Ostrava - Martin Hanzl je se šesti body druhým nejproduktivnějším hráčem Litvínova, což samo o sobě svědčí o střelecké formě mužstva. Mladší bratr Robina Hanzla působil po deváté prohře za sebou ve Vítkovicích velmi sklesle, nicméně věří, že od příštího zápasu s Kometou už se pochmurná situace v litvínovském táboře obrátí.
Vítkovice prohrály před zápasem s vámi pět utkání v řadě, ale ve výsledku vás porazily jednoznačně. Čím si to vysvětlujete?
Věděli jsme, že na tom nejsou ideálně stejně jako my. Nevím, koho jiného už bychom si měli přát, koho jiného bychom měli porazit. Všechno si řekneme, ale v desáté minutě nám jedou třikrát sami na gólmana. Nedokážu si to vysvětlit.
Dá se první třetina považovat za rozhodující?
Určitě ano. Ale v každém našem zápase už je po první třetině vlastně hotovo. Doháníme manko tří nebo čtyř gólů, a to se nedá hrát.
Stejně jako na Spartě jste soupeře přestříleli, což je při výsledku 3:7 docela netypické. V čem konkrétně je při střelbě problém?
Trápí nás to zatím celou sezonu. Nedokážeme si to vysvětlit. Jediným lékem je ještě více střílet, jenže nám to tam prostě nepadá. Ve finále je úplně jedno, jestli jsme je přestříleli. Máme i hodně tutovek, ale gól nedáme.
Mohou být jedním z důvodů absence zraněného Viktora Hübla nebo vašeho bratra Robina, který přestoupil do Ruska?
Tohle jsou hráči, kteří umějí dát finální nahrávku. Nevím, jestli nám zrovna tohle chybí. Šance máme slušné, ale prostě je nedokážeme proměnit.
A na druhou stranu každý útok soupeře zavání gólem…
Soupeři hrají jednoduše. Hodí si to ven z pásma a jedou přečíslení dva na jednoho nebo tři na dva. Umí to proměnit, v tom je hlavní rozdíl.
Kde hledá hráč při takové šňůře porážek motivaci, když v první třetině prohrává už 0:3? Nebojí se spíše většího debaklu?
Je to těžké, ale pokud se z toho chce vyhrabat, není o motivaci nouze. Ale neplníme pokyny, které si řekneme v kabině. Upřímně, potom už je jedno, jestli prohrajete 8:0 nebo 12:0. Musíme každopádně zlepšit ty začátky, takhle to nejde.
Co se po takové třetině děje v kabině? Je třeba zařvat si, vypustit emoce, nebo se spíše zklidnit?
Jak kdy. Dva zápasy zpátky trenér řval a hned nám to pomohlo. Ale nevím. Už nevíme, co máme dělat. Je to taková deka, nevíme kudy ven.
Na ledě pak mohou být emoce kontraproduktivní. Vy jste ve druhé třetině neproměnil šanci, zbytečně jste fauloval a v přesilovce přidaly Vítkovice gól na 4:0…
Přesně tak. Všichni jsou frustrovaní, ale tohle si musím pohlídat. To byla moje chyba. Musím udržet nervy na uzdě, bylo to zbytečné.
Zažil jste někdy v kariéře tak dlouhou nepříznivou sérii?
V áčku jsem něco takového nezažil. Měli bychom zůstat pozitivní, ale to se lehko řekne. Teprve končí první čtvrtina, ale čím dříve začneme, tím lépe. Musíme naplno makat, a hlavně zvládat první třetiny. Už od dalšího zápasu, protože pak se nevyhrabeme.
Může být pozitivním faktem, že nikdo není na střídačce nepůsobí sklesle? Všichni se poctivě radují z každé, i když ne tolik významné branky…
To je jediné pozitivum z takového zápasu, ale musíme to přenést do příště. Dali jsme tři góly, to se nám dlouho nepovedlo (úsměv). Doufám, že budeme více produktivní.
Je dobře, že hrajete v příštím kole doma s vedoucí Kometou? V Litvínově jste zatím vyhráli jediné dvě utkání proti Liberci a Hradci Králové…
Uvidíme. Třeba nás trochu podcení, nevím. Vloni nám domácí zápasy s Kometou šly, tak se to snad zlomí.
Co říkáte na fanoušky, kteří vás i za současné situace jedou podpořit přes celou republiku?
Já tyhle lidi obdivuju, protože to, co my teď předvádíme, to je něco směšného. Já se pak stydím fanouškům podívat do očí a zamávat jim. Hrozně moc jim děkujeme, ale být to na mně, tak nikam nejedu.
