Když se po 120 minutách lítého boje v londýnském Wembley schylovalo ke střelám ze značky pokutového kopu, okamžitě si na vítězný rozstřel v roce 1976 na bělehradském Marakana vzpomněl. "To se nedá zapomenout, i když uplynulo tolik času," vrací se Viktor k životnímu zážitku starému už 45 let.

Související

Forza Italia! V Itálii propuklo šílenství, slavilo se v ulicích, fontáně i gondolách

2:12

Přestože nakonec jásal se spoluhráči, ani jeden pokus německých střelců nezlikvidoval. "Bohužel jsem si vybíral špatnou stranu," přiznává Viktor. "A také je Němci kopali velice dobře," uznává zdařilé trefy protihráčů v pořadí Bonhof, Flohe a Bongartz. "Naštěstí Hoeness ve čtvrté sérii přestřelil," dodává.

Vyniknout tak mohl Antonín Panenka se svou kulišárnou, před ním nezaváhali Marián Masný, Zdeněk Nehoda, Anton Ondruš a Ladislav Jurkemik. "Střela doprostřed branky je velké riziko, stačí, když brankář trochu později skočí," upozorňuje Viktor s tím, že italský exekutor Federico Bernadeschi měli při této volbě jistě trochu štěstí.

Jinak považuje dobře provedený pokutový kop za nechytatelný. "Branka pořád měří 732 centimetrů, když se kopne přesně a prudce, nemá brankář šanci," tvrdí bronzový medailista ankety Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1976. "Aby měl aspoň trochu šanci uspět, musí se odrazit dřív, čímž však trochu porušuje pravidla," nepopírá. "Naštěstí nyní VAR do toho nezasahoval, jinak by z toho mohl udělat guláš," kvituje, že ve Wembley byla gólmanům ponechána trošku volnost. Spravedlivě na obě strany.

Zatímco před 45 lety v Bělehradě neskóroval pouze Hoeness, jenž přestřelil, nyní střelci zmařili polovinu z deseti pokusů. "Je to hlavně nápor na nervy," potvrzuje Viktor. "Nechtěl bych být v jejich kůži," doznává. "Když nedá, táhne se to s ním až na smrtelnou postel, kdežto brankář nemusí, a když se mu zadaří, je za hrdinu," odkrývá odlišný přístup v aktérům duelu.

Související

Na penaltu jsem chtěl, brání se Grealish. Southgate čelí kritice, jeho prokletí trvá

0:57

Avšak uvědomuje si, že dnešní brankáři jsou přece jen trochu jinde. "Donnarumma je obr, skoro dva metry, nejmíň o deset centimetrů vyšší než jsme byli já a Sepp Maier," připomíná rovněž vzrůst německého soka. "Když roztáhne ruce, není kam míč poslat. Dneska nikdo nechce v brance prcka," rozebírá postavu italského čerstvého mistra Evropy, který chytil dva pokutové kopy. Anglický Jordan Pickford má však podobnou výšku jako finalisté ME 1976. "Také to bylo znát," zdůrazňuje Viktor.

Na zvěsti, že pro Anglii jsou střely ze značky pokutového kopu zakleté, moc nedá. "Traduje se sice, že Italové, Španělé nebo jihoameričtí hráči mají lepší kopací techniku, a asi to bude pravda," přemítá Viktor, "ale jde o momentální stav, rozpoložení, žádnou logiku v tom nehledejme. Penalty jsou loterie," potvrzuje mistr Evropy 1976 všeobecný názor.

I Viktor byl vyhlášený nejlepším hráčem turnaje, stejně jako nyní italský Donnarumma. V penaltovém rozstřelu však nezářil a hrdinou se pro československé fanoušky stal právem Antonín Panenka a jeho padající list. Letos ve Wembley však pobral vavříny i přízeň fandů italský gólman. Chytil dvě střely, jedna šla do tyče. "Může se zařadit mezi takové veličiny, jakými byli Zoff nebo Buffon," prorokuje Viktor dvaadvacetiletému italskému brankáři ještě další skvělé roky.