Poslední krok jste zvládli, v přímém souboji jste porazili Plzeň. Ulevilo se vám?
Bylo to strašně těžké utkání. Naprosto vyrovnaný zápas, který rozhodly maličkosti. Plzeň do něj vstoupila mnohem líp než minule, naopak my jsme v první půli byli hodně nervozní, v některých situacích jsme se až báli hrát. Trochu jsme se nepoznávali. O půli jsme si vše vyříkali, a pak už jsme byli odvážnější. Možná i z toho rezultoval vítězný gól.
I přes tu nervozitu jste byli nebezpečnější než soupeř…
Ke gólu jsme měli o malinko blíž, ale Plzeň velmi dobře kombinovala, měla výborný výběr místa, zapojovala do kombinace velký počet hráčů a nám se nepodařilo tolik je dostávat pod tlak. Nevím, jestli to bylo tíhou okamžiku, ale my měli trochu těží nohy než v minulých zápasech.
Je pro vás obhajoba cennější než první titul? Vzhledem ke koronavirové pauze nebo k odchodům řady opor?
Souhlasím, že tenhle titul je ještě cennější, protože nás toho v sezoně postihlo strašně moc. Ať už to byl koronvirus, který ale byl pro všechny stejný, nebo těžká zranění některých hráčů. Když počítám dlouhodobé marody Hovorku a Olayinku, přišli jsme o osm, devět klíčových hráčů, to by zamávalo s jakýmkoli světovým mužstvem, jež je na čele v zahraničních ligách. Obhájili jsme titul, máme teď víc bodů než loni. A v kádru je odhadem 65, 70 procent kluků, kteří tu loni nebyli. Na podzim jsme navíc jako jediný tým hráli i evropský pohár. Někdy jsem až dojatý, když vidím Zimiče (Davida Zimu), Provyho (Lukáše Provoda) nebo Petara (Musu), jsou tu pár měsíců a táhnou mužstvo v těžkých zápasech, tohle si málokdo uvědomí. Všichni mluví o nějakém náskoku, který jsme měli, ale my jsme nahrazovali hráče, kteří jsou v reprezentaci a kteří odcházeli do větších lig.
Kdy myslíte, že jste setřásli pronásledovatele z Plzně?
Jak jsme po pauze znovu vstoupili do ligy, říkal jsem, že když uděláme devět bodů, tak to bude super. Dokázali jsme, že i přes ty změny má tým svou kvalitu, charakter, mentalitu a pracovitost.
Získali jste 20. titul pro Slavii, což znamená druhou hvězdu na sešívané dresy. Co to pro vás znamená?
To byl můj vysněný cíl už loni, měl jsem ho v hlavě strašně dlouho. O to víc, že jsme věděli, že máme mužstvo, které k tomu může dokráčet. Navázali jsme na lidi, kteří tituly vykopali před námi, na celou řadu skvělých hráčů a trenérů. Ti Pláničkové, Bicanové, Jarolímové, Ciprové, ti všichni víc jak jedno století něco střádali a jsme to my, kdo dokázali přidat na dresy druhou hvězdu. Řada lidí si řekne, že jsou důležitější věci, ale už tam budou napořád. Minimálně tedy deset let, než se někomu po nás podaří přidat třetí.
Pod rozhodující branku proti Plzni se podepsali dva hráči, kteří přišli před rokem a půl - Masopust a Ševčík. Jakou cestu ve Slavii za tu dobu urazili?
Zrovna u nich dvou jsem byl o půli nejvíc nespokojený, vyhazovali hodně míčů, nehráli tak, jak umějí. Jsem rád, že se ve druhém poločase zklidnili, Ševa se rozehrál ke skvělému výkonu, v gólové situaci oba zachovali klid. Petr je hráč na bundesligu, na velké zápasy, chybějí mu jen ty body a klid v klíčových momentech. U Lukáše je to podobné, jsou to emocionální fotbalisté, až jim je to někdy na škodu. Věřím, že po takovém zápase se uklidní.
Ve 32 ligových zápasech jste dostali jen 11 branek, byl to klíč k titulu?
Odešlo nám spoustu hráčů, kteří dělali body. Nemůžeme si myslet, že ve všech zápasech nastřílíme spoustu gólů, víme, že je naopak nesmíme dostávat. Rozdíl mezi touhle a loňskou sezonou je v Kolim (Ondřeji Kolářovi), jenž nás ve řadě momentů podržel, pochytal věci, ze kterých jsme loni inkasovali.
