Jednou, když mu bylo čtrnáct, jako obvykle s kamarády kopali do míče na otevřeném prostranství městečka Nova Venécia poblíž východního pobřeží země. Najednou se mezi nimi zjevil boss místního drogového gangu a přiložil mu k hlavě ústí pistole. Vadilo mu, že v jeho rajonu se hraje fotbal.
"Asi si mě s někým spletl. Myslel si, že mu krademe drogy a fotbalem to maskujeme," zavzpomínal v jednom z rozhovorů, když už hrával za Everton. Bylo mu sotva jedenadvacet a za roční plat by si býval mohl koupit celý kartel z padesátitisícové aglomerace, kde lidé žijí z ruky do úst.
Chudí byli i Richarlisonovi rodiče, otec kameník a matka uklízečka. Když po něm přivedla na svět ještě čtyři sourozence, chodil jí nejstarší syn pomáhat s prodejem zmrzliny a čokolády. Lukrativnější nabídky distribuovat drogy na ulici odmítal. "Většina mých přátel to dělala. Říkali mi - nedělej princeznu, pojď si s námi zakouřit, pojď s námi prodávat, můžeš vydělat mnohem víc peněz. Ale já věděl, že je to špatné," popsal.
Dva roky po incidentu s šéfem gangu jej trenér coby dorostence povolal do prvního týmu Amériky Mineiro. Vyplatilo se mu, že léto předtím vzal všechny našetřené peníze a koupil si za ně lístek do města Belo Horizonte vzdáleného 600 kilometrů. Odmítl nabídky bližších klubů a uspěl na testech v Mineiru.
Nebát se riskovat a investovat jej naučil otec. "Když mi bylo sedm, koupil mi deset míčů. Vlastně si to nemohl dovolit, ale chtěl, abych byl dobrý fotbalista," vyjádřil Richarlison svůj vděk.
Brzy šel ještě výš, koupilo ho prvoligové Fluminense z Ria de Janeiro. Dvěma góly mu pomohl do čtvrtfinále jihoamerického Poháru CONMEBOL a přihlásila se Evropa. Favoritem na získání Richarlisona byl amsterdamský Ajax, pak ale podnikli rychlou akci manažeři londýnského Watfordu. "Sledoval jsem Premier League v televizi svého strýce. Zamiloval jsem se do toho, jak rychle se tam hraje, jak hra neustále běží."
Získat pro něj pracovní povolení nebylo jednoduché, protože neměl žádný start za reprezentaci, hrál jen za výběry do 20 a 23 let. Za dospělé debutoval na loňské Copě América už jako hráč Evertonu, kam přešel za 35 milionů liber. Letos jej za 60 milionů (část ale získá opět Watford) z liverpoolského celku vykoupil Tottenham, takže brazilský reprezentant se vrátil do Londýna.
V patnácti utkáních v dresu "Kohoutů" se trefil dvakrát, v Lize mistrů doma proti Olympique Marseille, oba fóly padly po prudkých hlavičkách. V Premier League tedy za Spurs ještě neskóroval, vrcholný kousek střeleckého umění si nechal do Kataru. Nejprve otevřel skóre zápasu proti Srbsku pohotovou dorážkou z malého vápna, a pak se zaskvěl postranními nůžkami. Zpracoval si centrovaný míč do vzduchu, otočil se o 180 stupňů, položil se do vzduchu a nádherně zavěsil.
Do světa se rozběhly záběry této parády a bulvár zároveň spustil pátrání po Richarlisonově partnerce. A dospěl k překvapivému závěru - pětadvacetiletý muž, jenž je na hřišti dokonalým divochem, je stále ještě singl. "Všechno v mém životě se měnilo rychle a všechno přišlo ve správný čas," směje se.
