Bittengel otevřeně o rakovině: Byl to masivní nález, chci tady zůstat pro své blízké

Stanislav Hrabě Stanislav Hrabě
16. 7. 2020 6:20
Zhoubný nádor. S takovou hrozivou diagnózou se musel vyrovnat bývalý československý reprezentant Günter Bittengel, který působí v Dukle Praha jako manažer mládeže. Nepoddal se tomu však, bojoval a zákeřnou nemoc poráží. "Chci tu být pro lidi, které mám rád," zní jeho krédo, které ho posiluje.
Günter Bittengel.
Günter Bittengel. | Foto: Milan Kammermayer

Prodělal jste složitou léčbu. Jak se cítíte?

Podle posledních vyšetření na CT by všechny zhoubné věci, které jsem měl v těle, měly být pryč. Jsem v režimu udržovací léčby, která potrvá ještě rok a půl. Každého čtvrt roku chodím na kontrolu krve, na biologickou léčbu a na konzultaci vývoje mého zdravotního stavu s mým ošetřujícím lékařem panem Pavlem Otáhalem.

Zatěžuje vás to v životě?

Myslím, že skoro vůbec. Zcela přirozeně mi onemocnění upravilo životosprávu, nemůžu ani už tak aktivně sportovat jako dříve. Chemoterapeutická léčba zanechá následky, musím být opatrnější v jídle, nepřehánět to s alkoholem. Já nikdy moc nehýřil, ale skleničku jsem si dal, musím si to nyní víc hlídat. Ale jinak mě to moc neovlivňuje. Při léčbě mi nevyhovovaly luštěniny, po nich se mi dělalo zle, ale bylo to naštěstí krátkodobé.

Nemůžete už tolik sportovat. Cítíte se víc unavený?

Největší únavu jsem pociťoval, když jsem prodělával chemoterapeutické cykly, kterých bylo celkem šest, a to především v prvním týdnu po aplikaci. Měl jsem z toho větší obavy, ale postupně si tělo zvykalo. Poslední dvě dávky byly trochu složitější, než se tělo vyčistilo, ale i to se dalo vydržet.

Jak jste zjistil, že něco není v pořádku a musíte čelit zhoubné chorobě?

Za léta u sportu se naučíte své tělo poslouchat. Nebylo mi nejlépe, v noci jsem měl bolesti břicha, přišlo zvracení. Ale nebyl jsem si vědom, že bych něco zanedbal, že bych něco špatného snědl. Nejdříve jsem to přešel, ale opakovalo se to v pravidelných intervalech. Když to bylo potřetí, vyhledal jsem svou ošetřující lékařku doktorku Svitákovou, která mi udělala sono břicha a poslala mě na podrobnější vyšetření. Během dvou měsíců jsem absolvoval mnoho vyšetření, která jsem dokončil loni začátkem května biopsií v břišní dutině, kde mi diagnostikovali lymfom s tím, že jde o zhoubný nádor a je nutné začít okamžitou léčbu. Šlo o poměrně masivní nález, o velikosti třináct krát sedm centimetrů.

Jaké byly vaše první pocity?

Už to, že začnete lítat po vyšetřeních, naznačuje, že se něco děje. Já znal do té doby jen pravidelné prohlídky a zubaře, když samozřejmě nepočítám sportovní zranění, ale nikdy jsem neměl nic vážnějšího. Když navíc podstupujete vyšetření s možnou diagnózou, že máte v sobě rakovinový zárodek, který může být i smrtelný, není to nic příjemného. Vzal jsem to jako realitu, že to tak je, že se to stává desítkám i stovkám tisícům lidí a musí se s tím také vyrovnat. Závěr byl, že jedinou cestou je chemoterapie, nicméně mě ujišťovali, že v ní mají dobré výsledky. Otevřeně mi řekli, že lymfom je střední závažnosti, nikoli lehký, ale ani těžký a nevyléčitelný. Měl jsem před sebou pětiměsíční léčbu, po ní se mělo vidět, jak na tom jsem.

