Sparta je po třech kolech bez ztráty bodu, to je určitě příjemný a slibný rozjezd. Ideální stav, v tabulce se na prvním místě osamostatnila, neboť její největší konkurenti ztratili. Slavia bezbrankovou remízou v úvodu na Slovácku a Plzeň teď v Jablonci, kdy také nedala gól.
I když dánský trenér Lars Friis navazuje na svého krajana Briana Priskeho, jemuž dělal asistenta, přece jen se objevily otázky, zda to půjde stejnou cestou. Jsou to ovšem pouze tři zápasy, zatím to moc neznamená. Ale příjemné to je.
Jediný tým, který dosud neinkasoval, je Slavia. Její defenzivu hodnotím velice dobře. Když si připomeneme uplynulý ročník, kdy o titul přišla i tím, že dostala hloupé góly, tak tohle je pro ni hodně povzbuzující. O úspěchu budou opět rozhodovat detaily.
Zranění z mistrovství Evropy vyřadilo z pozice jedničky Jindru Staňka, výjimečného gólmana, vědělo se ovšem, že za ním stojí náhradníci, kteří vůbec nejsou špatní a mají kvalitu. Jiné by ani Slavia nebrala. Ale pořád se probíralo, zda to nemůže mužstvo poznamenat.
Tonda Kinský si počíná skvěle. Mužstvo několikrát podržel, spolupráce s obranou funguje. Z tohoto pohledu to ostatně vnímám. Tým přijde o jedničku, ptáš se, jak to teď bude. Ale klape to, obránce ve Slavii bych chtěl i hrát. Chceš pomoci brankáři, aby na něj šlo co nejméně střel, co projde, tak to bezpečně chytí.
Mluví se o tom, že by Slovan Liberec mohl proniknout mezi nejlepší trojku, a dokonce ji ohrožovat. V letní přestávce došlo k mnoha změnám, klubu se chopil nový majitel a nebojí se investovat, přišel nový trenér Radek Kováč, nakoupily se posily. Ambice jsou vysoké.
Jenže každý přerod potřebuje nějaký čas. Nemyslím si, že by Liberec hned mohl konkurovat nejlepší trojce, to neočekávám, to se teprve ukáže.
Slávistický kouč Jindřich Trpišovský po vítězství ocenil liberecký vzestup, mluvil dokonce o evropské úrovni. Byl bych při těchto přirovnání trochu opatrnější, tak silné prohlášení bych nedával. Ale v Liberci se může tvořit velice zajímavý tým.
Velké očekávání měly České Budějovice, které angažovaly Františka Straku. Opravdu velké, až přehnané, a padly doma s Pardubicemi. Jestli si někdo myslel, že jim to nandají, tak to byl hluboký omyl.
A věřím, že si to nemyslel ani Franz. První poločas byl hrozný, vždycky se najdou sice momenty, kdy mělo mužstvo smůlu, dostalo zbytečné góly, ale tak to bývá. Chceš to rychle otočit, jenže ono to tak snadné není.
Druhý poločas už byl nadějnější, přišlo snížení, mohly padnout i další góly, jednou trefil míč břevno, řešila se penalta, nakonec se však prohrálo. To je to podstatné. České Budějovice jsou bez bodu. Musí se zlepšit, ale nevím, zda současný kádr na to má. Tak vysoká kvalita v něm není. Franz už to určitě vidí a ví, že to bude mít těžké.
Bez bodu zůstávají i Teplice. Můžou žehrat na smůlu, v Hradci v nastavení vedly, pak jim VAR gól vzal a naopak skórovali domácí. Doma se Spartou bojovaly statečně a dlouho. A teď prohrály s Olomoucí, která se zvedá a získává sebedůvěru.
Teplice nenavázaly za minulý ročník, kterým projely v relativním klidu, kdy se vyhnuly skupině o záchranu. Úkol je nyní jednoduchý - co nejrychleji začít bodovat. Jinak to nebudu dobré.
Hradec Králové porazil Mladou Boleslav, přestože hrál většinu zápasu v oslabení. Výsledek však určila Boleslav, že nedokázala soupeře zdolat. Její hráči mi připadali unavení, útočili do plných bez nápadu, byli bezradní.
Dalo se předpokládat, že protivník bude vzdorovat a urputně bojovat. Prohrát ale takový zápas, to bych byl naštvaný až do středy. Zkušení hráči jako Marek Suchý to musí moc dobře vědět.
Hrdinou byl nakonec hradecký stoper Filip Čihák. Nejdřív se dal vlastní gól, pak rozhodl o výhře svého týmu po standardce. Do jeho pocitů se umím vžít, prožil jsem si podobný zápas - v prosinci 2011 také za Hradec proti Teplicím.
Nejdříve jsem dával malou domů Tomáši Koubkovi, nedohodli jsme se, nerozuměli si, vyběhl, nepodíval jsem se, obstřelil jsem ho a teplický hráč snadno skóroval. Byla to moje hrozná chyba, hosté tím vedli 2:1.
Byl jsem na sebe hrozně naštvaný a toužil to napravit. Motivace obrovská. O tři minuty později jsem se prosadil hlavou po rohu. Stejně jako teď Čihák. A nakonec jsme vyhráli.
Milan Fukal
- Někdejší důrazný stoper. Narodil se 16. května 1975.
- Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil šest sezon. Nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Hrál i za Bohemians, Jablonec a Hradec Králové.
- Za českou reprezentaci nastoupil k 19 zápasům.
