Praha - Přečtěte si pokračování rozhovoru s trenérem fotbalistů pražské Slavie Michalem Petroušem.
V první jeho části hovořil o tom, jak se mu povedlo dostat tým z krize a vyhrát s ním všechny čtyři zápasy při skóre 12:1 (přečtěte si ZDE).
V jeho pokračování pak mluvil především o tom, kam by se měla Slavia ubírat v příští sezoně a jaké jsou jeho plány.
Pane Petrouši, jste ještě v kontaktu s Vaším předchůdcem na lavičce Slavie Petrem Radou?
Petr mi blahopřál jak po zápase s Jabloncem, tak po Plzni. Postavil se k tomu perfektně, když jsme se tu potkali, šlo na něm poznat, že mi přeje, jak se nám teď daří. Popřál mi, abych u týmu dál zůstal, protože jsem pro něj jediná volba, kterou Slavia po jeho odchodu měla. A že jsem ten hlavní, kdo všechny ty mladé kluky tady zná. Hodně mile mě překvapilo, jak se k tomu postavil.
Souhlasíte s ním?
Kdo by nechtěl trénovat Slavii, první ligu. Je to můj cíl. Jako hráč jsem měl ty nejvyšší cíle a mám je i jako trenér. Měl jsem vždycky všechno vydřené, nebyl jsem nikdy žádný supertalent. A proto razím i v trenéřině cestu, že si to chci vydřít poctivou prací a tím, co předvádí tým na hřišti.
Výhodu budete mít i v tom, že tým bude v přípravě kvůli závěru sezony sebevědomější...
Konec dobrý, všechno dobré. Klukům pořád říkám, že udělali velký krok k tomu, aby podobným způsobem začali i příští sezonu, navíc budou mít o to příjemnější dovolenou. Ta příprava bude hodně krátká, i proto jsem rád, že do ní budou vstupovat se zvýšeným sebevědomím.
V sobotu vás ale čeká ještě zápas v Jihlavě...
Kdybychom vyhráli i v Jihlavě, byl by to nejlepší kredit pro vstup do příští sezony. A i kdyby se ten zápas nepovedl, pořád si myslím, že budou hráči nahoře, protože toho pozitivního bylo za ten konec sezony víc. Byla by to ale ta třešnička na dortu, kdyby se ten pátý zápas povedl.
Nebojíte se ale toho, že proti vám budou soupeři v nové sezoně více bránit a budou si na vás dávat větší pozor?
Jsem rád, že teď soupeři zbystří, když proti nám budou hrát. I naši kluci na to budou muset být připravení, že se na ně ostatní budou chtít vytáhnout, když jim to takhle bude šlapat. Když po nich ostatní půjdou, budou se muset snažit o něco víc. Jsou ve Slavii, kde jsou ty nejvyšší cíle, takže se s tím budou muset srovnat. Každý hráč si prostě musí říct, že musí být lepší než ten soupeř, který proti němu stojí.
Vy ale smlouvu u A-týmu máte jen do konce sezony. Jak moc by Vás mrzelo, kdyby Vám ji klub neprodloužil?
Kdybych u Áčka nezůstal, hodně by mě to mrzelo, ale že bych potom přemýšlel, že skončím s fotbalem, to u mě nehrozí. Žádný konec světa by to nebyl.
A kdyby Vám vedení klubu nabídlo roli asistenta trenéra, přijal byste ji?
Kdyby mi nabízeli roli asistenta, nepřijal bych ji. Moje role je jako hlavní trenér. Začal jsem sice u Standy Levého jako asistent, ale práce mi časem ukázala, do jaké role se hodím. Mám svou vizi a tu můžu nejlépe uplatnit jako hlavní trenér.
Pokud by Vám nenabídli po sezoně smlouvu ve Slavii, ale stáli by o Vás v jiném prvoligovém klubu, přijal byste tuto nabídku?
Kdyby někdo přišel po sezoně a já ve Slavii nepokračoval, bylo by pro mě těžké rozhodování přijmout hned další nabídku z první ligy. Už jsem si za tu dobu zvykl trénovat tady na Slavii. Hodně by záleželo na tom, jaký tým by to byl, jakou má koncepci. Já nejsem typ trenéra, který by chodil někoho pořád zachraňovat. Chci budovat, mít nějaký cíl a jeho se držet.
A kdybyste ve Slavii zůstal, jaký cíl byste si do nové sezony dával?
