Glosář - Na tribuně Puskásova stadionu v Budapešti seděli stoprocentně i špioni. Arménský a italský.
A počítám, že si na české soupisce červeně zakroužkovali jména Kozák a Vydra, s poznámkou "gólová hrozba":
U Gebre Selassieho si zase dost možná namalovali křížek - a vedle jména Petra Jiráčka třeba s kapkou škodolibosti i smajlíka...
Doma s Arménií, do Itálie, na Maltu a do Bulharska. To jsou podzimní kvalifikační štace Bílkova týmu, po nich už následuje jenom baráž - a s ní spojená klíčová otázka: Zda se bude týkat i Čechů.
Zápas v Maďarsku, který skončil 1:1, fungoval jako jeden velký test. A mnohé ukázal.
A šlo to i bez Rosického
Fanouškům se asi usadí do paměti hlavně klauniáda Petra Jiráčka, vlasáče, který z metru "dokázal" minout prázdnou bránu - a vysypal si pak po zápase na hlavu celé popelářské auto. Nezbývá věřit, že po letenské tyči, kterou z blízka rozezvučel v zápase s Itálií, a po téhle minele (však se na ni tady podívejte) se už snad příště trefí.
Ale podstata maďarského testu ležela někde jinde. Bílek poprvé vyslal společně do akce Libora Kozáka s Matějem Vydrou. A ukázalo se, že by si stylově "sednout" mohli, chvílemi fungovaly i pěkné vazby téhle svižné dvojky na Daridu či Hušbauera.
Bleskové kolmé kombinace na malém prostoru, to je způsob, kterým dnes moderní Evropa střílí branky. A ti, které jsme jmenovali, o tom něco vědí. Co je nejpodstatnější: dokonce to všechno fungovalo i bez Tomáše Rosického.
Jak známo, zápasy českého celku se v uplynulých letech dělily zpravidla do dvou diametrálně odlišných kategorií: těch pěkných s "Rosou" a těch strašlivých "bez Rosy".
Ovšem zejména Darida se tentokrát byl schopen postarat o to, že se na českou přechodovou fázi dalo dívat, i když záložník Arsenalu opět absentoval.
Ale... Je tu tedy jedno ale... Až Češ 6. září vyběhnou v Edenu proti Arménii, bylo by fajn, kdyby Rosický zrovna k dispozici byl, protože Darida zrovna musí stát kvůli žlutým kartám. A u Rosického prostě nikdy nevíte, takže je dobré, že budapešťským testem prošel s pozitivní známkou i Hušbauer.
Plašil píše historii. Ale nenápadněji to nejde
Že bychom se totiž nějakých velkých ofenzivních věcí mohli nadát třeba od Jaroslava Plašila, se asi úplně očekávat nedá. Ve středu si to s kapitánskou páskou na rukávu šolíchal pěkně odzadu a potvrzoval víceméně pověst nejnenápadnější legendy historie českého fotbalu.
Legendy? No, z hlediska počtu odehraných zápasů určitě... Světe, div se: Víc mačů než on (85) totiž v české i federální historii národního týmu odkopáli jen Poborský, Čech, Baroš, Koller, Nedvěd, Rosický, Nehoda a Kuka. Přičemž od každého z nich si asi vybavíme tisíckrát víc "fotbalové muziky" než zrovna od Plašila...
Nebýt Jiráčkem zahozené šance, Češi by možná v Budapešti vyhráli, ale to není podstatné. Dobré je, že příležitostí ke skórování měli víc.
Kromě svého gólu, který tak trochu "vyžral" Daridovi (ale to je dobře, kanonýr musí být tak trochu sobeček), prováhal minimálně ještě jednu obrovskou příležitost i Kozák, na hlavě měl gól Michal Kadlec...
Ovšem byly v zápase chvíle, kdy za mnohem delší konec tahali domácí Maďaři. Zejména po prostřídání (a odchodu Daridy) českou zálohu totálně přetlačovali.
"Máme nějakou brankářskou hierarchiii. Jedničkou je Čech, šanci nastoupit už dostali Laštůvka a Vaclík, dneska přišla řada na Drobného. Víme, že chytá bundesligu," pravil před zápasem v televizním rozhovoru Bílkův asistent Josef Pešice.
Skutečnost je taková, že za celou minulou sezonu stál náhradník Drobný v bundesligové bráně jen dvakrát, v Budapešti se tedy ocitl v roli ne úplně záviděníhodné.
Zkraje zápasu se u něj menší herní praxe možná projevila při několika nejistých pokusech o stažení centrovaného míče, v průběhu utkání pak ale opakovaně prokázal, že reflex má stále vynikající.
Theo, tohle byla vážně bída!
A zachytal si možná víc než bylo zdrávo. Důvody byly dva:
1) Maďaři si vytvářeli velmi nebezpečné příležitosti prakticky po každé standardní situaci, hlavně proto, že vyhrávali vzdušné souboje. Rezultovala z toho Sivokova neodpískaná penaltová ruka i nastřelené břevno.
Experiment se Suchým na stoperu a Kadlecem opět po čase na levém beku ukázal, že tahle varianta má své mouchy. Spíš velké masařky... Ostatně Kadlec se prohraným soubojem a následným faulem podepsal i pod odpískání penalty, z níž soupeř vyrovnal.
2) Při vší úctě, nejslabším hráčem na hřišti byl jednoznačně Theo Gebre Selassie. Po celý zápas si z něj Maďaři, zejména Dzsudzsák, dělali trhací kalendář. Leč Bílek nechal zadáka Brém, aby se vařil ve vlastní šťávě až do poslední minuty.
Pokud se forma TGS do září dramaticky nezlepší, jeví se jeho zařazení na pravý kraj obrany jako riskantní. Jenže koho za něj? Nejlíp Limberského, který by se ape po opětovném seskupení stoperské dvojice Sivok, Kadlec měl vrátit na levý okraj obrany - a oba najednou zjevně nezvládne...
V domácích luzích a hájích pobíhají Řezník, Rajtoral či Kušnír, v Sunderlandu se začal rozhlížet Čelůstka... A v Chelsea Kalas, kterého však Mourinho vrátil na pozici stopera.
Přiznejme, že začít teď vymýšlet nějaká úplně nová, neprozkoušená řešení, je před finišem kvalifikace velké riziko. Tak věřme, že se Gebre Selassie do začátku září v Brémách kapku revitalizuje...
Několik hráčů Bílkova výběru v létě změnilo dres, nebo se na to ještě chystá... Z těch, co v Budapešti hráli Kozák, Vydra, Michal i Václav Kadlecové, Hořava, spekuluje se o tom, že přesun do bundesligy ještě čeká i Daridu...
A tyhle pohyby samozřejmě do reprezentační problematiky vnášejí před zářijovými mači s Arménií a v Itálii faktor komplikace. Po čistě fotbalové stránce se ale v Budapešti ukázalo, že možnosti tu jsou... A dobré.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
