Praha - Z fotbalisty Tomáše Juna se stává cestovatel mezi Českem a Tureckem. Kdysi velký talent pražské Sparty odešel v roce 2005 do Trabzonsporu, kde se však neprosadil.
A tak ho klub poslal na několik hostování. Nejprve do Besiktase Istanbul, kde vstřelil svůj jediný turecký gól. Potom putoval zpět do letenského celku, jenže ani v dobře známém prostředí nenašel formu.
Po další epizodě v Trabzonsporu ho v létě získaly Teplice. Pětadvacetiletý kanonýr, jenž odehrál v reprezentaci deset zápasů, začal působení na severu Čech nejlépe, jak mohl. Vstřelil gól do sítě Mostu. Od té doby ale čekají Teplice na další výhru a Jun zase na další branku. Ta nepřišla ani v pondělí do sítě jeho mateřského týmu.
Čtěte také: Sparta zdolala Teplice a znovu stahuje náskok Slavie
Jak se vám hrálo na "domácím" stadionu?
Publikum bylo fantastický, vytvořilo dobrou kulisu. Ale jinak moje pocity z toho zápasu byly zvláštní, chtěl jsem se na Letné předvést, ale moc to nevyšlo. Přijeli jsme s tím, že se nám poslední dva zápasy nepodařily. Výsledek je sice jakžtakž přijatelný, ale o to horší je vysvědčení, že jsme neohrozili branku.
Poprvé jste hrál proti Tomáši Řepkovi. Bolelo to?
Samozřejmě, nějakou ránu jsem tam schytal. Ale to je fotbal, kontaktní sport. Šel jsem do toho s tím, že můžu něco schytat.
Obrana si vás pečlivě hlídala. Moc šancí jste si nevytvořil, že?
No skoro žádnou. Mrzelo mě, jak jsem obral Huška o míč a šel jsem dopředu. Sabou na mě zavolal, myslel jsem, že je tam sám. Poslal jsem mu míč, ale byl tam i obránce a nic z toho nebylo... Měl jsem to zkusit jít sám.
Poprvé jste byl v roli nesparťana, v týmu, který se stále bránil. Jaký je to pocit?
Přemýšlel jsem o tom už při zápase. Nezávidím klukům, kteří tu byli na té druhé straně. Je to znát, Sparta je vyspělý tým, který hraje kombinačně a nebojí se hrát. To je to, co nám chybí.
Proč myslíte, že se vám nedaří?
Týmový výkon není dobrý, nedostáváme se do šancí, je to hra na náhodu. Je to vidět na hřišti, takhle si to jen kopneme a čekáme, co se stane. Bolí to potom dvakrát tolik. Člověk jen běhá bez balonu, a o to je to náročnější.
Mluvíte se spoluhráči o tom, co je potřeba zlepšit?
Myslím, že jsme všichni profesionální hráči v první lize. Asi všichni ví, jaké balony máme komu dávat. Bavíme se o tom při tréninku, po tréninku, chodíme na kafe... Ale při tom zápase to tak neuděláme.
Kde si myslíte, že je největší chyba? Trenér si stěžoval na záložní řadu...
Nemůžeme se jako útočníci vymlouvat na obránce a naopak. Neunesli jsme to psychicky, bojíme se hrát.
Musíme si pomoct sami. A doufat
A jak to kouč snáší? Křičí na vás hodně?
Petr Rada je impulzivní kouč. Křičí, ale hlavně když uděláme chybu. Co se týče naší hry dopředu, tak tam už ani nekřičí. Jsme ve srabu, měli jsme pohovory, seděli jsme nad videem... Ale nepovedlo se.
Neuvažovali jste nad povoláním psychologa?
Angažování psychologa by nepomohlo, to už jsme zažili tady na Spartě. To nepomůže, musíme si pomoct sami. A doufat, že se to změní. Fotbalisti jsme, jen nám chybí sebevědomí.
Vzdaluje se vám čelo tabulky, máte ještě šanci promluvit do boje o nejvyšší místa?
Pokud porazíme Zlín, tak jsme tam zpátky. Jen škoda, že jsme to prohospodařili. Před začátkem jara jsme měli dobrou pozici. Doufám, že jsme se tím nevyřadili z boje o přední příčky.
Jak moc si uvědomujete, že hrajete o svoji budoucnost?
Uvědomuji si to. Smlouvu mám v Turecku ještě na dva roky. Uvidíme, co se bude dít a co mě dál potká. Já se snažím nejlépe, jak můžu, dávám do toho všechno.
A co zatím říkáte na svůj další krok do české ligy?
Hodnotím kladně to, že hraju. Do Teplic jsem šel s tím, abych odehrál co nejvíce zápasů a minut. A to se daří, i když ty výsledky nejsou. Zápasů je ještě deset. Doufám, že se to zlepší. Musíme hrát lépe dopředu a dávat víc gólů.