Jablonec nad Nisou - Je to smolař. Před šesti lety zastavil slibně rozjetou kariéru Františka Rajtorala únavový syndrom, v létě se mu tato odborníky dosud nevysvětlitelná choroba vrátila, a osmadvacetiletý plzeňský univerzál proto přiznal, že když se to dozvěděl, myslel na ukončení kariéry.
Poté, co se mu ještě jako hráči ostravského Baníku povedlo únavový syndrom překonat, slavil s fotbalisty Plzně ligový titul, postup do Ligy mistrů a následně si vydobyl i stálé místo v základní sestavě české reprezentace. Nyní ho však zákeřná choroba vrátila opět na začátek.
Odchovanec příbramského fotbalu se však ani tentokrát nevzdal, únavový syndrom i podruhé zdárně překonal a před měsícem se vrátil do tréninku s fotbalisty Plzně. Odměnou mu pak bylo, že v neděli založil gólovou akci Radima Řezníka, díky níž Viktoria vyhrála ve šlágru 16. kola Synot ligy v Jablonci 2:1.
"Je to pro mě velké zadostiučinění. Když mě to totiž postihlo, dokonce jsem přemýšlel, že skončím s fotbalem. I taková možnost tam byla. Lidé, co normálně pracují, končí na invalidních důchodech," řekl Rajtoral novinářům po zápase v Jablonci, po němž si Viktoria zajistila přezimování na prvním místě tabulky.
Franto, když jste začal pociťovat, že se u vás příznaky únavového syndromu opět projevují, jak jste na to reagoval?
Nepřišlo to hned. Už v přípravě před sezonou jsem cítil, že se na mě vrací něco podobného, co jsem měl v Ostravě, ale nechtěl jsem si to připustit. Tak jsem to furt natahoval, ale potom to došlo do stadia, kdy jsem si musel dát odpočinek, vypnout. Naplno jsem to pocítil v Superpoháru se Spartou (0:3), tam jsem musel uznat, že už to dál nejde. Taky mě postihlo svalové zranění, po něm pak začala doba léčení.
Dají se nějak porovnat obě období, kdy jste příznaky pociťoval?
Teď podruhé to bylo horší. Ale trvalo to kratší dobu. Chtěl jsem s tím ale zamávat tak, aby se mi to už nevrátilo. Víte, tohle postihuje i vysoké manažery, doktory a další povolání. Ale moc se o tom nemluví, není to taková nemoc, kterou veřejnost připouští. Trpí s tím hodně lidí, postihuje to každého čtvrtého. Ale lidé si myslí, že je to slabost.
S čím je nejtěžší se při tomto onemocnění vyrovnat?
Není to jen únavový syndrom, je v tom mnohem víc. Není to tak, že člověk má únavový syndrom, vezme si tabletu a za týden je v pořádku. Je to hra o čas, kdy se uzdraví. Myslel jsem si, že díky předchozí zkušenosti jsem na to nachystaný, ale nebyla to pravda. Překvapilo mě to, takže jsem s tím bojoval. Moc mi pomohla rodina, přítelkyně, Viktorka Plzeň, majitel klubu i trenéři. Teď jsem zpátky, mám velkou chuť a věřím, že budu hrát fotbal co nejdéle.
Existuje vůbec proti únavovému syndromu nějaká prevence?
Ne. Může to postihnout opravdu každého. Jak jsem řekl, není to nemoc, kterou by si veřejnost připouštěla, ačkoliv postihuje lidi všeho věku a nejrůznějších profesí.
Omezuje vás tato choroba ještě nějak při tréninku?
Já už jsem v plné síle měsíc, jen čekám, kdy mi trenér dá šanci. Děkuju, že mi ji dneska dal, i když jen na posledních dvacet minut. V minulém zápase s Bohemians minutu, teď jsem dostal ještě víc času. Do zimní přípravy už samozřejmě půjdu v plné síle.
Dá se tedy říci, že zažíváte sladký návrat?
Nečekal jsem, že se dokážu vrátit ještě na podzim, a jsem moc rád, že jsem mohl v posledních zápasech naskočit aspoň na pár minut. Nebylo to v plánu, měl jsem od klubu všechen čas na to, abych se dal dohromady. Dělal jsem všechno pro to, abych se vrátil.
Takže se v tréninku asi nešetříte, jak je vaším zvykem, že?
Myslím si, že mám ještě lepší fazónu než dřív. Vůbec se nešetřím, spíš si přidávám a trénuju třikrát víc.
Takže vám asi musí být líto, že je nyní zimní přestávka, ne?
Určitě budu trénovat i během volna, ale s přítelkyní teď letím do Thajska, takže si i odpočinu. Už se ale těším na zimní přípravu a samozřejmě na jarní část ligy. Jsme první v tabulce a chceme titul.
