Především kvůli svým potomkům chce po sezoně završit svou kariéru, ve které mimo jiné oblékal dres Edmontonu nebo Calgary. "Udělal bych pro ně cokoli," říká pětatřicetiletý obránce v podcastu, který připravuje projekt Bez frází ve spolupráci s on-line deníkem Aktuálně.cz.
Naposledy byl za oceánem na začátku prosince. Na otočku, vyzvednout dvojčata. "Po tom cestování jsem se cítil, jako kdyby mi bylo osmdesát. Nedá se nic dělat, takhle jsme se s manželkou dohodli. Ráno jsem odletěl do Toronta, strávil jsem pět hodin na letišti, převzal děti a zase jsme letěli domů," popisuje.
Na druhou stranu se těší, že si Zoey a Ládíka užije celý měsíc včetně Vánoc. Se svými dětmi tráví nejvíc času v létě, kdy se na čtyři měsíce vypravuje do Kanady, v probíhajícím ročníku je to ale náročnější. "Spolu s exmanželkou přiletí třikrát, čtyřikrát do sezony. Po třech týdnech si je Ashley vyzvedne a vrací se do Kanady. Přes zimu je vídám málo. I proto chci skončit, malý se pořád ptá, kdy ho táta bude trénovat hokej, a holka vyzvídá, kdy ji budu sledovat na tancování a krasobruslení," posteskne si. Celý jeho životní příběh si můžete přečíst ZDE.
Situaci má o to složitější, že jeho současná přítelkyně, se kterou má pětiměsíčního syna Zanea, je Kanaďanka, ráda by ovšem zůstala v Česku: oblíbila si zdejší životní styl, historii a památky. "Po konci kariéry bych zůstal v Čechách, ale pro mě je doma tam, kde jsou děti. Kim moji situaci chápe. Jednou mi ale řekla, že až odrostou děti, chtěla by se do Čech vrátit, a já bych se tomu taky nebránil," vysvětluje bek, který v reprezentaci posbíral 17 startů na světových šampionátech a pět na olympijských hrách v Soči.
Zatímco na Zanea mluví s přítelkyní v obou jazycích, jeho děti z předešlého vztahu češtinu v krvi tolik nemají. Když je s nimi, společně stráveného času chce využít co nejvíce a většinou komunikují v angličtině. "Ale malá Zoey už říkala, že se chce naučit česky, abychom měli v Kanadě svůj tajný jazyk," usměje se Šmíd.
Jeho přístup k dětem hodně ovlivnila výchova, které se mu dostalo od jeho vlastního otce. Ladislav Šmíd byl vynikajícím hokejistou, stříbrným medailistou z MS v roce 1966 a pětinásobným československým šampionem s Duklou Jihlava. Je tvrdý, ale férový chlap. "Po tátovi jsem stará škola. Jsem náročný člověk, ale nejnáročnější jsem sám na sebe. Otec mě do ničeho nenutil, ale když jsem pak hrál hokej, byl na mě přísný a občas jsem taky nějakou tu facku schytal, abych se probral. Tohle já směrem ke svým dětem nedělám, ale teď zpětně mi to nevadí, že mě táta tak vychovával," tvrdí.
Důrazné slovo prý děti občas potřebují. "Se starším synem jsme byli na trampolíně. Nechtělo se mu skákat, bál se. Říkal jsem mu, že jestli chce být dobrý v hokeji, musí dělat nekomfortní věci, nevyhýbat se činnostem, které ho třeba nebaví. Ale vidím to i u jiných, starších dětí nebo dokonce u mladých kluků, kteří k nám do áčka přicházejí z juniorů. Mladší generace je jiná, zpohodlnělá."
