Praha - Ani český fotbal už dávno není jen světem mužů. Pěkný vítr v něm tento týden udělala Kateřina Radostová. Odvolací komise FAČR, kterou řídí, sérií silných rozhodnutí českým fotbalem pěkně zatřásla.

Představení další mocné ženy českého fotbalu přinesl ve svém včerejším vydání deník Insider. Tady je:

"Běda mužům, kterým žena vládne," vyhranil se podle Jiráska vladyka Chrudoš vůči kněžně Libuši. Vltavou však pod vyšehradskou skálou proteklo od té doby tolik vody, že emancipace už dorazila dokonce i do českého fotbalu.

A po Dagmar Damkové, která šéfuje rozhodčím, a Markétě Haindlové, která v Česku vede fotbalové odbory, se tento týden nepřehlédnutelně zviditelnila i třetí mocná žena.

Kateřina Radostová totiž stojí v čele Odvolací komise Fotbalové asociace ČR, která v úterý udělala v rozhodnutích jiných složek asociace pořádný „průvan“.

V první řadě konstatovala, že rozhodnutí disciplinárky předběžně zastavit činnost hráčům, šetřeným v tzv. sázkařské aféře, už před uzavřením kauzy, bylo chybné. A dotčené fotbalisty zase na trávníky vpustila (více zde).

Pak ještě komise Radostové zrušila kontumaci druholigového utkání Pardubice-Karviná a mimo jiné snížila i pokutu vyměřenou Slavii za pořadatelskou službu, jež nezvládla fanoušky v derby se Spartou, z 200 000 korun na polovinu (více zde).

Do fotbalu ji přivedl Kříž. Pak zmizel

To všechno jsou pro český fotbal velmi podstatná rozhodnutí. Komise Radostové, která ve strukturách asociace plní roli „druhoinstančního soudu“, předvedla svou moc v plné parádě.

V zatím posledním vyhotovení žebříčku Top 50 nejvlivnějších osob českého fotbalu, který sestavuje deník Aktuálně.cz, najdeme Kateřinu Radostovou na 21. pozici, ale razantnost jejích kroků ji patrně v průběhu času posune výš.  Jednoznačně totiž dává najevo, že na Strahově nemíní být jen na okrasu.

Jistě tedy nebude od věci, představíme-li si tuto energickou a šarmantní ženu blíže.

Expertka na sportovní právo se do blízkosti českého profi-fotbalu dostala díky Miroslavu Křížovi, podnikateli, který položil základy dnešní silné  Viktorii Plzeň, spoluřídil fotbalovou asociaci jako místopředseda Ivana Haška – a v květnu 2010 zmizel beze stopy. Patrně se stal obětí únosu.

Kateřina Radostová právě Křížovi zajišťovala právní servis. Společně s Tomášem Peterou, tehdy majitelem Baníku Ostrava, byli posledními svědky, kteří Kříže v resturaci Chagall´s, večer 22. května 2010 viděli. Pak se nechal vylákat na schůzku, ze které už se nevrátil.

Ani s Peterou se tehdy Radostová rozhodně neviděla poprvé, znali se už dávno z tenisového prostředí. Petera totiž svého času trénoval třeba Petra Kordu, Radostová zase patřila mezi talentované juniorky.

„Ale byla jsem dobrá spíš v deblu,“ usmívá se. „V singlu jsem, dá se říct, zaznamenala průlom, až když jsem se přestěhovala do Německa, australský trenér tam se mnou dělal zázraky. Ale já jsem si nikdy neuměla představit, že bych se tenisem živila, ambice jsem viděla v právu, tak jsem šla touhle cestou. Dneska už jsem tenis v podstatě úplně vypustila, spíš se věnuju golfu.“

Čekání na Klause a svět motorů

Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, praxe na „landesgerichtu“ ve Stuttgartu a pak dlouhé, velmi dlouhé čekání na to, než mladé čekatele jmenuje do funkcí soudců prezident republiky Václav Klaus.

Nakonec se jmenování dočkala i Kateřina Radostová, ale v téhle roli pracovala na Obvodním soudu pro Prahu 3 jenom rok. „Když jsem byla na praxi ve Stuttgartu, dostala jsem se tam do blízkosti velmi zajímavých kauz, šlo o teroristy, Kurdy… Jenže v Praze pak bylo místo trestního soudce obsazeno. Šla jsem tedy na jiný soud, „civil“ – a tam to pro mě, jako „trestňáka“ prostě nebylo.“

Už jako studentka práv se kolem sportu ochomýtala. I zásluhou tenisového známého Tomáše Petery, který Radostovou přivedl do blízkosti sportovního promotéra Miroslava Černoška.

„Umožnili mi tehdy podílet se na založení České sportovní, smluvně jsme ke spolupráci s touto společností zavazovali olympioniky a jiné sportovce. A spolupracovala jsem ve věcech právního servisu také s motocyklovou stájí Emmi Caffe Latte, za kterou jezdil mistr světa Thomas Lüthi.“

Atmosféra na soudu Radostové podle jejích slov nevyhovovala. Naznačuje, že měla pocit zaměstnance, který musí plnit vůli nadřízených. „A já nejsem zrovna šedá myška, spíš jdu proti zdi,“ vysvětluje, proč talár soudkyně záhy vysvlékla.

„A pak jsem přemýšlela, co dál. Nechtěla jsem dělat klasickou advokacii… Sport mě vždycky lákal, jako bývalý aktivní sportovec jsem k němu měla blízko. A sportovní právo, to u nás v té době bylo pole neorané,“ podotýká. „Fotbal či hokej sice měly legislativu relativně nejpropracovanější, ale spousta prvků nebyla zrovna v souladu s mezinárodním nebo obecným právem. Tak jsem se začala profilovat tímto směrem, pro mě je ta práce zábava.“

Fasel jí lákal do vedení hokeje

Radostová hovoří dokonale německy, je mimořádným členem německé advokátní komory a členem její pracovní skupiny pro sportovní právo. Zároveň je i členkou ISLA, mezinárodní asociace sportovních právníků. Sportovní právo přednáší na UK v Praze.

Několik svých klientů už hájila také u Mezinárodní sportovní arbitráže CAS při MOV v Lausanne. Pro Baník Ostrava tam například vyhrála při s rumunským Temešvárem o doplatek za hráče Lukáše Mageru. (Rumuni sice nakonec stejně nezaplatili, ale to už je zase jiný příběh.)

Loni Kateřina Radostová kandidovala do exekutivní rady Mezinárodní hokejové federace. Ač měla přímou podporu prezidenta Reného Fasela, nakonec ve volbě neuspěla. „Ale prioritní je pro mě spíš fotbal,“ říká otevřeně.

Na půdě Fotbalové asociace ČR už působila v legislativní radě, na červnové valné hromadě FAČR kandidovala na členství v odvolací komisi. A posbírala jednoznačně nejvyšší počet hlasů, následně ji komise zvolila svou předsedkyní.

A Kateřina Radostová v této roli jednoznačně demonstruje, že ani ve fotbalovém světě plném někdy až příliš drsných mužů rozhodně nemíní být poslušnou šedou myškou v koutě.