Bratislava - Ve srovnání s ním je i Tomáš Řepka v podstatě beránek. Kam se totiž jeho občasné blikance hrabou na bezbřehé amoky Jána Kozáka!
"Najednou mě napadl. Začal mě škrtit, třískat mi hlavou o stěnu," nechápal trenér nitranských brankářů Igor Mesároš útok trenéra Košic v létě 2009.
Nebylo to poprvé, co bývalý reprezentant Kozák někoho fyzicky napadl. Jeho nehorázné slovní výlevy nikdo ani nespočítá.
Přesto se stal právě tento navýsost kontroverzní chlapík v úterý novým trenérem slovenské reprezentace.
Distingovaná dvojice Stanislav Griga - Michal Hipp v kvalifikaci MS vyhořela, červnovou trapnou remízu 1:1 v lichtenštejnském Vaduzu už šéfové slovenského fotbalu nerozdýchali.
Horší kvalita v lepším balení?
A sáhli po Kozákovi. Trenérovi s tvrdou rukou, co by měl hvězdným bohémům Hamšíkovi, Škrtelovi a spol. zkrátit řetěz. Podobně se před časem u českého týmu spoléhalo na to, že disciplínu utuží Petr Rada. A výsledek si pamatujeme...
Mluvit o Kozákovi v jakékoli souvislosti s českým fotbalem je ošemetné. Ačkoli ve své hráčské kariéře strávil vojnu v pražské Dukle a odehrál 55 zápasů ve federální reprezentaci, aniž by s ním prý byl v tomto ohledu sebemenší problém, jako trenér se po rozdělení státu vůči bývalým krajanům opakovaně vymezoval velmi ostře.
"Když jsem svého času přišel do Púchova, přirovnal mě jeden tamní trenér k zahraničnímu jogurtu. Že prý přišla horší kvalita, ale v lepším balení," vzpomíná dodnes na své slovenské začátky Pavel Vrba, dnes úspěšný trenér Plzně.
Tím, kdo mu první kroky na Slovensku takto "osolil", byl pochopitelně Ján Kozák. "Čeští kouči slovenský fotbal výš neposunou. Dobří jsou i naši trenéři - a nemají práci. Žádnou 'extra-robotu' tady Češi neudělali," vypouštěl Kozák z úst s oblibou nacionalistická hesla. Naprosto nepříčetný pak byl z toho, když si Ján Kocián povytáhl právě Vrbu, tehdy kouče Žiliny, ke slovenskému národnímu týmu jako asistenta.
Bičovský: Nikdy se mi neomluvil
A Kozák nevynechal ani svého bývalého spoluhráče z reprezentace Přemysla Bičovského. Naopak. "Neusmívej se tu jako debil, když něco říkám. Nešišlej tu, já ti nerozumím. Nauč se slovensky," šlehal slovně po ligovém utkání kolegu-trenéra.
"Ne, dodnes se mi za to neomluvil. Ale já to neřeším, už je to asi pět let, nemá smysl se k tomu vracet," nenosí si zlobu v srdci Přemysl Bičovský. "Léta jsem s ním hrál za národní tým a všechno bylo v klidu... Nechci ho nijak hodnotit. Co říkám tomu, že mu teď svěřili slovenskou reprezentaci? Nic. To je věc Slováků..."
Kromě excesů má za sebou Kozák samozřejmě i úspěchy. Košice dovedl dvakrát k mistrovskému titulu a v roce 1997/98 s nimi rozrazil i zlatou bránu Ligy mistrů, bylo to poprvé, co se slovenský celek do této soutěže probojoval.
V duelech s Juventusem, Manchesterem United a Feyenoordem už to, pravda, bylo slabší, Košice nezískaly ani bod a odešly ze skupiny s celkovým skóre 2:13, ale prostě byly tam...
Depetris? Takových tu máme...
Je zjevné, že Kozák dvakrát nemusí Čechy, jeho nepřátelství vůči cizím elementům se ovšem patrně neupíná výhradně na ně, pod nos mu nejdou ani další cizinci.
Třeba o argentinském rodákovi Davidu Depetrisovi, který na podzim 2012 nasázel soupeřům Trenčína 16 gólů, prohlásil, že nevidí důvod, proč by mu měli dávat slovenské občanství. "Takových útočníků máme na Slovensku dost," zmínil.
Depetrise vzali Griga s Hippem i do zmiňovaného Vaduzu, v osudovém utkání této trenérské dvojice ale proti Lichtenštejnsku nenastoupil, a start za slovenský národní tým si tak zatím nepřipsal.
Pro Kozáka není problém vytahat rozhodčího za uši, zaútočit na televizního kameramana, nazvat kolegu cucákem a vlepit mu facku, osopit se na sponzora, porvat se nebo vyhrožovat novinářům.
"Budeme se bít! Já budu novináře bít! Budete na fotbal chodit posraní. Teď si nedělám legraci," sypal ze sebe před časem agresivní slova.
Přijde teď i mezinárodní ostuda?
Jestli se Kozák dokáže ukrotit na reprezentační lavičce, je otázkou. Na té ligové to nikdy nedokázal, takže Slovensku od nynějška potenciálně hrozí mezinárodní ostuda. Vedení slovenského svazu však do toho šlo i s tímto rizikem.
I proto, že vábení Pavla Vrby jim loni uťal Tomáš Paclík, vlastník plzeňského klubu, který Slovákům jejich vysněného kouče neuvolnil. Tak se sáhlo po Grigovi s Hippem, a teď po Kozákovi.
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a někdy i trochu poťouchlé. Místo aby slovenskou reprezentaci vedl Vrba, sedne si teď u Dunaje na lavičku národního týmu chlapík, co mu kdysi vyhlásil slovní válku a řval na něj, že nic nedokázal a ať se kouká vrátit domů do Česka...
Teď má Kozák šanci předvést místo řečí vlastní umění. Slováci jsou ve své kvalifikační skupině třetí, s 9 body v tabulce se dívají na záda vedoucí Bosny a Hercegoviny (16 bodů) i druhého Řecka (13 bodů).
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
