Před pár měsíci jste oznámil, že vaše bohatá kariéra v létě skončí. Už víte, čemu se budete věnovat po posledním zápasu Arsenalu v této sezoně?
Mám několik možností a ty, které vypadají nejkonkrétněji a líbí se mi nejvíc, jsou z Anglie. S největší pravděpodobností to tedy bude Anglie. Co konkrétně to ale bude, ještě nemám stoprocentně rozhodnuto. Pro Anglii mluví i to, že děti tu chodí do školy, jsou tu spokojené. Momentálně jsou ve čtvrté a páté třídě. I manželka, která tady má vlastní studio s personálním tréninkem, zumbou a dalšími podobnými aktivitami, je tady spokojená.
Hraje, respektive hrálo ve vašem rozhodování, zda budete chtít zůstat v Anglii, nebo se vrátit do Česka, nějakou úlohu to, jak proběhne brexit, co bude po něm?
Lidé, kteří nemají britský pas, jsou samozřejmě ve složité situaci, protože nevědí, jak se jich brexit, ať už dopadne jakkoliv, dotkne. V tuto chvíli ale nikdo nemá informace, aby se na něj vůbec mohl začít připravovat.
Bavíte se o brexitu v kabině, v klubu, ve vašem nejbližším okolí?
Je to velké téma. Ať už v seriózní rovině, ale frčí i ty různé vtipy kolem brexitu. Každopádně i fotbalu se cokoliv, co se v této věci stane, dotkne. Bude potřeba vše zapracovat do pravidel FIFA a UEFA. Proti tomu bude jistě odpor, protože fotbalové prostředí je multinárodní. Od dob Bosmanova pravidla je volnost pohybu hráčů základním principem evropského fotbalu.
Vraťme se k vaší budoucnosti. Víte aspoň, že budete na nějaké úrovni pokračovat s fotbalem − v roli trenéra, manažera a podobně?
Ano. To je to odvětví, kde mám nejvíc zkušeností a kde mám co nabídnout. Co můžu prozradit a co je jedna z věcí, kterým se budu chtít věnovat, je projekt výroby a prodeje pomůcek pro brankáře. Základ je rampa pro rozcvičku, která jednoduchým způsobem nepředvídatelně změní směr letu střely a brankář musí rychle reagovat.
S koncem kariéry na dohled se sluší bilancovat. Začněme s reprezentací. Řekněte mi jeden nejlepší a jeden nejhorší zážitek s nároďákem.
Nejlepší zážitek jasně Euro 2004 a pak všechny baráže. Baráž s Norskem a postup na mistrovství světa v roce 2006. Baráž s Černou Horou a postup na Euro 2012. Od svých 15 let, kdy jsem začal reprezentovat, jsme vždy postoupili na Euro. Pokud jsem nastoupil do kvalifikace ME, tak jsem na turnaji nikdy nechyběl. Toho si taky vážím.
A co vás mrzí?
Je to také Euro 2004 a prohra v semifinále s Řeckem jediným stříbrným gólem v historii šampionátů. Kdybychom hráli druhé prodloužení, druhý poločas, postoupili bychom a Portugalce ve finále porazili. O tom jsem přesvědčen. Pak jsme také měli smůlu v roce 2006 na mistrovství světa, kde se nám v prvním zápase zranili dva naši útočníci. Pro pokračování turnaje to byl limit.
Reprezentace při svých srazech za vaší éry kromě fotbalu "bavila" i jinými věcmi. Skandály typu "Nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí" nebo trháním obleků. Vy jste u toho byl, ale vlastně nebyl. Je to proto, že impulzivní akce nejsou váš styl?
Asi je to mou povahou. Jsou lidé, kteří prožívají emoce, když mají radost nebo zlost, dávají to rychle ven. Já příliš neslavím ani nebývám přehnaně smutný.
Takový je Petr Čech všude, nejen v reprezentaci?
