Praha - Rebel. Tak jednoduchý a výstižný je název životopisu Tomáše Řepky, který v pondělí kapitán fotbalistů Sparty představil v Praze.
Některé příhody, které sedmatřicetiletý Řepka v knize popisuje, jsou velice úsměvné. Například jak ve Fiorentině před tréninkem opil vodkou legendárního argentinského útočníka Gabriela Batistutu.
Jedna jeho zmíněná příhoda však byla velice nepříjemná. To když se při působení ve West Hamu dostal do vězení.
Čtěte také:
Sparta má tři stopery. Ukončí Řepka v létě kariéru?
Infobox
Výňatky z životopisu Rebel
Vztah s otcem a sestrami
Svého biologického otce Petra Vokáče znal jako prvoligového fotbalistu. Zahrál si například za Duklu či Bohemku. Matku Tomáše Řepky však potkal během hostování v Gottwaldově (dnes Zlíně), kde se jeho matka Helena Švecová učila. "Tam se poznali a vznikl jsem z toho já," popisuje Řepka v knize.
Podrobnosti prý nezná, protože dohromady se jeho rodiče nikdy nedaly. "Táta odjel zpátky do Prahy a maminka do Brumova-Bylnice." Největším šokem však bylo první setkání s nevlastními sestrami, o kterých do té doby nevěděl.
"Bylo to zvláštní a hlavně úplně nečekané. S Baníkem jsme hráli na Slavii, rok už si nepamatuju. Po zápase jsem šel do autobusu a spoluhráči mi říkali, abych vylez ven, že na mě čekají dvě holky. Myslel jsem si, že si dělají prču. Ale opravdu tam stály dvě hezký holky. Když mi řekly, že jsou moje sestry, nevěřil jsem jim," přiznal na pondělním křtu.
"Nejdříve jsem si myslel, že jde o nějaký vtip. Pak mě ale přesvědčily. Doteď nevím, jak táta dokázal, že jsme se všichni narodili v lednu," dodal.
Přiznal, že i když obě sestry i otec žijí momentálně v Praze, nestýká se s nimi. "Náš vztah je špatný, nevídáme se. Mají jiné názory na život než já. Stejně tak jsem na tom s otcem. Sestry jsou pro mě normální holky."
Příchod v opilosti na trénink
(Během jeho prvního působení ve Spartě) Přišli jsme přišli na trénink, řekněme ne zcela střízliví. Já to maskoval, jak se dalo. Kluci říkali, že prý to na mně nebylo vidět, ale tenkrát to ruplo. Když vám padají víčka a pohyb není zrovna stoprocentní, nedá se to zatlouct. Trenér Chovanec mě raději poslal pryč. Viděl na mně už před rozcvičkou, jak tam dělám "kouzla" s míčem. Přišel ke mně a povídá, že bude lepší, když se půjdu osprchovat. Samozřejmě za to pak byla mastná pokuta. Mám dojem, že nějakých 50 tisíc korun, což bylo na devadesátá léta hodně.
Vztah k rozhodčím a Damkové
Rozhodčí by měl na hřišti komunikovat. Nejen s kapitánem, ale i hráčem, kterému třeba dává kartu. Měl by mu říct, za co je. To jsem zažil v zahraničí. U nás? Děs! Rozhodčí se vám směje do ksichtu a zažil jsem i to, že poslal hráče do prdele. Takové chování sudích neuznávám. Výjimkou je paní Dagmar Damková. Nemyslím si, že by to dělala nějak cílevědomě. Má to prostě v sobě, ten cit pro fotbal, pro hráče, pro situaci. Na ní se vůbec zlobit nemůžete. Ona mě bere jako parťáka. A já bych jí nikdy neudělal nic špatnýho. To bych se musel stydět.
"Tehdy v té anglické vazbě, tam mi do smíchu nebylo," připomněl událost z roku 2004, kdy mu v londýnském klubu tamější zaměstnanec při mytí naboural jeho ferrari, za což mu Řepka vynadal a zmíněný muž ho obvinil z napadení.
Horvátha jsem vzal, abych ho opil
Při křtu knihy Řepkovi pomáhal spoluautor - redaktor Práva Karel Felt, herec a sparťanský fanoušek David Suchařípa, Řepkova matka Helena a přítelkyně Vlaďka Erbová.
Dorazili i někteří Řepkovi spoluhráči ze Sparty a kapitán Plzně Pavel Horváth.
