Ivan Grégr má na svém kontě celkem 61 mezinárodních zápasů, ten z 22. května 1990 si ovšem bude pamatovat navždycky. V roli čárového rozhodčího byl delegován k přátelskému utkání Izrael-Argentina, jež hostilo hlavní město Tel Aviv.
Pro Grégra by to byl běžný mezistátní zápas, pokud by ovšem v modro-bílém dresu nevyběhl na stadion Ramat Gan Stadium také Diego Armando Maradona. Spolu s polobohem v kopačkách, kterého musela před vlastními fanoušky chránit ochranka, stál na jednom trávníku poprvé - a také naposled.
"Velmi působivá byla už jen ta aura výjimečnosti, která ho obklopovala. Maradona tehdy na zápas nepřiletěl s týmem, ale vlastním tryskáčem. I kabinu na stadionu měl jen sám pro sebe. Nastupoval společně s týmem, ovšem mezi lavičkami se po celý zápas motali dva jeho bodyguardi," vzpomíná dnes osmasedmdesátiletý Grégr.
Argentinský kouzelník z Lanúsu byl tehdy na vrcholu své popularity. Kamkoli přijel, spouštěl povyk a šílenství mas, nejinak tomu bylo v Tel Avivu. Nezáleželo na tom, zda to byli argentinští, nebo izraelští fanoušci: všichni se chtěli Maradony alespoň dotknout. Ostatně i pořadatelé v barevných vestách kolem něj kroužili jako kolem svaté ikony.
A nejen oni. "Když se nehrálo, snažil jsem se k němu dostat co nejblíž, alespoň si ho prohlédnout, to nepopírám. Ale nešlo to. Doufal jsem, že si s rozhodčími alespoň podá ruku, ale vůbec jsme se k němu nedostali," lituje Grégr.
Osobně se sice s Maradonou nepozdravil, ale zůstal mu po něm cenný artefakt. V jeden moment zápasu si argentinský kapitán u postranní čáry upravoval kopačku, jež ho zřejmě tlačila - a vytrhl z ní jazyk, který odhodil za lajnu. Kousek od místa, kde s praporkem v ruce stál Ivan Grégr.
"Taková kořist! Neváhal jsem ani vteřinu - a šup, měl jsem ho v kapse. Od té doby se všude chlubím, že mám doma ve vitríně Maradonův jazyk," usměje se.
Celý zápas byl vlastně one man show malého Argentince. Maradona si posunky a pokřiky dirigoval své spoluhráče, emotivními gesty po každé povedené kličce nebo akci štengroval pětačtyřicet tisíc nadšených fanoušků. V 35. minutě dokonce vstřelil vedoucí branku.
"Nepůsobil vyloženě arogantně, spíš jako člověk, který je výjimečný a moc dobře to o sobě ví. Vyzařovalo z něj, že má všechno pod kontrolou. Ale nutno dodat, že přesně tak se k němu chovali i všichni okolo něj, doslova ho rozmazlovali," líčí jeden z historicky nejlepších českých rozhodčích.
Jediné, co Grégra překvapilo nemile, byla Maradonova postava. Pouze 167 centimetrů vysoký Diego vypadal mezi argentinskými urostlými chasníky ještě menší, navíc se mu tehdy pod dresem začala rýsovat znatelná "vanička". Však už také překročil třicítku a bouřlivý život na něm nějakou tu stopu zanechat musel.
"Musím říct, že jsem si ho představoval vyššího. Na první pohled mi připomínal přerostlé, zavalitější dítě. Ale stejně byla nádhera ho sledovat. Jako by se s míčem u nohy narodil. Na stovce rekord nelámal, to bylo evidentní, ale měl v noze magnet, dokázal klamat tělem, zapojovat obě nohy… Právě tím dokázal nad protihráči získávat výhodu," dodává Ivan Grégr.