Praha - Mají hodně podobný osud. Zatímco ještě na konci minulé sezony byli oba v základních sestavách svých týmů, v nové sezoně Tomáš Rosický a Petr Čech v Arsenalu, respektive Chelsea jen paběrkují a prakticky se nedostávají během zápasů na hřiště.

Jenže zatímco dvaatřicetiletý Čech na úterním setkání s novináři přiznal, že se svou situací v klubu spokojený není a v zimě nejspíš z Chelsea odejde, o dva roky starší Rosický přiznal, že jeho situace v Arsenalu je jiná a že mu nezbývá nic jiného, než čekat, až jej zase začne trenér Arsene Wenger využívat.

"Nelíbí se mi to, ale stejně v tuhle chvíli nic dělat nemůžu. Situace je stejná, to se nemění, samozřejmě mě ale neuspokojuje, že jsem odehrál za celou sezonu jen 134 minut," uvedl Rosický po tréninku na páteční duel kvalifikace o Euro 2016 s Tureckem. 

Tomáši, změnil se nějak Váš vztah s Arsénem Wengerem od začátku září, kdy jste tvrdil, že se s Vámi příliš nebaví?
Chápu, že se mě na to budete ptát. Nic nového se neděje. Situace se nezměnila, mohl bych opakovat všechno, co jsem říkal na minulém srazu.

Kde tedy hledáte motivaci do tréninku, když na trávník nezasáhnete ani tehdy, kdy má řada záložníků Arsenalu zdravotní problémy jako v zápase Ligy mistrů proti Galatasarayi? 
Motivovat se do tréninku je povinnost každého hráče. Pokud se nebudu motivovat do tréninku, tak jsem skončil, to je úplně jednoduché.

Psychicky Vás to ale musí hodně srážet, ne?
Samozřejmě to neprožívám dobře, to se nelíbí nikomu. Není to o tom, že Rosický nehraje, to se nelíbí žádnému fotbalistovi. Vím, že jsou to fráze, ale netuším, co bych vám k tomu říkal víc. Situace se nemění, minulý měsíc to bylo to samé. 

Petr Čech dnes prozradil, že kvůli své situaci v Chelsea přemýšlí o tom, že si začne hledat nový klub, kam v zimě přestoupí. U Vás to nehrozí?
Abych byl upřímný, momentálně o tom nepřemýšlím. Na to není čas a prostor, abych nad něčím takovým přemýšlel. Všechno je zavřené, dělat se nic nedá. Snažím se být dobře připravený, když se něco stane. Jsem tady na nároďáku, čekají nás dva těžké zápasy. Momentálně nic jiného neřeším.

Takže to neřešíte tak jako Petr, že pokud se Vaše situaci v týmu nezlepší, půjdete za vedením klubu?
Až něco půjde dělat, samozřejmě se o tom mluvit bude. Petr třeba přemýšlí jinak než já. Ale momentálně se stejně nic dělat nedá, jediné, co můžu, je poctivě trénovat a být nachystaný, až přijde má šance. 

Vy ale máte přece jen s pozicí náhradníka na rozdíl od Petra několik zkušeností. Pomáhá Vám alespoň to?
Když se podíváte na roky zpátky, v některých fázích to se mnou bylo podobné. Také jsem musel čekat, až z toho někdo vypadne. V určitých fázích je to podobné.

Takže čekáte na to, že Váš čas přijde opět na jaře, jak tomu v posledních sezonách v Arsenalu bývá?
Vytížení u mě většinou přicházelo spíš ve druhé polovině sezony, to je pravda. Většinou jsem do zápasů začal naskakovat, když přišlo víc zranění. Pak jsem se do toho dostávat víc a víc. Uvidíme, jak to bude dál.

Na druhou stranu Vám náladu mohou alespoň zvedat reprezentační srazy, ne?
Není to pro mě žádný balzám. Vždycky jsem sem jezdil rád, když jsem mohl. Nejsem ve fázi obrovské frustrace. Tak to ve fotbale někdy chodí. Nejsilnější přežijí, to je jednoduché. Musím vydržet, být trpělivý a snad se to otočí. Tady není jiná cesta, jiné východisko.