Praha - Jeho nejpamátnější zápas v dresu národního týmu se odehrál v roce 1993. Tehdy ještě spojená československá reprezentace bojovala o účast na světovém šampionátu ve Spojených státech a doma hostila Rumuny.
Za stavu 2:2 si vzal teprve jednadvacetiletý rodák z Bratislavy hlavní slovo. Nejprve křížnou střelou proměnil ideální pas Václava Němečka. V poslední desetiminutovce pak poslal tým, hrající v dvojnásobném oslabení, do dvougólového vedení nádhernou ranou do šibenice.
A hattrick pak zpečetil úžasně proměněným přímým kopem. Fenomenální levačka Petera Dubovského kouzlila (podívejte se ZDE).
Pád z vysokého útesu nemohl přežít
Od tragické smrti jednoho z nejlepších fotbalistů slovenské historie právě uplynulo patnáct let. V červnu 2000 se tehdy osmadvacetiletý ofenzivní záložník vydal odpočívat na dovolenou do Thajska, kde se nešťastnou náhodou zabil při fotografování, po pádu z pětadvacet metrů vysokého útesu.
"Viděli jsme se naposledy tři dny před jeho smrtí. Říkal, že až se vrátí z dovolené, pozve mě i s rodinou na oběd. Už se ale nikdy nevrátil," vzpomíná smutně trenér Dušan Galis. Muž, který vedl Dubovského dlouhé roky ve Slovanu Bratislava.
"Měl jsem to štěstí, že jsem Petera mohl trénovat od dorostu přes rezervní mužstvo až do áčka Slovanu. Často na něj vzpomínám. Nejen jako na fotbalistu, ale také jako na skvělého člověka," říká Galis.
Černé oblečení, poslední vzpomínka
Se svým svěřencem měl nadstandardní vztah. Ještě patnáct let po tragédii se mu při vzpomínání třese hlas. "Z hlavy nemůžu dostat myšlenku na naše poslední setkání. Dodnes si pamatuji, že byl Peter celý v černém. Ta souvislost je smutná. Prostě se stalo to, co se nemělo stát," dodává smířeně držitel zlaté medaile z mistrovství Evropy roku 1976.
Slovensko bylo po tragédii v šoku. A nejen Slovensko. V Madridu chtěli Dubovskému postavit sochu, Oviedo okamžitě vyřadilo jeho dres s desítkou na zadní straně.
Kdo ví, kam by to Dubovský ještě dotáhl. Už tak dosáhl velkých věcí. V roce 1993 vyhrál premiérový ročník ankety o slovenského fotbalistu roku. A stěhoval se do slavného Realu Madrid, kde pak odehrál dvě sezony. Nepříliš úspěšně, ale přesto...
"Tenhle přestup hovoří za všechno. Je malá pravděpodobnost, že by slovenský fotbalista ještě někdy přestoupil do takového klubu," podotýká Galis. Podle něj byl hráč, který nedlouhou kariéru uzavřel v jiném španělském klubu, Realu Oviedo, mimořádným talentem.
Introvertní a přemýšlivý student ekonomie
"Byl to fotbalista, kterého chce mít v týmu každý trenér. Velmi kvalitní, kreativní a pracovitý. Řadím ho určitě mezi nejlepších pět slovenských hráčů všech dob. Po lidské stránce, poctivostí a skromností, pak byl určitě naprostou jedničkou," míní kouč.
Čeští fanoušci ho nikdy příliš nepřijali. Byl introvertní, navenek často působil jako mrzout, jenž se málokdy usmál. Ti, kteří ho znali, ale věděli, jaká je realita.
"Ano, byl introvert. Trvalo delší dobu, než začal člověku věřit. Nepřipouštěl si k sobě moc lidí. Já ho poznal a mám na něj spoustu krásných vzpomínek. Těch veselých, potom ale samozřejmě i těch velmi smutných," vypráví Galis o přemýšlivém muži, který studoval ekonomii a zajímal se o umění.
Slovan dovedl k mistrovskému titulu
Do srdcí slovenských fanoušků se zapsal nesmazatelným písmem. V roce 1992, v době, kdy československé nejvyšší soutěži dlouhodobě vládly české kluby, pomohl dovést Slovan Bratislava k vysněnému titulu. V československé reprezentaci pak odehrál 14 zápasů a vstřelil 6 gólů. Za samostatný slovenský národní tým se pak trefil dvanáctkrát ve 33 utkáních.
"Kdo ví, co by ještě dokázal, nebýt té osudné události. Já jsem ale přesvědčen, že by to byly další velké a nezapomenutelné věci," uzavírá Dušan Galis dojatě své vzpomínání na legendárního fotbalistu.
