Praha - Po nepřesvědčivých výkonech českého reprezentačního "áčka" a nepovedeném evropském šampionátu jedenadvacítek se přeci jen zdá, že český fotbal na tom není tak špatně.
Reprezentace mladíků do dvaceti let vybojovala na mistrovství světa v Kanadě stříbrné medaile.
Cesta k úspěchu však nebyla vůbec jednoduchá. Český tým stál nejednou na hranici vyřazení z turnaje a i velká dávka štěstí mladíkům pomohla k dosažení životního úspěchu.
GALERIE: PODÍVEJTE SE, JAK VYPADALO FINÁLE
|
|
|
|
Před začátkem mistrovství pro fotbalovou veřejnost neznámý trenér Miroslav Soukup prohlásil, že si tým jede pro zlato.
Sebevědomé vyjádření tenkrát vzbudilo údiv a mnohý fotbalový fanda přemýšlel o kompetentnosti reprezentačního trenéra. Průběh turnaje však ukázal, že Miroslav Soukup přesně věděl, na co jeho tým má.
- Fotbalové drama: Češi měli dvě minuty zlato
Čeští mladíci byli krůček od titulu mistrů světa - Hráli ve finále mistrovství světa. Znáte je?
Vizitky fotbalistů, kteří bojovali o světové zlato.
Disciplinovanost, taktická vyspělost a hlavně týmové pojetí hry dovedly podceňovaný tým až do vytouženého finále proti největšímu favoritovi celého turnaje - Argentině.
Češi prohráli, svému soupeři se však vyrovnali, a kdyby Marek Suchý netrefil v 10. minutě první půle jen tyč, bůhví jak by to s mladými Argentinci vypadalo.
Ve finále se Češi s Jihoameričany nesetkali na turnaji poprvé. Už v prvním utkání celého šampionátu se mladíkům povedl husarský kousek, když dokázali favoritovi sebrat bod za remízu 0:0. Byla to jediná ztráta argentinského mužstva na celém turnaji.
Získané sebevědomí se odrazilo v dalších zápasech základní skupiny.
Proti korejským fotbalistům český tým přišel o vedení smolně až v samotném závěru utkání. V klíčovém utkání proti Panamě Češi o svém vítězství a postupu mezi šestnáct nejlepších rozhodli v posledních deseti minutách utkání.
Úkol byl splněn. Zápasy ve skupině ukázaly sílu českého mužstva a vyprofilovaly výrazné osobnosti, které byly schopny vést mužstvo k vítězství.
Play off přineslo penaltová dramata
Oholené hlavy před začátkem vyřazovacích bojů měly symbolizovat jednotu českých mladíků. Osmifinále proti Japonsku fotbalisté ze středu Evropy rozhodli ve svůj prospěch až v penaltovém rozstřelu.
Těžký zápas, v němž češi prohrávali už o dva góly, se lámal ve druhém poločase, kdy trenér Soukup předvedl svůj mimořádný cit pro hráče a vystřídal Mareše místo Gecova. Teplický hráč hru výrazně oživil, i když pro něj utkaní skončilo nešťastně - po přísné druhé žluté kartě byl vyloučen.
Před čtvrtfinále si lehký sestřih dovolil i trenér Soukup a možná i to přispělo k další výhře jeho svěřenců. Ač byli Španělé celý zápas lepší, nedokázali v klíčových momentech proměnit vyložené šance.
Defenzivní blok Čechů pracoval skvěle a zápas opět rozhodovaly penalty. Zde se projevila největší zbraň českých mladíků - psychická odolnost.
Ani jeden nezaváhal, a navíc brankář Radek Petr vytáhl ze svého arzenalu další z penaltových kouzel. Španělé po zápase litovali neproměněných příležitostí a stěžovali si na neatraktivní defenzivní hru Čechů.
Jak ale trenér Soukup správně poznamenal, postoupilo psychicky odolnější mužstvo, a když se jihoevropané cítili tak dobří, proč nedokázali skórovat v devadesáti minutách.
V semifinále Češi narazili na další překvapení turnaje - Rakousko. Rozjeté mladíky ovšem nemohlo v cestě do finále nic zastavit. Defenzivní styl z předcházejících zápasů byl pryč, na suverénní vyspělý výkon české reprezentace Rakušane nenašli protizbraň. Česko bylo po jasném vítězství ve finále.
Ve finále se zlatý sen zastavil
A v něm opět narazilo na Argentinu. Favorit turnaje si před zápasem nepřipouštěl žádné komplikace. Průběh zápasu však ukázal, že pokud je mužstvo dobře připravené a hráči mají zdravé sebevědomí, není potřeba se bát žádného soupeře.
- Na vteřinu jsme vypnuli, smutnil Fenin
Rychlé vyrovnání připravilo české mladíky o historické zlato.
Feninova gólová paráda Argentince dokonale zaskočila, Češi však vedení udrželi jen dvě minuty. Těsně před koncem o osudu finále rozhodl Zareta, který prostřelil na bližší tyči brankáře Petra.
Argentina slavila, čeští reprezentanti smutnili. Ne však na dlouho. Stříbrný úspěch se zapíše zlatým písmem do historie české kopané a po roce 1932 a 1962 se malá země ze středu Evropy může pyšnit dalším světovým stříbrem.
