V ruce drží zbraň, na sobě mají raketomet nebo pás s výbušninami a hrají fotbal - ne na trávníku, ale v poušti. Tak katarské fotbalisty vykreslil ve speciálním říjnovém vydání věnovaném Kataru francouzský satirický list Le Canard enchainé.
Především v arabském světě tím vyvolal bouři. Tamní média v čele s katarskou státní televizí al-Džazíra záhy zprostředkovala reakce pohoršených uživatelů sociálních sítí.
Ozvali se ovšem i přední představitelé Kataru. "I tvrdá satira je vítaná. Le Canard enchainé se ale uchýlil ke lžím a nenávisti, aby Katar očernil," napsal místopředseda katarské vlády Hamad Al-Kawari.
Podobně hovořil ministr práce Ali bin Samikh Al-Marri. "Nebudeme tolerovat projevy nenávisti a systematický rasismus vůči našim lidem, naší zemi a našemu týmu," prohlásil. "Vyzýváme tak mezinárodní lidskoprávní organizace, aby se postojově ohradily proti každému, kdo se zapojí do těchto útoků."
Karikatura je podle Al-Marriho součástí "pomlouvačné kampaně" proti Kataru. K těmto slovům se uchýlil v Bruselu na zasedání pořádaném Evropským parlamentem, kde se ohradil také proti nařčením, že při výstavbě stadionů pro mistrovství světa 2022 zemřelo šest a půl až patnáct tisíc migrantských dělníků. Prý jde o zcela nepřesná a nadsazená čísla.
Za úroveň lidských práv v zemi je Katar kritizován dlouhodobě. V nedávné minulosti čelil rovněž obviněním, že financuje terorismus a extremismus.
V případě fotbalového šampionátu pak panují pochybnosti o tom, zda si bohatý muslimský emirát nepomohl k pořadatelství úplatky. Hostitelem se stal jako nejmenší země v historii (i Česko je oproti němu asi sedmkrát větší). Jeho reprezentace navíc tou dobou trčela na 113. místě světového žebříčku.
Zlepšila se od té doby? Kdo ji nesleduje pravidelně, mohl by si pomyslet, že ne. Zvlášť pokud na konci srpna letošního roku zaregistroval bizarní zápas Katařanů proti vesnickému týmu z páté slovenské ligy.
Domaniža dokonce sahala po senzaci, když v utkání hraném na dva půlhodinové poločasy poprvé inkasovala až v 50. minutě. Nakonec padla jen 0:2.
"Pro kluky to byl životní zápas, většina z nich nehrála víc než třetí ligu," shrnul pocity amatérů, kteří jinak hrají jen za peníze na benzin, jejich trenér Milan Svoboda.
Není to ale tak, že by si Katar uřízl ostudu. Proti Domaniže nenasadil nejlepší hráče a utkání bral jen jako přípravu v rámci rakouského soustředění, kde narazil i na účastníky mistrovství světa Maroko a Ghanu. Původně se slovenskými amatéry ani hrát neměl, ale poté, co nečekaně přišel o jednoho z domluvených soupeřů, hledal náhradu a bylo mu víceméně jedno, kdo to bude.
Jinak už Katařané dokázali, že umějí hrát fotbal na solidní úrovni. Asi nejvíce zazářili na Asijském poháru 2019, kde i díky výhrám nad Jižní Koreou a Japonskem slavili historicky první triumf. V sedmi zápasech turnaje navíc inkasovali jen jednou.
Ve skupině domácího světového šampionátu s Ekvádorem, Senegalem a Nizozemskem jsou sice stále největšími outsidery, ale ostudu by dělat neměli.
Podle žebříčku FIFA ani nejsou nejslabším týmem turnaje. Náleží jim 50. místo před Saúdskou Arábií a 61. Ghanou, tedy reprezentacemi, které se do Kataru kvalifikovaly sportovní cestou.
Velkou hvězdu mezi Katařany nenajdete. Celý tým španělského trenéra Félixe Sáncheze má podle webu Transfermarkt hodnotu zhruba 15 milionů eur, což je polovina oproti prvoligové Plzni a desetina oproti české reprezentaci.
Prim hraje sehranost. Není náhoda, že Sánchez povolal na šampionát jen fotbalisty z několika málo klubů katarské ligy. Rozmanitost přichází až ve chvíli, kdy se podíváte na místo narození jednotlivých reprezentantů - Katar, Bahrajn, Irák, Portugalsko, Francie, Alžírsko, Súdán, Ghana, Egypt.
Cizinci tvoří více než třetinu mužstva. Katar však oproti hokejové Číně, která pro zimní olympiádu v Pekingu naturalizovala hráče na poslední chvíli, postupoval systematičtěji. Fotbalisty si až na pár výjimek piplal skrze štědře dotovanou sportovní akademii Aspire. Pochází z ní třeba Almoez Ali, rodilý Súdánec, který do ropného emirátu přišel už v dětství a nyní mu chybí gól k tomu, aby se stal nejlepším střelcem v historii katarské reprezentace.
