Františkovy Lázně - Naposledy vedl fotbalový klub před šesti lety, když Slovan Bratislava získal slovenský superpohár. Od té doby se ale zkušený český kouč a lodivod stříbrného týmu z eura 1996 Dušan Uhrin starší věnuje něčemu docela jinému. Lázeňství.

Po třiceti letech fotbalového trénovaní ovšem v rozhovoru pro Aktuálně.cz jednasedmdesátiletý kouč uznal, že ho i přes podnikatelské úspěchy stále svrbí ruce.

"Přiznávám, že mi fotbal chybí. Uvědomil jsem si ale, že jsem ze své původní cesty nevybočil. Vždyť přece dát dohromady sehraný tým v balneo-světě je přibližně stejné, jako u fotbalového mužstva," říká Dušan Uhrin starší.

Co vás k tomuto zcela výjimečnému životnímu kroku vedlo?

V osmdesátých letech jsem jako trenér šest roků působil v Chebu a později jsem se Spartou jezdil do Františkových Lázní na soustředění. Zalíbilo se mi tam a seznámil jsem se s řadou zajímavých lidí. Díky finančním odměnám za druhé místo na mistrovství Evropy jsem se rozhodl koupit hrubou stavbu současného sanatoria. Lákalo mě rozšíření počtu léčebných zařízení. Pomocí známých jsem získal odborníky na balneo, restaurační provoz, hotelovou část a další nutné řemeslnické práce. A už v následujícím roce 1997 jsem mohl přivítat první klienty.

Ještě přes deset let jste však působil většinou v zahraničních klubech. Jak bez vašeho dozoru toto zařízení fungovalo?

Nebylo to jednoduché, protože do Františkových Lázní jsem se opravdu dostal jen málokdy. Trvalo dost dlouho, než se mi podařilo dát dohromady ve všech činnostech spolehlivý kolektiv. Ve všech profesích docházelo k častým personálním změnám, což platí i na manažery, kteří měli být klíčovými osobnostmi celého provozu. Na tomto místě se jich vystřídalo celkem sedm a teprve se současným mohu být plně spokojen. Mimochodem, jeden z jeho předchůdců chtěl sanatorium změnit na veřejný dům.

Po uzavření trenérské dráhy jste se už mohl sanatoriu plně věnovat?

Ano, a hned jsem ho začal rozšiřovat a jeho provoz zkvalitňovat. K dispozici byly postupně výtah, tělocvična, bazén, přibyly další pokoje a rekonstrukcí prošla určitá část balnea. Celý pracovní týden jsem se snažil zlepšovat doslova vše, co by prospělo mým hostům. Pouze na víkend jsem se vracel do Prahy, což platí dodnes.

Se současným stavem jste už spokojen?

Lze to tak říci, nicméně dál ho chci zkvalitňovat. Mým cílem od začátku otevření sanatoria byla pohoda mých zaměstnanců a samozřejmě zájemců o nabízené služby. V mém týmu je dnes 13 lidí, takže mohu po vzoru známé české detektivky říci, že konečně se mi vydařila sázka na třináctku. Sanatorium má spíš rodinný charakter se 17 pokoji pro 35 hostů, kteří mohou využít téměř dvacet různých procedur.

A nestýská se vám uprostřed lázeňského života po fotbale?

Přiznávám, že mi chybí. Když jsem při sparťanských oslavách mistrovského titulu zase jako kouč jednoho ze dvou týmů vstoupil po dvaceti letech do kabiny mužstva a potom usedl na trenérskou lavičku, tak to na mě hodně zapůsobilo.

Zároveň jsem si znovu uvědomil, že jsem sice svým podnikáním mezi fotbalovými trenéry výjimkou, ale já vlastně z mé původní cesty nevybočil. Vždyť přece dát dohromady sehraný tým v balneo-světě je přibližně stejné, jako u fotbalového mužstva.V obou případech to není snadné, a proto mám dobrý pocit, že se mi to zase podařilo.