Pád Ronalda je hrozně smutný příběh. Je až bolestné sledovat, jak hráč, který dvacet let patřil mezi nejlepší fotbalisty světa, získal čtyři Zlaté míče, během jedné sezony ztratí pozici v klubu i reprezentaci. Jeho konec je malá sportovní tragédie. Čeká každého, jde o to vystihnout moment, kdy už to nejde dál, odejít úplně se vztyčenou hlavou, nebo se důstojně stáhnout do nižší úrovně. To je těžké odhadnout, jemu se to nepodařilo.
Jak říkám - smutný příběh.
Předpovídal jsem, že některý tým z jiného kontinentu než Evropy či Jižní Ameriky pronikne dál, ale Maroko jsem v boji o medaile nečekal. Když však vidím jeho hru plnou nadšení a energie, jeho kvalitu, tak mě to nepřekvapuje. A není divné, že se jeho hráči většinou narodili a vyrůstali v Evropě. Jsou to kluci, kteří se museli od malička prosazovat v ohromné konkurenci, když se chtěli v životě zviditelnit přes sport. Dostali šanci a využili ji.
Tipoval jsem, že titul obhájí Francie. Už před šampionátem. Věřil jsem, že ve čtvrtfinále přejde přes kohokoli, jakýmkoli způsobem, protože těží ze zkušeností. Má kvalitu, kterou dokáže rozložit na celý kádr. I přes Anglii, byť ostatní víc věřili jí. Nadále říkám, že by zápas Francouzi zvládli, i kdyby Kane druhou penaltu proměnil.
Angličané se vydali správnou cestou, na loňském Euru ještě nepředváděli fotbal ladící oku diváka, v Kataru se i v tomto směru úžasně zlepšili. Nároky byly na ně velké, nakonec je nesplnili. Ale proč? Protože soupeř byl lepší, vyzrálejší, vyřešil lépe detaily. Anglii jsem však od počátku neměl mezi týmy, které by měly šampionát vyhrát.
V semifinále s Marokem se může přihodit cokoli, takové jsou vyřazovací zápasy. Nepředpokládám však, že by se Francie neprosadila gólově, její ofenzivní síla je ohromná. Prosazuje se Giroud, který však dlouhodobě podává výborné výkony i na klubové úrovni. O Mbappém se říká, že už je nejlepší útočník světa, já však jeho vrchol vidím až tak za dva roky. Bylo by špatné, kdyby nerostl. Maroko favorita potrápí, proti Mbappému bude stát neméně rychlý Hakimi, ale kvalita stojí vysloveně na straně Francie.
Nejsem velkým příznivcem Brazílie, ale hrála zase fotbal, který fanouška baví. Přiznávám, že jsem trochu očekával, že ji Chorvatsko vyřadí, má zkušenosti z minulého mistrovství světa, které prodalo v pravou chvíli. Jižní Korea proti Brazílii hrála otevřený fotbal, to nejde, Chorvati byli chytřejší a uspěli.
Doba Brazílie přijde podle mého za čtyři roky v Americe. Až její nadějné mládí vyzraje a národní tým odstraní detaily, které se jim letos vymstily. Mužstvo má ohromný potenciál a nemyslím si, že u toho bude chybět Neymar. Čtyřiatřicet let není žádný věk, jak se ostatně v Kataru ukázalo.
Milan Fukal
- Někdejší důrazný stoper. Narodil se 16. května 1975.
- Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil šest sezon. Nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Hrál i za Bohemians, Jablonec a Hradec Králové.
- Za českou reprezentaci nastoupil k 19 zápasům.
Ostatně obdivuju starší hráče, jakou si udrželi výkonnost. Překvapuje mě to vzhledem k době, kdy je všechno rychlejší, intenzivnější, hraje se mnohem více zápasů, únava je značná. Dokládají, že se po celou kariéru dobře starali o své tělo a všechno dělali stoprocentně. Jen připomenu jména jako Pepe, Dani Alves, Modrič, Giroud a mohl bych pokračovat.
Opakuji, obdivuhodné.
