"Pokud na mě budou sparťanští fanoušci pokřikovat, ještě víc mě to vyhecuje," prohlašuje Volešák v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Třiadvacetiletý fotbalista, který v loňské sezoně působil na hostování v Českých Budějovicích, minulý týden za šest milionů přestoupil ze Sparty Praha do týmu hlavního konkurenta - Slavie.
Vyhlášený exekutor standardních situací se okamžitě zapojil do soustředění svého nového týmu. Ve Špindlerově Mlýně se potkal z Vladimírem Šmicrem, jenž se možná pro příští sezonu stane jeho spoluhráčem.
Dále čtěte:
- Džeko míří do bundesligy. Cena? Přes sto milionů - čtěte ZDE
- Sparta má Limberského, na Juna nejsou peníze - čtěte ZDE
Po Karlovi Poborském, se kterým trénoval a hrál na jihu Čech, se tak Volešák potkává s další fotbalovou legendou.
Přestupy mezi Spartou a Slavií nejsou obvyklé. Nebudete mít problém, stát se tím pravým slávistou?
Rozhodně ne. Naopak, hrát pod tlakem jsem zvyklý, a pokud na mě budou sparťanští fanoušci pokřikovat, ještě víc mě to vyhecuje.
Na soustředění trénujete i s Vladimírem Šmicrem, v Českých Budějovicích jste hrál s Karlem Poborským. Jak byste srovnal oba výtečné hráče?
Oba to jsou páni fotbalisti. Je opravdu radost je pozorovat během hry. Uvědomuji si, že se fotbalově mám ještě co učit. Jak v Českých Budějovicích tak teď ve Slavii je pro mě obrovskou ctí, být součástí týmu, kde hrají tak skvělí fotbalisté. Je to nádhera, splněný sen.
Se Slavií jste hned odjel na přípravu do Krkonoš. Jak snášíte tréninkové dávky?
Zdravotně jsem na tom výborně, žádné zranění mě netrápí. Horší to je, co se týče fyzičky. Soustředění se Slavií je o sto procent náročnější, než bylo v Českých Budějovicích. Vše je velmi pečlivě naplánováno, musíme si přesně hlídat i jídelníček.
Ve Spartě jste nedostal pořádnou příležitost, proč myslíte, že tomu tak bylo?
Ve Spartě jsem neviděl svou další perspektivu. Neměl jsem moc šanci se tam předvést, šel jsem proto do Českých Budějovic, kde jsem hrál pravidelně.
Možná, když nad tím tak zpětně přemýšlím, jsem mohl zkusit na Letné vydržet. Spartě se v tom období nedařilo, a možná by se nějaká příležitost poprat se o místo v sestavě našla. Ale o tom teď nemá cenu spekulovat, hraji za Slavii.
Přišel jste o vrchol sezony, když jste nakonec vypadl z nominace na ME do 21 let. Už jste se s tím vyrovnal?
Velmi mě to mrzelo, mistrovství Evropy je snem každého fotbalisty. Bylo mi líto, že nejsem v nominaci, že týmu nemůžu pomoci, ale to je údělem každého fotbalisty a já se s tím musím také vyrovnat. Myslím, že kluci nehráli špatně, v prvních dvou zápasech proti Anglii a Srbsku měli i hodně smůly. Proti Itálii pak bylo vidět, že jim docházejí síly.
V dresu Českých Budějovic jste na sebe upozrnil coby exekutor standardních situací. Byl jste přirovnáván ke Karlovi Poborskému. Dá se říct, že je pro vás vzorem?
Nemám žádný vzor, ke kterému bych byl vyloženě upjatý. V této chvílí můžu říct, že z českých fotbalistů to byl právě Karel Poborský a teď je pro mě opravdu radost sledovat Láďu Šmicra.
Když jsem byl malý, tak se mi ze zahraničních fotbalistů hodně líbil Luc Nilis. Samozřejmě sleduji kvůli kopací technice Davida Beckhama a Juninha, o kterém si myslím, že je nejlepším exekutorem standardek na světě.
Co podle vás dělá z hráče specialistu na zahrávání standardních situací?
Někde jsem četl, že například David Beckham má unikátně rostlý nárt, který mu dovoluje zahrávat přímáky s neuvěřitelnou falší. Něco na tom určitě bude. Prostě to musí mít člověk dané, ale neznamená to, že by standardy nemusel trénovat. Naopak, když má proto předpoklady, tak je tvrdým tréninkem musí dále rozvíjet.