Snažím se být přirozený a řídit se pocitem, že něco se má dělat tak anebo jinak. Takový jsem byl ve škole, takový jsem ve fotbale a budu asi i v dalším životě.
Jste takový ve zkratce řečeno proto, že než něco uděláte, promyslíte to? Říká se o vás, že jste inteligentní, jedna z vašich přezdívek je Google. Líbí se vám, vadí vám, je vám jedno?
Na jednu stranu to můžete vzít jako kompliment, urážka to snad není. Ale to je jedno. Jsem rád, když mě lidi berou takového, jaký jsem. A někomu moje chování a osobnost mohou přijít sympatické, někomu mohou vadit. To máte jako všude v práci, v jakémkoliv zaměstnání a kolektivu.
Ke komu ze současných nebo bývalých spoluhráčů jste měl hodně blízko?
Většinou to byli moji brankářští kolegové Carlo Cudicini nebo Hilário. Hodně jsem se bavil s Paulem Ferreirou. Z českého nároďáku jsem od osmnáctky byl na pokoji s Tomášem Hübschmanem. Nerad bych ale na někoho zapomněl.
Z těch, s nimiž jste kdy hrál, vypíchl byste někoho, koho byste musel mít v týmu, kdybyste byl trenér nebo manažer?
Jeden takový je. Pavel Nedvěd. To je sen každého trenéra či manažera. Škoda že už nehraje. V Chelsea byla taková osa Terry, Lampard, Drogba, v Arsenalu spousta skvělých hráčů, ale nad všemi je Pavel Nedvěd. Ten dokázal dát mančaft na hřišti dohromady sám. Svým elánem a přesvědčením a samozřejmě schopnostmi dokázal hráče kolem sebe nakopnout, aby ze sebe dali to nejlepší a aby dřeli až do úmoru.
Možná i proto se mu tak daří i v manažerské roli v Juventusu.
Ano. Není to náhoda.
Tak jako jsme se snažili najít jeden top zážitek a jeden nejhorší zážitek v reprezentaci, jak by vypadaly nejlepší a nejhorší momenty v klubech?
Největší zážitek určitě první vítězství v lize s Chelsea. Double liga plus pohár 2009/2010 a triumf v Lize mistrů 2012. Nejsmutnější bylo prohrané finále Ligy mistrů v roce 2008. To zklamání a prázdnota tehdy se nedaly s ničím, co jsem do té doby znal, srovnat.
Je zvláštní, že nezmiňujete vážné zranění hlavy z roku 2006. Od té doby k vám neodmyslitelně patří ochrana hlavy, helma.
Samozřejmě to nebylo nic příjemného, ale překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Moc mi pomohli doktoři, kteří mě zachránili. Na jednu stranu je to trauma, na druhou vám to dá jiný rozměr do dalšího života.
Peníze, které jste si fotbalem vydělal, se počítají na stovky milionů korun. Kam jste je v průběhu kariéry investoval?
Mimo jiné do penzijního fondu. V Anglii v rámci asociace hráčů existuje penzijní fond, a když skončíte kariéru, máte nastřádáno, abyste měl něco navíc do začátku. Obecně investice a přemýšlení, co s penězi, přišly až později. Nebylo to hned. V Blšanech, kde jsem začínal, jsem bral osm tisíc korun hrubého měsíčně. Člověk někde bydlí, jezdí autem a nic nemá. Ve Spartě, kde jsem byl, když se hrála Liga mistrů, už to byly slušné peníze a já se musel potkat s lidmi, kteří financím rozumějí a uměli mi poradit, co s penězi dělat, aby někde jen tak neležely. Při přestupech do Francie a Chelsea už to začalo být i na investice zajímavé.
Na které investici jste kdy nejlépe vydělal?
Moje první investice v Anglii byla do bytu. Normální garsonka to byla. Když jsem ji koupil, měla garantovaný nájem. A asi po deseti letech jsem ten byt prodal za dvojnásobek.
