Zlín – Už je to déle než rok, co tehdy čtyřicetiletý Petr Čajánek pověsil brusle na hřebík. Legendární zlínský hokejista se od té doby věnuje šestiletému synovi, který mám ambice vydat se ve stopách svého otce.
"Vystudoval jsem trenérskou licenci, ale zatím neřeším, co bych chtěl dál dělat," říká bývalý reprezentační útočník v rozhovoru. "Mám doma malé děti, takže mě ta práce s nimi momentálně samozřejmě baví."
Čajánek strávil valnou část své kariéry ve Zlíně, v české extralize za jiný klub nehrál. S berany vyhrál v roce 2014 mistrovský titul. V letech 2008 až 2011 vyzkoušel i ruskou KHL. První sezónu strávil v Moskvě, další dvě v Petrohradu. S českým národním týmem získal olympijskou medaili v Naganu a je trojnásobným mistrem světa.
Minulý týden jste si zahrál ve Zlíně exhibici. Nechybí vám led? Nevrátil byste se?
Je mi jednačtyřicet let, takže se asi nemám kam vracet. Je ale krásné vidět, jak je ten hokej někde jinde. Ti kluci jsou strašně rychlí a šikovní. Když z toho člověk jednou vystoupí… Obdivuji ty, kteří se dokázali vrátit, protože je to opravdu kus práce.
Zahrál jste si v útoku znovu s Miroslavem Okálem a Tomášem Němčickým. Jaké jsou vzpomínky na to společné působení?
Pro nás pro všechny skvělé, myslím si. Je to jedenáct let, co jsme spolu s Očkem (Miroslav Okál – pozn. redakce) hráli naposledy. S Tomášem ještě o něco déle. Je kuriózní, že i teď jsme o sobě věděli a i ty signály fungovaly. Je to zažité a někde v té hlavně to stále zůstává.
Udržujete se i po skončení kariéry v kondici?
Něco málo dělám, ale moc toho není. Neběhám a není čas ani na kolo. Někdy si zajdu zabruslit s dětmi, ale že bych si udržoval kondici, to se úplně říct nedá.
Co dál? Vše má svůj čas...
Jak jste na tom momentálně ve spojitosti se zlínským klubem?
Stejně jako chodí další tři čtyři tisíce diváků na zápasy, tak se jdu podívat i já. Momentálně mi to takto vyhovuje. Mám šestiletého kluka, takže se tady s ním trochu motám kolem hokeje. Proto jsem i častěji na zimáku.
Účastníte se i tréninků na ledě?
Někdy. U těch malých je důležité, aby bylo na ledě těch trenérů co nejvíc. Když je potřeba, tak rád pomůžu. Práce s dětmi je hodně důležitá, ale taky časově náročná. Je super, že i ostatní kluci jsou nápomocni.
Lákala by vás práce s dětmi i do budoucna?
To nevím. Beru život tak, jak přichází. Mám doma malé děti, takže mě to s nimi momentálně samozřejmě baví.
Děláte si trenérskou licenci nebo zatím jen vycházíte ze zkušeností?
Studoval jsem licenci.
A už víte, kam by měly směřovat vaše další kroky? Zůstanete u hokeje?
Ředitelem zoologické zahrady asi nebudu (smích). Mám v hlavě spoustu věcí. Ono se to nějak vyvrbí. Vše má svůj čas.
Blatný, Erat a spol. budou v extralize výrazní
Jak vidíte šance Zlína do nové sezóny?
Nejsem objektivní to nějakým způsobem hodnotit, protože jsem dohromady viděl asi čtyři třetiny v přípravě. Ti soupeři jsou v různých fázích rozehrávání a příprava je od toho, aby se zkoušely různé herní varianty a sestava. Samozřejmě se tam vždy najdou lepší i horší věci. Nejsem schopný z toho udělat nějaký závěr.
Obránce Miroslav Blaťák bude jistě velká posila…
Když přijde hráč takových kvalit, tak bude vidět stejně jako Martin Erat a další. To bezesporu. Mají obrovské zkušenosti. Jsou to kluci, kteří ještě mohli hrát jiné soutěže, ale přišli do extraligy. Budou výrazní.
Celkově ta soupiska nevypadá zle…
Papír je jedna věc… Detailně to ale nestuduji a netuším, v jaké sestavě bude Zlín hrát. Obrana výborná, v útoku zůstaly lajny… Vrátili se někteří hráči. Konkurence bude, což je strašně důležité. Kluci se musí na sebe dívat a makat.
Na extraligové zápasy Zlína tedy chodíte?
Když mi to vyjde, tak ano. Záleží na tom, jak má rodina čas, ale myslím, že sedmdesát procent utkání jsem viděl.
Rozhazujete při některých situacích rukama nebo už jen v klidu sedíte?
Možná první dva měsíce člověk přemýšlí ještě jako hráč, ale postupně to vyprchá. Hokej z tribuny je jinačí. Vidíte jiné věci a vnímáte i tu hru jinak. Pro mě osobně je samozřejmě o něco jednodušší číst hru z ledu. Z tribuny jsou chyby víc vidět.
