Praha - Před dvěma lety David Holoubek pobláznil fotbalovou Spartu. V šestatřiceti letech převzal tým po odvolaném Zdeňku Ščasném, pod památným vítězstvím nad Interem Milán bude už navždy jeho jméno. Přestože na lavičce vydržel půl roku, stal se srdeční personou letenských fanoušků. Od letošního léta mladý kouč září ve slovenské lize.
V Ružomberku jste se uvedl skvělými výsledky. Užíváte si atmosféru v týmu?
Jasně, teď zažíváme radostné období. Po půlce základní části jsme na čtvrtém místě s nejmenším počtem inkasovaných branek. Ani jsem nečekal, že za tak krátkou dobu budeme schopni hrát s týmem tak vysoko.
Je to pro vás satisfakce po angažmá v Liberci, které skončilo po půl roce dost rozpačitě?
Z Liberce v zimě odešlo hodně hráčů, přesto byly cíle pro jarní část nastavené na poháry. Když si to zpětně s Jirkou Jarošíkem (asistentem, který je nyní s Holoubkem i v Ružomberku) vyhodnocujeme, naděje na úspěch byla minimální, mizivá. To by při nás muselo stát obrovské štěstí, což se nestalo. Fotbal není o náhodě, ale o dlouhodobé práci.
Na severu Čech jste nedostal pořádný prostor. Evidentně vás to pořád mrzí…
Když ukončíte angažmá, něco z něj ve vás zůstane. Do Liberce jsme přišli s tím, že dostaneme šanci k dlouhodobější práci. Pokud odcházíte, převládá ve vás smutek. Teď samozřejmě zažívám příjemnější pocity. Ale na druhou stranu jsem obezřetný, ve fotbale se situace může změnit během pár týdnů. Užíváme si to, ale s respektem.
Už v létě jste říkal, že vaše rozhodnutí vzít angažmá na Slovensku uzrálo ve vinném sklípku. Můžete vaše rozjímání blíže popsat?
Vzali jsme si tři dny na rozmyšlenou - pátek, sobotu a neděli. Shodou okolností jsme já i Jirka jeli na Moravu do vinných sklípků, ani jsme nebyli tak daleko od sebe. Pak jsme se v neděli večer sešli v Praze v pizzerii a řekli si, že do toho jdeme.
Vedení Ružomberku vás do klubu lanařilo hodně usilovně. Pořád platí, že máte silnou pozici u svých nadřízených?
Je pravda, že nás hodně chtěli a také nám vyšli vstříc ve spoustě věcí, které pro nás byly důležité. Jenže… Když se vám daří, tak je atmosféra příznivá v jakémkoli klubu. Pak ale dvakrát, třikrát prohrajete, najednou se dostanete do kritické situace a pak se teprve ukáže, jakou pozici trenér má. My jsme si prošli pěti těžkými zápasy a zvládli jsme je nejen výsledkově, ale i výkonnostně. Uvidíme, jak bude vypadat druhá polovina soutěže a jak se nám podaří výkonnost stabilizovat.
V jedenácti ligových zápasech jste dostali jen deset gólů. S tím můžete být spokojen, ne?
Kamkoli přijdu, tak se to snažíme postavit na kvalitní defenzivě. Tím nechci tvrdit, že hrajeme zanďoura, to v žádném případě. Ale z dobré defenzivy se daleko lépe útočí směrem dopředu. Když jste v dobrém postavení a získáte míč, mnohem lépe se vám zakončují útočné akce. Je to pohlednější. Nezapírám, že to klade vyšší nároky na fyzičku. Ale my chceme hrát náročný fotbal.
Navíc se vám teď po delším zranění uzdravil obránce a kapitán, lídr týmu Dominik Kružliak. Další dobrá zpráva, že?
Určitě. Na druhou stranu nám na začátku přípravy omarodilo spoustu hráčů, na lavičce jsme neměli ani devatenáctileté kluky z dorostu. A teď se všichni uzdravili. Kružliak najednou nemá místo, kluci na stoperu hrají dobře. Tak ho stavíme na pravý kraj, který hrál snad jen dvakrát v repre do jednadvaceti let.
Věkový průměr vašeho týmu je 23 let. A vy s mladými talenty pracovat umíte, což jste dokázal s devatenáctkou Sparty. Je vám to bližší než skládat mančaft ze zkušených matadorů?
Ke klukům, kteří kopou ligu dlouho a je jim přes třicet, se musíte chovat jinak, jinak jim koncipovat tréninky. Dávat jim víc volna. To se tady nestává. Mladí hráči se chtějí přes dobré výkony a výsledky týmu dostat dál ve své kariéře. Jsou hladoví. Tréninková morálka je skvělá, s takovým týmem se vám vždycky pracuje dobře. Kdybych tady měl čtyři pětatřicetileté hráče, tak je to složité, fakt složité. Pořád něco řešíte.
Jako trenér vystupujete velmi otevřeně, sympaticky. Jak na vás reagují fanoušci na Slovensku?
Ružomberok bohužel nemá takovou fanouškovskou základnu jako Liberec nebo Sparta. Když vyjde článek na sparťanském facebooku, je pod ním 850 komentářů, tady jsou dva. Já tohle úplně nevím. Taky by mě zajímalo, jak nás berou jako české trenéry, ale nemám jak to zjistit.
Když už jsme u sociálních sítí - jste trenér, který s nimi rád pracuje. Vaše video z tréninku Ružomber ku dokonce převzal anglický server Sportbible.com. Co tomu říkáte?
