30. května 2005 se na severním okraji Mnichova otevřela Allianz Arena - stadion, který se stal symbolem moderní architektury, technologické preciznosti a fotbalové vášně.
Svým průsvitným designem, schopností měnit barvy i akustikou vytvořenou pro skutečný fotbalový kotel si rychle získal respekt i obdiv po celém světě.
Projekt odstartoval jako společný plán dvou městských klubů - Bayernu Mnichov a tehdy ještě bundesligového TSV 1860.
Olympijský stadion, jejich původní sdílený domov, přestával vyhovovat nárokům 21. století. V referendu v roce 2001 obyvatelé Mnichova souhlasili s výstavbou nové arény.
Stavět se začalo o rok později a výsledkem byl unikátní objekt, který v době dokončení neměl v Evropě obdoby.
Za architektonickým návrhem stojí švýcarští vizionáři Herzog & de Meuron, kteří později projektovali například olympijský stadion v Pekingu.
Allianz Arena má eliptický půdorys a je tvořena 2 784 "polštáři" z ETFE fólie - lehkého, extrémně odolného plastu, který je samočisticí a propouští světlo.
Osvětlením těchto panelů se mění celá fasáda stadionu: na červeno při domácím zápasu Bayernu, na modro při zápasech TSV 1860 a na bílo při reprezentačních utkáních. Vzhledem k možnosti měnit barvu fasády podle potřeby se stadion stal v noci jedinečným majákem - viditelným až z dálky 75 kilometrů.
Celkové náklady dosáhly 340 milionů eur. Zásadní bylo i napojení na infrastrukturu - rozšíření metra i dálnice. Stadion má kapacitu 75 000 míst pro domácí zápasy a o něco méně pro mezinárodní duely.
Pod tribunami je ukryté nejen rozsáhlé sportovní zázemí, ale i obchodní pasáž, restaurace, VIP salonky a velké klubové muzeum Bayernu.
Prvním zápasem bylo přátelské utkání mezi TSV 1860 a 1. FC Norimberk, hned následující den se v Allianz Areně představil Bayern v souboji s německým národním týmem.
První gól v soutěžním utkání na stadionu padl v červenci 2005 v semifinále Ligového poháru - postaral se o něj Roy Makaay. Od té doby se tu odehrály stovky zápasů bundesligy, Ligy mistrů i německého poháru.
Jedním z největších večerů v historii stadionu bylo finále Ligy mistrů UEFA v roce 2012. Bayern hrál doma a vedl nad Chelsea až do 88. minuty. Ale anglický tým vyrovnal, přežil prodloužení a vyhrál na penalty.
Pro domácí fanoušky to byla těžká rána. "Nikdy nezapomenu ten večer. Stadion byl jako ztichlý chrám," vzpomínal později Bastian Schweinsteiger.
V roce 2017 přestalo TSV 1860 stadion využívat a Bayern se stal jediným nájemcem. Při té příležitosti došlo k několika výrazným změnám - mimo jiné byla všechna šedá sedadla nahrazena červenými a bílými a vytvořily nápis "FC Bayern München" i slavné heslo "Mia San Mia".
Do interiéru přibyly i nové technologie a rozšířené VIP zóny. V roce 2022 stadion poprvé hostil zápas profesionální ligy amerického fotbalu NFL - Tampa Bay Buccaneers porazili Seattle Seahawks a mnichovské publikum zažilo nový druh sportovního šílenství.
Allianz Arena bude zítra znovu dějištěm finále Ligy mistrů, a to jako náhradník za Petrohrad. V bavorské metropoli se střetnou hráči pařížské PSG a Interu Milán.
Fotbalisté Paris St. Germain se pokusí poprvé ovládnout Ligu mistrů. Italský celek útočí na čtvrtý triumf, naposledy uspěl v roce 2010. Finále v Allianz Areně má výkop ve 21:00 a odřídí ho rumunští sudí v čele s hlavním Istvánem Kovácsem.
Pařížané jsou ve finále podruhé, před pěti lety nestačili na Bayern, na jehož stadionu se v sobotu bude hrát. V play off vyřadili ve francouzském derby Brest a následně trojici anglických soupeřů Liverpool, Aston Villu a Arsenal.
Proti Interu mohou získat vysněnou trofej a v součtu s výhrou v lize a domácím poháru zkompletovat ceněný treble.
Inter byl ve finále Ligy mistrů nebo jejího předchůdce Poháru mistrů evropských zemí celkem šestkrát, z toho třikrát zvítězil. Naposledy podlehl v roce 2023 Manchesteru City.
Ve vyřazovací fázi přešel přes Feyenoord, Bayern Mnichov a Barcelonu. Zejména semifinále proti katalánskému velkoklubu nabídlo strhující průběh, po dvou remízách 3:3 rozhodl v prodloužení odvety Davide Frattesi.
Předpokládané sestavy:
PSG: Donnarumma - Hakimí, Marquinhos, Pacho, Mendes - Neves, Vitinha, Ruiz - Kvaracchelija, Dembélé, Barcola.
Inter: Sommer - Pavard, Acerbi, Bastoni - Dumfries, Barella, Calhanoglu, Mchitarjan, Dimarco - Martínez, Thuram.