Slavia už se musí v příští sezoně prát o poháry, tenhle manšaft má na to hrát alespoň o Evropskou ligu, tedy do třetího místa v lize, musí si ale klást ty vůbec nejvyšší cíle. Kádr se dobře doplnil o hráče středního věku, jsou tam zkušení hráči i mladí, takže je vyvážený. Mužstvo je nastartované na to, aby se to v příští sezoně povedlo.
Asi už ale s Vámi sportovní vedení klubu probíralo případné posily pro novou sezonu?
Vedení to se mnou samozřejmě probíralo, protože sestavovat kádr po sezoně už by bylo pozdě. I kdyby přišel jiný trenér, chtějí slyšet můj názor. Pan Řebíček (Aleš, majitel klubu) mi ale napsal, že žádného jiného trenéra nehledá a že mám být v klidu.
V médiích se však ještě před Vaším nástupem na lavičku jména kandidátů probírala. Zaregistroval jste?
Ta zpráva od pana Řebíčka byla reakce na to, že by měl po sezoně přijít pan Komňacký (František, trenér Jihlavy). Rád bych zůstal, zvlášť když se to teď tak dobře nastartovalo. Kabina teď šlape, ale záleží jen na vedení, jaké má s týmem plány.
O kterých posilách jste s vedením klubu konkrétně mluvili?
Kdyby se nepodařilo prodloužit Honzovi Vošahlíkovi hostování z Jablonce, museli bychom hledat hráče na jeho post. Mám už vytipovaného hráče, který už má něco za sebou, je kvalitní a je schopen hrát i poháry. Do budoucna pak musíme samozřejmě hledat někoho, kdo by byl schopný na podhrotu nahradit Karola Kisela.
A případné posily na další posty?
Pokud by měl přijít ještě někdo, museli by to být hráči, kteří by měli ambice hrát nastálo v základní sestavě. A to buď na přestup, nebo hostování. Máme sice hodně nadějných hráčů v juniorce, ale zase nemůžete čekat, že to hned na nich postavíte.
Mluvil jste o Karolu Kiselovi. Jak moc týmu pomůže, že prodloužil o rok smlouvu, i když původně uvažoval o konci kariéry?
Karol je tmelící faktor týmu a je hodně důležité, že prodloužil smlouvu na příští sezonu. V kabině i na hřišti těm mladým strašně pomáhá, je pozitivní, každý další rok, který tu odehraje, je pro ty kluky dobrý. Na druhou stranu by ale bylo také dobré, kdyby se mezi nimi našel někdo další, kdo by po něm tu roli šéfa převzal. Když jsem trénoval poprvé a Karol odešel, tak týmu hodně chybělo, že tu nikdo podobný nebyl.
V čem je jeho role podle Vás tak důležitá?
Když vidíte Karola na tréninku, jeho odhodlání, všechny to strhne. Takový lídr v kabině tu vedle něj momentálně není. Má to na bedrech sám a škoda že už teď není v týmu hráč, který by to po něm přebral. Do toho ale nikoho nejde nutit.
Na hráčích jde vidět zvýšené sebevědomí i kvůli tomu, že se ustálila základní sestava...
Když se základní sestava nemění, ti kluci už si z principu na sebe zvyknou. A to funguje jak dozadu, tak dopředu. Když jsem přišel, nabádal jsem hráče, aby útočili v co nejvíce lidech. Musí útočit i krajní obránci, což se nám povedlo v posledním zápase s Hradcem, který rozhodli oni.
Takový fotbal se musí fanouškům oproti dřívějšku, kdy na hráče pískali, líbit...
Není možné, aby ti beci stáli na půlce, čímž ale nechci říkat, že třeba před tím stáli. Jednoznačně musíme chodit v sedmi lidech dopředu, i za cenu toho, že by hrozil brejk soupeře. Všichni už totiž dneska dobře brání, zezadu tam prostě musí být moment překvapení.
To musí pomáhat i útočníkům, kteří byli kvůli špatné koncovce pod největší palbou kritiky...
Hrajeme na jednoho útočníka, protože je efektivnější, když ho podporují kluci ze druhé vlny, než když tam stojí dva útočníci, kteří jsou obsazení. I ti útočníci teď cítí mnohem větší volnost. Nezakazuji jim, aby třeba chodili na vlastní půlku do kombinace, aby tím uvolňovali prostory pro další hráče. Zdá se mi, že to je teď víc variabilní, hráči se prolínají a mění si víc místa. Pak ten soupeř neví, koho má hlídat, když se mu tam točí na jeho straně tři hráči.