Snažím se dávat něco z tréninků na sociální sítě, pomáhá to klubu, pomáhá to i mně. Věřím, že na Twitter nedávám žádné blbosti. To víte, že to člověka potěší. Video mělo skoro milion zhlédnutí, úplně mi to vyrazilo dech. Pak si řeknete ty jo, to už je obrovská porce fotbalových fanoušků.
Cet entraînement pour défenseur 🔥 (IG : davidholoubek) pic.twitter.com/n67eaywlO5
— Vines Foot (@vinesfoot) August 17, 2018
A navíc se vám podařilo objevit střelce - vytáhlého Ismara Tandira. O něm jste dokonce prohlásil, že ho nesmíte moc chválit, jinak vám uletí. Co to znamená?
Izzy je hráč, který má původ v bývalé Jugoslávii, narodil se ve Frankfurtu, žil v Americe. Tak si představte mix vlastností typických pro tyto národy. Vzniklo z toho obrovské sebevědomí a skvělé komunikační schopnosti, což je pro top fotbal naprosto ideální. Na druhou stranu má skoro dva metry a taky je na něm práce jako na kostele. Směrem do defenzivy, vyhledávání dobrých prostorů…
Ale v jedenácti zápasech dal osm gólů.
Jenže asi tři z penalt. A hlavně: má skvělý servis od ofenzivních spoluhráčů. Kluci jsou opravdu nadstandardní v přípravě šancí, které mu vytvářejí. Izzy bývá dobře zásobený, za zápas má čtyři, pět gólových příležitostí. S hráči, kteří jsou sebevědomí, se pracuje dobře. Oni chtějí, věří si. A občas uletí - pak je potřeba je na tréninku chytit pod krkem, vrátit je k takové koncentraci, jaká je potřeba.
V minulém kole se do sítě Nitry trefil i Zinedin Mustedanagič, kterého jste si přivedl ze Sparty. Chcete v budoucnu ještě víc stavět na letenských mladících, které velmi dobře znáte?
S touhle vizí jsem do Ružomberoku dokonce přišel, ale musím říct, že jsem počítal s tím, že to bude daleko lehčí. Jde přece o slovenskou nejvyšší soutěž, mě jako trenéra znají … Ale dostat sem nějaké hráče byl velký, řekl bych obrovský problém. Kluci místo toho končí někde ve druhých ligách. Za mě je to velká škoda, protože pro mladé slovenská liga představuje ideál. Je otevřená, hraje se nahoru, dolů, dostanou se do situací, se kterými se v Česku obvykle nepotkávají. Česká soutěž je strašně těžká, obrovsky složitá. Myslel jsem, že sem dostanu víc hráčů, ale nestalo se tak. Mám tady jen brankáře Honzu Čtvrtečku a Zizoua (Mustedanagiče). Přitom odkopat tady půl roku, rok, to je pro ně skvělý startér jejich kariéry. To mi nikdo nevymluví. Škoda, že to není víc navnímané lidem okolo nich - agenty, rodiči…
Ružomberok je pro ně příliš daleko, ne?
Čtyři a půl hodiny vlakem z Prahy. Pro mě jako trenéra taky není příjemné být tak daleko od Prahy. Ale jsem kouč, živím se tím, tak jsem to angažmá vzal. Nemůžu pořád jen sedět v Praze a vybírat si pražské týmy, to je hloupost. Tak kvalitní jméno nemám. Uděláš krok zpátky, abys mohl jít zase výš.
Když už jsme u cestování - jak to máte s dojížděním?
V Ružomberoku jsem dostal byt, vzal jsem sem rodinu, děti tu chodí do školy. Do Prahy se dostanu jednou za měsíc. Třeba na fotbal, nebo si zajdu s kamarády ven na pivko, s bývalými kolegy na kafe… A pak jedu zase zpátky. Prahu miluju, chybí mi. Ale ono to zas tak daleko není. V autě si vyřídím telefonáty, při řízení malinko zapomenu na fotbal, nebo si sednu do vlaku, udělám práci na počítači a jsem v Praze. A Humpolec, kam jezdím za rodiči, je po cestě.
Netajíte se tím, že vaše srdce patří Spartě. Co říkáte jejím současným výkonům?
Já si moc přeju, aby byla úspěšná. Klub i fanoušci si to zaslouží. A věřím, že i když jí to teď dvakrát nevyšlo, že se po repre pauze rozjede a zabere. Čekání na úspěch už je dost dlouhé. Nejvíc mě mrzí, že nehraje Evropskou ligu, já ji jako trenér zažil a je to nezapomenutelný zážitek.
Co podle vás současné Spartě ještě chybí?
Je to klišé, nezní zrovna profesionálně, ale je to prostě pravda: musíte mít kolektiv. V kabině je dvacet odlišných lidí, stejně jako v Ružomberoku, ve Spartě nebo ve Slavii. Jsou z jiných zemí, z jiných prostředí, mluví jinými jazyky. Podstatné je udělat společný úspěch. Sérii tří, čtyř, pěti zápasů, tým se pak sám semkne a pojede. Sociální vazby se zlepší. Když se nedaří, řeší se problémy, ten a ten vás štve. Ale když se daří, těšíte se do práce, navzájem se povzbuzujete, všechno se na to nabalí.
Sparta pořád nemá stoprocentně vyřešený post trenéra, sportovní ředitel Zdeněk Ščasný by měl na lavičce setrvat do zimy. Co byste řekl případné nabídce z Letné?
Ve fotbale se děje všechno velmi rychle, vyhazovy a příchody se odehrávají z týdne na týden. Takže si dokážu představit úplně, ale úplně všechno (smích).
