Glosář – Na "kdyby" se fotbal nehraje, za "kdyby" se body nerozdávají. Ale přesto... Kdyby v září Novák proměnil miliardaprocentní šanci proti Severnímu Irsku, nebo kdyby se včera podařilo proměnit v gól alespoň jeden střelecký pokus proti Ázerbájdžánu, tak bychom se všichni plácali po zádech, jak to v kvalifikaci o MS 2018 všechno pěkně funguje.
Jenže se Severním Irskem to skončilo 0:0, v Německu, které se pohybuje v jiném fotbalovém vesmíru, 0:3 – a s Ázerbájdžánem doma opět 0:0, když mimo jiné sudí zkraje utkání přehlédl po mém soudu jasnou penaltovou ruku soupeře ve vápně.
Ano, český tým zdaleka není konsolidovaný, předvádí chvílemi hektický, chvílemi zmatečný fotbal, brankových příležitostí by si v domácím prostředí měl vytvářet víc. Ale že by si nevytvářel žádné, se rozhodně říct nedá. Problém je v předfinální fázi a v koncovce s úspěšností NULA.
Pokud se někdo v diskusích na sociálních sítích vyjadřuje ve smyslu "Ještě budeme s láskou vzpomínat na Míšu Bílka", tak fotbalu buď vůbec nerozumí, nebo má velmi krátkou paměť.
Na absolutní běs, který přinesl například Bílkův kvalifikační zápas s Bulharskem, kdy si stopeři snad padesátkrát vyměnili balon ve středovém kruhu, načehož ho nakopli někam dopředu, kde ho český tým vzápětí ztratil, bychom zapomenout neměli.
To abychom si uvědomili, že pod Jarolímem se reprezentanti alespoň snaží hrát fotbal. I když bychom si jistě přáli, aby jim to šlo mnohem líp.
Nejzábavnější je, když titíž lidé, co proklínali hráče po sobotní porážce v Německu, šílí jen pár dní poté nad tím, co že to nastoupilo za divnou jedenáctku proti Ázerbájdžánu.
Čtvrthodina perfektní, pak to šlo dolů
Milí řvouni: Vězte, že jiné hráče už nemáme. Po Euru pět hráčů základní sestavy skončilo, teď zrovna je navíc spousta borců v čele s Daridou na marodce – a po ostudné konfrontaci v Hamburku kouč Jarolím sedm hráčů v základní sestavě vyměnil. Proč ne, nemám pocit, že ti, co hráli v Ostravě, by byli nějak výrazně horší než parta zdeptaná vystoupením v Německu.
Jiné hráče vedle těch momentálně marodných a těch, co v dvojutkání nastoupili, už ovšem Česká republika nemá. (Snad jen Necida, který teď ale vypadl ze sestavy Bursasporu + mladého Černého z Ajaxu.) To je prostě realita. A s ní je potřeba nějak konstruktivně pracovat.
Tvrdím, že třeba první čtvrthodinu odehráli Češi proti Ázerbájdžánu perfektně. Vysoko hraný aktivní presink nutil soupeře k chybám, vedl k ziskům míče, přečíslení, k šancím. Problém byl v tom, že z toho domácí celek nedokázal vykutat gól. Nebo že nedokázal srovnatelný způsob napadání předvést i v dalším průběhu zápasu.
Fanoušci mívají vždy velmi blízko k jasným a jednoduchým řešením: "Musí hrát Schick!" nebo "Musí se hrát na dva útočníky!"
No tak se hrálo se Schickem, hrálo se na dva útočníky – a vidíte, stejně z toho nic nebylo.
V první půli se nejčastěji dostával k zakončení Skalák, občas Gebre Selassie. Naopak Schicka ani Václava Kadlece dostatečně často v předfinální či finální fázi vidět nebylo – a po změně stran se tento pocit ještě zintenzivňoval.
Zejména Kadlecův výkon v utkání byl pro mě zklamáním. Nejviditelněji se zapsal do dějin utkání, když zákeřně prošlápnul soupeři, ležícímu na zemi, kotník. A mohl být hodně, hodně rád, že za to dostal jen žlutou kartu.