"Vzal jsem ho sem, abych ho opil a řekl mu, že titul vyhrajeme my," vzkazoval Řepka v netradičně dobrém rozmaru svému někdejšímu spoluhráči ze Sparty a reprezentace.
Při příležitosti setkání s novináři Řepka nastínil, jak je to s jeho budoucností v profesionální kariéře. Se Spartou měl smlouvu jen do letošního léta, ale kontrakt byl automaticky prodloužen o rok díky počtu zápasů, které Řepka během podzimu odehrál.
"Neřeknu vám, jak dlouho ještě budu hrát. Pro mě je důležité, že jsem zdravý. Nejtvrdší týden v zimní přípravě jsem přežil, cítím se dobře a jsem rád, že můžu hrát. Každá další sezona je v tomhle věku zázrak. Opravdu nemůžu říct, jestli budu hrát rok nebo dva."
Nejhorší na přípravě jsou ty rána
Nejvíc jej od dalšího pokračování kariéry odrazuje to, jak se cítí po nabírání kondice v zimní přípravě.
"Nejhorší jsou ty rána. Třetí, čtvrtý den, únava se hromadila. Letos jsem si poprvé řekl, že je to šílený. Dokud ale budu zdravý a bude mě to bavit, tak hrát budu."
Každopádně však prý nevydrží deset let, aby se potkal v jednom týmu se synem Tomassem.
"Klukovi je deset, takže se to asi nepovede. To bych musel hrát aspoň sedm osm let. Ale když mi trenér Chovanec slíbí, že Tomassa postaví, tak to vydržím," pokračoval v pro něj netradičně úsměvném tónu.
Dál jej žene i možnost konfrontace s dalšími evropskými týmy. Už za měsíc přijede do Prahy k zápasu Evropské ligy jeden z nejznámějších klubů - Liverpool.
"V hlavě už ten zápas samozřejmě mám, to určitě. Snad nebudete psát, že jsme favoritem. To vůbec ne, Liverpool je pořád obrovský klub. Pro nás už postup ze skupiny byl velký úspěch. My se půjdeme rvát, neudělat ostudu a zkusit to," přidal Řepka pokornějším tónem.
Rebelem jsem se nenarodil
Řepka, který v knize také popisoval, jak dostal všech svých devatenáct červených karet v kariéře, potvrdil, že bylo velmi těžké některé příhody do knihy použít, aby ho pak jejich aktéři náhodou nežalovali.
"Snažil jsem se to nějak uhladit tak, abych nikoho nejmenoval, ale aby se tam ty lidi našli. Nechtěl jsem, aby tak kniha byla právně napadnutelná. Abych nedělal nic jiného, než bych se soudil."
Rodák z valašského souměstí Brumov-Bylnice, který do velkého fotbalu poprvé nakouknul v ostravském Baníku, přiznal, že název Rebel vymyslel už před pěti lety, kdy jej autor knihy poprvé s nabídkou sepsat životopis oslovil.
"Já se rebelem nenarodil, toho ze mě udělali jiní. Zřejmě právě kvůli aférám a blikancům, protože já se snažím dělat svou práci, jak umím," brání se Řepka svému mediálnímu obrazu.
Zároveň přiznal, že knihu doporučuje všem, tedy i svým nepřátelům.
"Chtěl jsem, aby byla srozumitelná. Není to osvěta. Nechci se přes ni zviditelňovat. Chci, aby ukázala, jaký jsem, aby se mě lidi snažili pochopit," popsal Řepka hlavní motivaci, proč se na svém životopisu podílel.
Na čtení jsou ve Spartě jiní
Sám si ji prý ale nepřečte. Četba knih totiž není jeho koníčkem.
"Na to jsou ve Spartě jiní. Blažek, Brabec, Sionko. Já knížky nekupuju, ale dobrou si přečtu."
Kniha, která bude na pultech knihkupectví ke koupi už v úterý, vyšla v nákladu 12 tisíc kusů a prodává se za 349 korun. Její barva je červená, tedy barva jeho současného klubu.
"Jiná barva by se na tom špatně vyjímala. Každopádně budu rád, když si ji koupí co nejvíce lidí. Chci totiž trhnout Miloše," připomněl Řepka fakt, že rekord v Ottově nakladatelství drží expremiér Miloš Zeman, jehož pamětí se prodalo přes sto padesát tisíc.
Během křtu se zároveň vydražila i jeho karikatura v podání Milana Kounovského. Fotbalový agent Pavel Paska za ni zaplatil padesát tisíc korun, které Řepka použije pro nadaci Rakovina, věc věřejná.