Co se vám honilo hlavou?

Začnete přemýšlet o různých věcech. Co když se to nepovede? Ale daleko horší to bylo pro mou rodinu.

Oznámil jste svým blízkým, jak jste na tom ve skutečnosti?

Všem jsem řekl na rovinu, co mi při vyšetření zjistili. Kromě mámy, je už ve věku osmdesáti tří let, té jsem o podezření neříkal, pak až to, že se musím léčit. Manželku jsem informoval, děti to věděly taky. Jsou už velké, dceři Lence je třicet dva, synovi Günterovi třicet. Šestiletá velice vnímavá vnučka Anetka to ovšem nevěděla, před ní jsme nic neříkali. Před měsícem se nám narodila další radost, vnučka Ella.

Říkáte vnímavá, nic nevypozorovala?

Samozřejmě si všimla, když mi vypadaly vlasy, tak jsme řekli, že se děda nechal ostříhat jako voják. Musím říci, že mě rodina hodně podržela. Při takové léčbě je zásadní osobní postoj, jak to člověk přijme a dokáže se s tím vyrovnat, a pak samozřejmě pomoc nejbližšího rodinného okolí.

Jak jste se s tím vyrovnal vy?

Chodil jsem dál do zaměstnání na Duklu, dělal pořád to, na co jsem byl zvyklý. A neuhýbal jsem tomu ani doma. I když tělo bylo unavenější a byl jsem upozorňován, abych se nepřepínal, šel jsem pracovat třeba na zahradu. Léčba probíhala loni v létě, kdy bylo velké horko, musel jsem se hlídat, abych nechodil moc na sluníčko, hodně pil. Po chemoterapii je to především o pití, aby se tělo co nejdříve vyčistilo.

Jak to přijali na Dukle?

Vedení jsem oznámil, že podstupuju léčbu, která mě trochu omezí, nicméně budu dál pracovat. Po každém cyklu jsem zůstal dva tři dny doma, přečkal to nejhorší, a pak najel normálně do svého pracovního režimu. Nežádal jsem o nějaké úlevy, natož lítost, dělal jsem, co mi tělo dovolilo.

V televizi vystupujete jako fotbalový expert. Také jste jim sdělil, čím procházíte?

Lidi z televize, David Kozohorský a Pavel Čapek, se to dozvěděli, protože fotbalový svět je malý a každá zpráva prosákne. Jejich reakce byla velmi přátelská a milá, ozvali se a popřáli mi hodně štěstí. Podpořili mě. Až prý budu v pohodě, ať se znovu přihlásím. Po poslední výstupní kontrole jsem zase začal s televizí spolupracovat.

Byl jste v rukou nejlepších expertů. Snažil jste se přesto o jiný druh léčby?

Pátral jsem po tom, co doporučuje alternativní léčba. Prostě jsem udělal pro zdárný konec všechno, co je možné. Různá babská doporučení, díval jsem se na čínskou medicínu, která doporučuje speciální houby Reishi a Cordyceps, semínka z mandlí, lněný olej a lněná semínka rozemletá a smíchána s tvarohem, hledal jsem kdeco. Pět měsíců jsem jel v režimu, který mi měl co nejvíce pomoci. Nevím, jestli to skutečně pomohlo, každopádně se mi po třech chemoterapiích povedlo být takřka čistý. Lymfom přestal být prozatím nebezpečný. Měl jsem malé nálezy v tříslech, v žebru, něco na játrech, krku, ale nejvíc v břiše. V srpnu jdu na PET/CT vyšetření, které by mělo uzavřít a definitivně potvrdit úspěšnost dosavadní léčby. Doufám, že bude všechno v pořádku.

Během léčby jste hodně změnil vzhled, po chemoterapii vám vypadaly například vlasy. Musel jste hodně lidem vysvětlovat, co se s vámi děje?