Nové mužstvo se sehrává až v kvalifikaci, to je realita
Místo aby se český tlak v utkání stupňoval, rostla spíš nervozita, hra po změně stran už postrádala plynulost, ztrácely se návaznosti, kopalo se na náhodu. I tak střídající Škoda mohl a měl alespoň jednou skórovat. Nestalo se, bohužel.
Neporazit doma Ázerbájdžán, to jistě není nic ke chlubení. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že už nějaký ten pátek nejde o tým stejně zoufalý jako Andorra či San Marino.
V předchozí kvalifikaci prohráli Ázerbájdžánci o gól s Bulharskem, o gól v Itálii, o gól doma s Norskem (ano, potkali se teď ve skupině znovu), pak si přivezli bod z Osla, remizovali doma s Chorvatskem... A v čerstvé paměti a v tabulce právě probíhající skupiny máme obtisknuto, že vyhráli v San Marinu, doma 1:0 nad Norskem a teď 0:0 v Ostravě.
Znovu připomínám: vybavte si, jak hrál Karabach v předkole Ligy mistrů proti Viktorii Plzeň, byť s podporou několika cizinců. Západočeši postoupili vyloženě se štěstím a Liberec pak v Evropské lize zápas rozjetý na výhru také ztratil.
To všechno nejsou výmluvy nebo omluvy, ale snaha zakomponovat věci do nějakého reálného rámce, který zjevně mnohým fanouškům naprosto uniká. Mávat praporem nad vítězstvími je jistě ten pocit, proč se o fotbal vůbec zajímají, ale v zápase, ve kterém nastoupí tolik hráčů v reprezentačním dresu poprvé či podruhé, je asi riziko, že se jim nepodaří soupeřovu obranu přetlačit, větší, než kdyby hrál tým plný borců s desítkami reprezentačních startů na kontě. Jenže takoví teď z výše popsaných důvodů nebyli a už ani moc nebudou k dispozici.
Tvoří se mužstvo nové. A u něj nikdy nevíte, jak rychle se vám rozjede. Zvlášť když nedostane žádný prostor na zkoušky.
Jen si to vybavte. Michal Bílek jel s týmem na nepovedený turnaj do Emirátů už v závěru roku 2009, pak měl na testy ještě celé jaro 2010. Stejně jako Pavel Vrba si mohl něco zkoušet celé jaro 2014.
Karel Jarolím byl pro potřeby reprezentace uvolněn z Mladé Boleslavi pár dní před testovacím zápasem s Arménií a vzápětí už na Letné vítal tým Severního Irska. Mít k dispozici třeba čtyři přípravné zápasy, anebo mít jen jeden, to je rozdíl, který se bohužel projevuje.
Jako testovací zápasy, v nichž se hledá a krystalizuje sestava, tak musí posloužit podzimní duely kvalifikace o MS 2018. I když to nikdo neřekne nahlas, v reálu to tak nakonec prostě je.
Co se ztratilo, dá se s těmito soupeři ještě získat
Glosář Luďka Mádla
Fotbalové dění před i za oponou pohledem renomovaného fotbalového reportéra.
Berme to tak, že se připravuje a hledá mužstvo, které bude útočit na Euro 2020. S tím, že čím dřív se chytne a začne dávat góly, tím víc ještě vzrostou jeho šance na baráž o MS 2018.
Německo je jiná kategorie, ale týmy Severního Irska, Norska či Ázerbájdžánu jsou, věřme, "hratelné" i v jejich domácím prostředí. Co se poztrácelo doma, lze ještě uhrát u nich, kvalifikace se ještě může vyvíjet jakkoliv.
Za 270 minut probíhající kvalifikace Češi soupeřovu síť regulérním uznaným gólem rozvlnit zatím nedokázali. V listopadu proti Norsku už by to v Edenu chtělo zlomit. Včera bylo pozdě.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
