Praha – Začátek jara se mu snad ani nemohl povést lépe. Slávistický útočník Milan Škoda dal během dvou posledních zápasů Synot ligy čtyři góly, a to ještě jednu jeho střelu uznali rozhodčí jako soupeřovu vlastní branku. 

Jeho branková potence už zařídila sešívaným v jarním ligovém pokračování čtyři body, a tak není divu, že se o devětadvacetiletém forvardovi mluví jako o aspirantovi na reprezentační pozvánku pro kvalifikační duel proti Lotyšsku, který se shodou okolností bude hrát na konci března právě v Edenu.

„To víte, že by mě to lákalo, ale ještě jsou do nominace nějaké zápasy, takže spíš myslím na to, abych dal nějaké góly, nám se dařilo, aby ta šance na pozvánku byla,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Škoda.

V obou úvodních jarních ligových zápasech jste byl mužem utkání. Není už těch mediálních aktivit na vás v posledních dnech moc?
To ne. Neberu to, že by to bylo něco špatného, jsem smířen s tím, že nějaké vyjádření dát vždycky musím, a že jsem to teď já? To je normální. Nevadí mi to. I když někdy jsou ty emoce po zápase takové, že bych na rozhovor radši nešel.

Tušil jste už v zimní přípravě, že by taková forma mohla na začátku jara přijít?
Nevím, jestli zrovna forma, ale už v přípravných zápasech jsem góly dával. Když přišel první mistrák, tak jsem si hlavně přál, abych nějaký dal, jinak by ty góly v zimní pauze tolik neznamenaly. Někdo by mohl říct: „V přípravě si góly dával, to je hezký, ale pak první zápas a nic.“

V zimní přestávce o vás vedení mluvilo jako o jasné útočné jedničce. Pomohlo vám to, že jste měl jistotu místa v základu?
Takhle jsem o tom nepřemýšlel, ale nejspíš to pro mě není úplně nejlepší, když se říká, že jsem jasná jednička. Konkurenci potřebuju, takže mi to asi moc nepomáhá, ale nesmím nad tím uvažovat. Dřív se mi stávalo, že když jsem cítil, že to mám jasné, tak jsem trochu polevil. Ale teď už je to naštěstí jinak.

Takže to není tak, že teď cítíte zvýšenou zodpovědnost za celý tým a berete to na sebe? Protože kromě gólů máte také z týmu nejvíce šancí za zápas.
Asi to bude spíš tím, že mě spoluhráči vyhledávají a někdy je to i o štěstí, že se ty centry a přihrávky ke mně dostanou. Například v Liberci jsem měl vyloženě štěstí na výběr místa, že jsem tam byl ve správnou chvíli.

Jak vaše výkony prožívá rodina, nežárlí bratr Michal, když se mu v Budějovicích tolik nedaří?
Brácha mi to určitě přeje, jako já přeju jemu, když mu něco vyjde. Nejvíc to asi prožívá přítelkyně, protože ta je z těch zápasů vždycky úplně hotová. Ona nikdy fotbal moc nesledovala, nevěděla ani, co je balón, a najednou chodí pravidelně a žije tím. Chodí se dívat s mámou a ta to taky prožívá.

A co táta, nesnaží se vám radit jakožto bývalý ligový útočník?
Občas se přijde podívat, když ještě nemá nějaké jiné fotbalové povinnosti. Dřív jsme si i říkali, co a jak, a zápasy rozebírali, teď už si jen občas zavoláme, když se třeba něco nepovede, a podpoří mě. Že by mi nadával: “ty jsi dřevák, to jsi měl udělat takhle a takhle“, to ne. (smích)

S 12 trefami teď vedete tabulku ligových kanonýrů. Byl to váš klukovský sen být jednou králem ligových střelců?
Myslím, že každého útočníka napadá, že by chtěl dávat tolik gólů. Když jsem dřív viděl, že David Lafata vstřelí dvacet branek za sezonu, tak jsem si říkal, že by to bylo fajn ho napodobit. Jenže v té době jsem dával tak tři čtyři, takže mi to přišlo nereálné.

Takže jste sám překvapený, jak jste se dostal do čela statistik?
Ono je to hlavně díky tomu hattricku, dřív v sezoně jsem dával góly po jednom a to naskakuje pomalu, teď najednou tři a jsem první. Tak snad se tam ještě nějak udržím.

Při vaší gólové potenci se o vás začíná mluvit v souvislosti s reprezentační pozvánkou, už vám trenér Vrba volal?
Ne, nevolal. (smích) Je příjemný, že se to teď takhle řeší. Lákalo by mě to. Ale zatím to nechávám osudu. Do nominace je pár zápasů, takže spíš přemýšlím o tom, abych ještě nějaké góly dal a byli jsme úspěšní, aby pak byla šance, že mě trenér povolá.