Praha – Na sklonku kariéry se ještě odhodlal okusit ruskou Kontinentální ligu. Když připelášil zpět do zámoří, ze všeho nejdřív zamířil ke svému kadeřníkovi, aby shodil půlroční hřívu. V křesle vytasil nezvyklý úsměv plný úlevy. "Co se ti sakra stalo?" otázal ho kadeřník. "Rusko," stroze odpověděl Ryan Whitney.

Urostlý obránce nejvíc zářil v Pittsburghu, kde rozdával puky Crosbymu. Později ho však na chvíli nesnášel – to když kanadský supertalent vystřelil své zemi zlato v prodloužení finále olympijského turnaje ve Vancouveru. Whitney klopil hlavu v barvách poražených Spojených států.

Tehdy si užíval vrchol kariéry, po třicítce už byl ale tak pomlácený, že v NHL nemohl pomýšlet na další smlouvu. Důchod mu však nevoněl, radši si plánoval hokejovou budoucnost mimo Severní Ameriku. "Na Googlu jsem začal snít o všech těch příjemných místech, kam bych mohl jít – Švédsko, Česká republika, Švýcarsko," vypráví na webových stránkách projektu The Players’ Tribune.

Soči? "Zombie apokalypsa"

Jenže zadrnčel telefon a agent mu vylíčil docela jinou nabídku, ze Soči. Whitney na angažmá v KHL nakonec kývl a letem s mezipřistáním v Turecku dorazil do cíle. Místo, kde půlrok nazpět probíhala zimní olympiáda, zpustlo. Po vydlážděných ulicích nekorzovali lidé, víc bylo olympijských kruhů. "Vystoupil jsem z auta a rozhlédl se kolem sebe. Bylo to jako zombie apokalypsa."

Větší zděšení však rodákovi z Massachusetts přinesla následná prohlídka v nemocnici, kde po příchodu do čekárny uslyšel křičícího muže, jenž svou krvácející ránu přikrýval ručníkem nevábného vzezření. "Vypadal jako ručník, kterým si Slava Fetisov utíral obličej v roce 1980 na olympiádě v Lake Placid," všiml si hokejista, jehož si vzali do parády ještě před krvácejícím mužem.

Prohlídka navzdory jazykové bariéře odsýpala svižně, nicméně se neobešla bez překvapení. "Sestra mi kolem ruky motá tlakoměr, pumpuje. Když zvednu hlavu, vidím, jak kouří cigaretu."

Něco podobného nejspíš zažili i další cizinci. Bylo jich celkem šest a nechyběl mezi nimi ani český brankář Tomáš Pöpperle. V šatně drželi víc při sobě, při pobytu na Východě se logicky cítili jinak než domácí.

"Pamatujete si scénu z Bratrstva neohrožených, kdy šli kluci s dětskými tvářemi poprvé na frontu a po dvou měsících ve sra*kách se vrátili jako prošedivělí veteráni? Přesně takhle tihle chlápci vypadali, zatímco Rusové šíleli z nějakého techno remixu Barbry Streisandové," líčí Whitney atmosféru v kabině.

"Brusli, Obamo!"

Bývalému obránci Pittsburghu, Anaheimu, Edmontonu a Floridy dávaly zabrat i tréninky. "Normální trénink v Soči byl náročnější než jakýkoliv den, který jsem zažil v tréninkovém kempu NHL," vypráví a vzpomíná, jak na něj asistent trenéra Michail Kravec ustavičně pořvával: "Brusli! Brusli, Obamo! Brusli!“

Půlku času neměl Whitney ponětí, co má vlastně dělat. Rusů, kteří uměli anglicky, se ptal: "Proč tohle děláme? Nedává to žádný smysl." Odpověď byla vždycky stejná. Nejdřív pokrčení rameny a pak kusá věta: "To je Rusko."

Příliš informací se nedalo získat ani od hlavního trenéra Vjačeslava Bucajeva. Ten před mužstvo často předstupoval s emotivním půlhodinovým proslovem. Samozřejmě v ruštině. Překlad, který cizincům poskytoval asistent Kravec, byl poněkud stručný. "Každých třicet sekund se na nás otočil a řekl: 'Proberte se ku*va, hrajete hrozně,'" pobaveně popisuje Whitney.

Gumoví medvídci a Netflix

Těžké chvíle mu pomohlo přečkat pár Rusů, ale zejména cizinci na podobné vlně. Zkrátka Bratrstvo neohrožených. Třeba bývalý centr Detroitu Cory Emmerton a jeho žena přispěli radami, jak dělat správná rozhodnutí při výběru potravin: "Tohle je dost dobré. Tohle nejez. Tohle je divné. Tohle je taky divné, ale zvykneš si na to."

Pozlátko NHL bylo na Východě v nedohlednu, ale o to Whitneyho víc zasáhly některé momenty: "V Rusku sedíme na podlaze něčího bytu, jíme deset balíčků gumových medvídků, koukáme na Netflix a tlacháme, jak strašný trénink nás zítra čeká. Zní to šíleně, ale připomíná vám to, proč jste se do hokeje vlastně zamilovali."

"Bylo to peklo, ale líbilo se mi to," zakončuje nyní 32letý Američan své vyprávění.

Dá se říct, že právě v Rusku uzavřel i svoji bohatou kariéru. Zhuntované tělo zkusil přelstít i letos, ale po pouhých dvou zápasech za švédské Modo oznámil definitivní konec.