Glosář - Každý máme něco. Někdo se ustavičně šťourá prstem v nose, jiný si zase ani na promoci neoblékne nic jiného než tričko Star Wars. A Luis Suárez holt kouše lidi do ruky či do ramene.
Lidí s touhle nutkavou potřebou určitě bude na planetě víc. Jenže na rozdíl od něj ji neukájejí před stamiliony očitých, potažmo televizních svědků.
Nejsem nijak vzdělán v oboru psychiatrie, nicméně si laicky troufnu předpokládat, že když fotbalista ve své předchozí kariéře pokousal už dva protihráče, načež se kvůli tomu stal terčem velkého opovržení a posměchu a navíc byl vystaven tvrdým sankcím, třetího už by snad vědomě nepokousal. Z toho mi vyplývá, že se prostě v určitých momentech nedokáže kontrolovat.
Ve fotbale se používají nejrůznější zákeřnosti. Slovní provokace, štípání, plivance, dokonce i píchání špendlíkem. Ale kousat soupeře do ramene? To už je poněkud jiná sorta, řekl bych.
Jistě, všechno je relativní. Fotbaloví fanoušci jsou ze Suárezova opakovaného "kanibalismu" totálně konsternovaní, nicméně ve světě plném sadistických maniaků, pedofilů a trýznitelů zvířátek lze hryzání kolemjdoucího do ramene vnímat vlastně jako ještě takovou milou, relativně neškodnou úchylku.
Bohužel pro Suáreze jeho slabůstka příliš nekoresponduje s fotbalovými pravidly a do kádrového profilu fotbalového superhrdiny už jaksi vůbec nezapadá.
Hryzanec Italy vykolejil
I když teď se Uruguayi k postupu do osmifinále světového šampionátu paradoxně šikla.
Ve třetím utkání skupiny stačila ve vzájemném duelu Italům k postupu remíza, Uruguay potřebovala zvítězit. Oba týmy se držely v taktickém klinči, ze kterého vybočil tu Balotelliho kung-fu kop, tu Suárezova šajtle, která ale Buffona nepřekvapila, tu nepochopitelné vyloučení Marchisia.
Ale nic z toho by asi tu pomyslnou misku vah na něčí stranu nestrhlo. Italský režisér hry Andrea Pirlo vypadal po celý turnaj jak strhaný Ohař ze seriálu Hra o trůny, tentokrát už se, patrně v duchu posledního dílu čtvrté řady, stylizoval definitivně do role muže v posledním tažení. Uruguayskou snahu o ofenzivu pak deptala italská taktická síť a také zoufalý výkon Cavaniho.
Když vtom se najednou válí na zemi Chiellini se Suárezem a italský zadák všem, hlavně rozhodčímu, ukazuje své odhalené rameno. Na něm otisk zubů, jako když hryznete do jablka. A záběry jasně ukazují, jak se v souboji Suárez svými ústy na Italovo rameno přitiskl (viz video).
Jenže mexický sudí na to nic, hra pokračuje, z incidentu rozrušení Italové jdou chvíli nato bránit rohový kop - a tentokrát při něm tihle mistři defenzivní práce selžou. V jejich triviální chybě se dost možná sečetla únava právě se sníženou koncentrací, kterou vyvolalo Suárezovo nepotrestané extempore.
Takže Itálie jede domů. Odstupuje předseda asociace a také trenér Cesare Prandelli (více zde), který nechápe, kam se na žhavých stadionech severní Brazílie, kde jeho hoši hráli všechny své duely MS, vypařila jejich herní kvalita ze stříbrného Eura 2012. V Brazílii se pořád čekalo, kdy Itálie začne něco hrát. A ona ani nezačala.
Takže tihle všichni jedou pryč - a hryzavec Suárez zůstává.
Nepřiznal se. Jako Maradona
Jeho čin však budí snad ještě větší veřejné pohoršení než svého času Maradonova "boží ruka". Ostatně stejně jako se k ní tehdy nepřiznal Argentinec, odmítá i současná hvězda Uruguaye připustit, že by snad její chrup měl kdy s Chielliniho ramenem co do činění.
Pro marketing šampionátu je takový skandálek pochopitelně pravým požehnáním. "Viděli jste toho magora, jak ho hryzl do ramene?" tuhle větu dneska musely vyřknout či vyslechnout snad i miliardy lidí.
A Suárez, jemuž se jen před pár dny aplaudovalo za vynikající výkon se dvěma góly, jimiž odstřelil Anglii, je teď pro změnu za celoplanetárního vyvrhele.
A čeká se na FIFA, jak se k celé věci postaví. Uruguay sice postoupila a utká se v osmifinále s Kolumbií, všeobecně se ale počítá s tím, že Suárez dostane dodatečně disciplinární "flastr", na jaký jen tak nezapomene.
V roce 2010 už Suárez v dresu Ajaxu pokousal Otmana Bakkala z Eindhovenu. Kauza si podržela víceméně lokální charakter nizozemské ligy a Suárez z ní vyšel s dvouzápasovým distancem a pokutou.
V anglické Premier League už je všechno líp na očích, takže když 20. dubna 2013 hryzl Suárez do ruky zadáka Chelsea Ivanoviče, už se "Kanibalova" pověst rozšířila do globálnějších rozměrů. Deset zápasů distanc, zase pokuta a ostuda jak mraky.
Image pokaženou navíc rasistickými pokřiky na manchesterského Evru si pak ovšem Suárez notně vylepšoval v nedávno uzavřeném ročníku Premier League.
V dresu Liverpoolu se s 31 zásahy stál králem střelců. A experti se mohli utleskat jeho neutuchající energii, permanentním náběhům za obranu, dokonalé práci pro tým při presingu a re-presingu - a hlavně mimořádné kvalitě v koncovce.
Tu potvrdil i na MS ve druhém utkání s Anglií, když v tom prvním, s Kostarikou, kvůli doléčování operovaného kolene ještě nehrál. Hryzanec přišel až v zápase číslo 3, proti Itálii.
Škoda. Z fenomenálního fotbalisty je teď zase zrůda, jakýsi Hannibal Suárez. Třeba o něm jednou také natočí film, jako o démonickém dr. Lecterovi. Co takhle Mlčení rovnátek?
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
