Dá se říct, že si celoročně chybíme, jen v létě, když mám po sezoně, je to jiné. Ten čas, který strávíme spolu, je pro nás potom o to cennější.
Kde vlastně máte domov?
Přestože jsme oba z východního Slovenska a máme tam rodiny, žijeme v Bratislavě, kde je naše základna a domov. Netroufám si říct, jestli to tak bude i za deset let, ale momentálně to tak je. V Třinci se taky cítím jako doma, ale kde trávíte nejvíce času s rodinou, tam máte skutečný domov.
S třineckými hokejisty vás v lednu čeká utkání Winter Classic v Bratislavě proti Kometě Brno. Jak se na to těšíte? Máte zkušenost se zápasem pod otevřeným nebem?
Já osobně zkušenost nemám, těším se jako celý tým. Je to na Slovensku, ale těšil bych se i jinak, pořád nás vnímám jako jednu zemi. Těším se, že přijde hodně známých, už teď zjišťujeme, jak to bude se vstupenkami. Bude tam mnoho Slováků, spousta lidí přijede z blízkého Brna. Atmosféra bude určitě skvělá, tak jen aby vyšlo počasí.
Bude to specifické i po herní stránce, že?
Kluci, kteří to zažili, říkali, že je hlavně potřeba být stále v pohybu, ani na střídačce si moc nesedat. Všichni zjistíme, o čem to bude, a těšíme se. Já jsem takový Winter Classic zažil naposled někdy v šesté třídě v Gelnici, kde neměli střechu a nebylo kde jinde hrát. Mělo to rozhodně svoje kouzlo.
