Praha - Na začátku sezony brali fanoušci jeho příchod do Slavie s rezervou. Málokdo tušil, co od něho čekat. Martin Vaniak ale během krátké doby ukázal, že brankáři zrají s věkem.
Sedmatřicetiletý gólman byl u všech vrcholů této sezony. "Dokázal jsem, že umím chytat velké zápasy. V bráně to před mým příchodem hořelo a podívejte se. Máme titul, ve který nikdo nevěřil," řekl během sobotních oslav.
V novém Edenu novinářům vyprávěl o tom, že by chtěl chytat ještě dva roky. Čaroději, jak se mu s oblibou přezdívá, by nevadila ani pozice dvojky. Ve Slavii mu sice končí smlouva, ale v pražském klubu by rád zůstal.
Čtěte více: Slavia nevyhrála, přesto v novém Edenu slaví titul
Martine, máte titul a určitě si můžete říct: To byla trefa jít do Slavie...
Určitě, obě strany mohou být spokojené. Podařil se nám vynikající rok: postup do Champions League završený teď titulem a novým stadionem. Myslím, že nic lepšího být nemůže.
Věřil jste, že se může něco podobného ještě stát?
Do Slavie jsem šel s tím, že mám pomoci do začátku ligy. Vím, že Slavie hraje na čele ligy, takže ta motivace na titul tam byla. Když jsme si to ke konci sezony zkomplikovali, tak to bylo hodně smutný a už jsem moc nevěřil.
Děkuji Ostravě a Brnu, sami bychom to nezvládli
Vypadalo to všelijak. Přemýšleli jste ještě o titulu?
Dotlačilo se na nás Brno a Teplice, nebylo to nic příjemného. Byl jsem realista a chtěl jsem zůstat druhý. Musím poděkovat hlavně Ostravě a Brnu a trenérům Večeřovi a Uličnému, kteří vedou ty celky. Sami bychom to nezvládli.
Byl to asi hodně zvláštní rok...
Tak divokou sezonu jsem nezažil. Bylo toho na mě hodně, nejen na mě. Jednou jste nahoře, vedete o pět bodů a po čtyřech zápasech už ztrácíte a vidíte, že Sparta šlape. Bylo to jako na houpačce.
A když to srovnáte s Ligou mistrů, co bylo více?
Nejkrásnější momentem byl pro mě postup do Champions League. To bylo něco, s čím nikdo nepočítal. A najednou se to stalo. Ta euforie, ta nádherná atmosféra. Tam nám nikdo nevěřil, i když jsme vyhráli na Ajaxu 1:0. Tohle je třešnička na dortu.
Dalo by se říci, že jste na tom měl velký podíl...
Když jsem předtím hrál poháry, tak se vždy vypadlo v prvním kole, někdy to byla i ostuda. A teď? Byla velká nevole, když jsem sem chodil. Lidem jsem dokázal, že umím chytat velké zápasy. V bráně to hořelo a podívejte se, máme titul, ve který nikdo nevěřil. Byla to pro mě satisfakce.
Čtěte také: Štístko Šmicer se culil: Titul není žádné překvapení
Jak to s vámi bude dál? Do kdy plánujete hrát?
Chtěl bych si prodloužit mládí co nejvíce. Chtěl bych chytat dva roky, zkusit nabídnout to, že druhý rok bych kryl záda mladému brankáři. Možná nebudu chytat, kdo ví. Ale ničeho nelituju. Jsem rád. Fotbal mi hodně vzal, ale hodně dal.
Zůstanete ve Slavii?
Abych pravdu řekl, nevím. Končí mi smlouva, vedení chce, abych zůstal. Budeme jednat, ale nevím kdy. Chci zůstat, nejvíce je v české lize Sparta a Slavie. Teď je to Slavie a Sparta, abych to řekl ve správném pořadí (smích). Takže kam jinam jít... Když by to bylo ven, i když pánové, buďme realisti, 38 let.
Domů jsem jel občas potají
Proti Jablonci to chvílemi vypadalo jako kulturní show než fotbal...
Show to teda pro mě nebyla. Hráli jsme strašidelně a byly to nervy. My jsme celou dobu nevěděli, jak Sparta hraje, jen o poločase, že Liberec vede 3:2.
Čtěte také: Ostrava si zajistila Pohár UEFA, Klokani sestupují
Ani fanoušci vám za bránou nic neříkali?
Právě že vůbec nic. Já jen vím, že skandovali Liberec, Liberec. To jsem si říkal, že jim fandí, aby vyrovnali. Proto jsme hráli nervózně.
Bylo by to na Strahově něco jiného?
Na Strahově by bylo sedm tisíc lidí... Ale vemte si, že to je Jablonec. Před dvěma roky nebo kdy se s nimi taky hrálo 2:2, Slavia má na něj pifku. Nedaří se, to není tým, který nám sedí.
Při dekorování jste objal předsedu svazu Mokrého. Proč?
Tak je to taky bodrý Moravák, jak říká Uličný. Známe se, ještě abych ho neobjal.
A jak to vidíte s tím pokřikem "Věčně druhý", zmizí?
To nezmizí, když bude příští rok Slavie zase mít dva body ztrátu, tak se s tím zase začne... To bude Slavia muset pět let po sobě vyhrát titul. Určitě by bylo hezký, kdyby se nám zase podařilo postoupit do Ligy mistrů.
Co jste stihl za ten rok z Prahy poznat?
Když jsem přišel, tak byl skoro podzim, takže památky Prahy jsem si neprošel. Jezdil jsem jen ze Strahova domů, tam jsem si pustil DVD a šel jsem spát. To byl můj životní styl. Jednou za týden jsem jel na Moravu domů, když byla Liga mistrů, tak jsem se tam skoro nedostal. Jen kdyžtak potají (smích). Teď jsem byl poprvé na Karlově Mostě. Všechno je poprvé tenhle týden.