Zpočátku je nepříjemné, než si lidi, co vás znají, na proměnu zvyknou. Nechal jsem se ostříhat nejprve na ježka, aby změna nebyla tak velká, ale vypadává vám i obočí. Lidi si toho všimnou. Děláte si z toho sice srandu, nic jiného ani nejde, ale není to v počátku nejlepší pocit. Ale lidi si zvyknou a vy taky.

Nyní mi připadá, že máte černější vlasy než před léčbou. Je to správný postřeh?

Určitě jsou hustší. Ale je to tak, říkali mi, že se ve většině případů vlasy změní.

Připouštěl jste si vůbec, že by léčba nemusela dopadnout úspěšně?

Musíte i s tím počítat. Proděláváte léčbu, která může být na konci smrtelná. Ať je člověk jakkoli silný, takovou myšlenku si do hlavy pustí. Vleze tam sama. Začnete přemýšlet, co s rodinou, kdyby to nevyšlo, jak bude fungovat dál. S nikým se o tom nebavíte, ale běhá to hlavou. Naštěstí u mě se od počátku vyvíjelo všechno dobrým směrem, léčba zabírala. Fatální myšlenky byly pryč, ale přemýšlíte, jak se k životu stavět dál. Z hlediska hodnot, stresu, komunikace s lidmi. A musím přiznat, že mě tohle poznání vyklidnilo. Náhled na život je úplně jiný.

Takže kromě kontrol už další procedury nejsou nutné?

I když všechno probíhalo nadějně, lékaři vám neřeknou, že jste úplně vyléčený. Jen mi potvrdili, že nemám v sobě žádný rakovinový zárodek a mají všechno pod kontrolou. Během dvou let mě čeká osm injekcí, to je biologická léčba, která by měla tělo stabilizovat. A pak kontroly.

Nevyčítal jste si zpětně, že jste něco zanedbal a vlastně šel těmto potížím naproti?

Ptal jsem se doktora, říkal mi, že může mít vliv stresové prostředí. Ale na nic jsme nepřišli. Jako sportovec jsem měl celý život kvalitní stravu, udržovaná fyzická kondice také prospívá, nikdy jsem neholdoval v přemíře alkoholu, jsem nekuřák, v naší rodině rakovina nebyla. Přesto se to přihodilo a ani největší specialista vám neřekne, proč právě vy. To je skutečnost a já s tím nic nenadělám.

Zhoubné chorobě čelilo více známých osobností, některé byly o ní schopny mluvit hodně otevřeně. Zkoumal jste jejich osudy?

Něco o nich vím, ale že bych studoval, co je postihlo, vyhledával články o nich, to ne. To spíš moje dcera shromažďovala informace o dané problematice. Já to odmítl, jasně jsem řekl, že mě zajímá jenom léčba. Nemínil jsem se v tom patlat, okolím jsem se nezatěžoval, nechtěl jsem se neustále zkoumat. Když jsem se cítil dobře, šel jsem na zahradu, doktor mi povolil i rozumnou jízdu na kole. V nemoci jsem se nehrabal, přijal jsem ji jako fakt s tím, že se chci vyléčit. Chci tu být ještě nějakou dobu pro lidi, které mám rád.

 

Právě se děje

před 55 minutami

Ázerbájdžán dobyl důležité místo na jihu Náhorního Karabachu

Arménie připustila stažení jednotek Náhorního Karabachu, ovládaného arménskými separatisty, ze strategicky položeného města u hranic s Íránem. Oblast tak vojensky ovládl Ázerbájdžán, oznámila agentura Reuters s připomínkou, že ani nové příměří, zprostředkované Spojenými státy, neukončilo už měsíc pokračující boje o horskou enklávu.

Mluvčí arménského ministerstva obrany Arcrun Ovannisjan na tiskové konferenci uvedl, že etnické arménské síly ustoupily z města Kubatly (ázerbájdžánsky Qubadli), "aby se vyhnuly zbytečným ztrátám". Situace podle něj není "kritická". Ázerbájdžánská média jásají nad osvobozením oblasti, kterou po 27 let "okupovali Arméni".

Zdroj: ČTK
Další zprávy