Varšava (od zvláštního zpravodaje) - Českou fotbalovou reprezentaci možná po prohře ve čtvrtfinálovém zápase mistrovství Evropy s Portugalskem opustí dva její nejzkušenější hráči.

Třicetiletý útočník a druhý nejlepší střelec v české historii Milan Baroš se s týmem rozloučil hned po prohře 0:1 v útrobách Národního stadionu ve Varšavě.

Jednatřicetiletý kapitán týmu Tomáš Rosický kvůli přetrvávajícím zdravotním potížím (kvůli zranění Achillovy šlachy vynechal poslední dva zápasy na šampionátu) o konci reprezentační kariéry přemýšlí.

Sivok: Bary udělal pro nároďák hodně

Útočník Galatasaraye Istanbul Baroš svůj úmysl v reprezentaci skončit prozradil už před turnajem a po porážce s Portugalskem jej spoluhráčům potvrdil.

Ti se s ním podle tiskového mluvčího týmu Jaroslava Koláře loučili v kabině dlouhým potleskem a nejlepší střelec Eura 2004 nezadržel slzy.

Sám Baroš to sice nepotvrdil, prostřednictvím svého agenta Pavla Pasky to však má udělat v pátek.

"Mě osobně jeho konec bolí, byli jsme parťáci a v kabině bude chybět. Pro český nároďák toho udělal hodně, to se musí i přes tu kritiku respektovat," upozornil Barošův spolubydlící a stoper českého týmu Tomáš Sivok na to, že čeští fanoušci dávali v posledních dvou letech rodákovi z Vigantic svou nelibost s jeho výkony hlasitě během zápasů najevo.

Střelec 41 reprezentačních gólů (lépe na tom je jen Jan Koller s 55 brankami) však v zápase o postup do čtvrtfinále s Polskem i v duelu s Portugalskem předvedl dobré výkony, díky čemuž skandovali čeští fanoušci jeho jméno. Celkem pak odehrál v národním týmu 93 zápasů.

Rosický: Maloval jsem si to jinak

Naopak rozporuplně skončil turnaj pro záložníka Arsenalu Rosického. Kvůli poranění achillovky odehrál v Polsku jen jeden a půl zápasu.

Novinářům sice řekl, že je na své spoluhráče hrdý a že může opouštět šampionát s čistým svědomím, zároveň však přiznal, že přemýšlí kvůli častým zraněním o konci reprezentační kariéry.

"Z vyřazení ve čtvrtfinále jsem smutný, ale na druhou stranu jsme tady nezklamali a domů můžeme jet se vztyčenou hlavou a nemáme se za co stydět. Nezklamali jsme," přiznal Rosický, který jako jediný ze současného výběru hrál už na Euru 2000.

"Ale strašně mě mrzí, že mě tady zastavilo zranění. Protože očekávání a odhodlání u mě před turnajem bylo veliké. Před posledním zápasem skupiny proti Polsku se to opravdu lepšilo, nelhal jsem, ale pak se ten posun zastavil. Maloval jsem si to tady jinak," dodal muž, jehož naopak vyřadilo zranění podkolenní šlachy z předchozího evropského šampionátu.

"Čím budu starší, tím to bude horší"

V reprezentaci je s přestávkami už dvanáctou sezonu, během nichž nasbíral 87 zápasů. Zda však bude pokračovat v dalším kvalifikačním cyklu, ještě neví.

"Všechno musím důkladně zvážit. Mám svůj věk, problémy se zdravím. A čím starší budu, tím horší to bude. Kdybych mohl, hraju do padesáti, ale nejsem hloupej. Navíc kolem mě v nároďáku postupně končí kluci, s nimiž jsem začínal, což pro mě také není jednoduché," upozornil Rosický na Barošův konec.

Naději mu však vedle dobrého výkonu týmu na šampionátu dává i vidina účasti na mistrovství světa v roce 2014 v Brazílii.

"Každá účast na velkém turnaji pro nás je úspěch, cesta sem je pokaždé strašně těžká. Třeba s hokejem se to nedá srovnávat, mistrovství světa se hraje každý rok a oni čtvrtfinále hrají skoro automaticky. My to máme hodně trnité. Klukům patří dík za to, jak zvládli kvalifikaci i skupinu na Euru," uvedl.

"Strašně mě to láká (šampionát v Brazílii). Navíc reprezentace pro mě vždy byla ctí, pokaždé jsem si toho tady vážil. I proto není jednoduché odejít. Ale teď neříkám nic. Uvidíme za nějaký čas," dodal.