Praha - Mohl to být historický moment a možná zlomový úspěch. České fotbalistky stály krok od své první účasti na evropském šampionátu.
Jenže nakonec vše dopadlo jako posledně, v kvalifikaci v roce 2004. V baráži narazily na Italky a na konci října vypadly.
Zklamání bylo tentokrát ještě větší než před ME 2005. Tehdy totiž bylo k dispozici jen osm postupových míst, nyní o čtyři více.
Navíc od této generace hráček se čekalo, že konečně přinesou dlouho vyhlížený úspěch a možná i větší pozornost, slávu a uznání českým fotbalistkám. Nestalo se ani jedno.
Čtěte více:
- Muži chtějí krásu. Diskriminace, tvrdí ženy-sportovkyně
- Skokanky na lyžích nechtějí na ZOH jen koukat na chlapy
Internetový deník Aktuálně.cz si povídal s jednou z ikon české ženské kopané, Evou Haniakovou.
V současnosti zřejmě v této oblasti neexistuje zkušenější dáma. Hrávala první ligu za pražskou Slavii i v reprezentaci, nyní působí jako asistentka reprezentačního trenéra a trenéra pražské Sparty, suveréna soutěže. V obou případech je jím Dušan Žovinec.
Jaký je stav ženského fotbalu v Česku? Proč se mu vede tak špatně v zemi, kde je kopaná tolik populární? A kudy vede cesta z krize ven?
A.cz: Jak velké bylo pro vás zklamání, když Češky ani tentokrát nepostoupily na evropský šampionát?
Bylo to velké zklamání, hráčky i realizační tým věřily v úspěch. Italky navíc podle mého názoru neměly tak silný tým jako před čtyřmi lety.
Naší základní chybou bylo, že jsme na svém hřišti prohrály gólem z 89. minuty. Také se nám nevyhnula zranění a měly jsme vykartované hráčky.
I tak jsme chtěly v Itálii vyhrát, jenže pak přišla penalta a ani po dobrém výkonu v druhém poločasu už jsme to nedokázaly zvrátit.
A.cz: Asi jste nebyly spokojené s losem, když jste v baráži znovu dostaly silnou Itálii...
To určitě ne. Itálie je trochu jinde než my. Mají proti nám obrovskou základnu a ženský fotbal se tam hraje na úplně jiné úrovni než ten náš a těší se tam větší vážnosti. Z Itálie už asi budeme mít mžitky.
A.cz: Lze nalézt na další nepovedené kvalifikaci alespoň nějaké pozitivum?
Určitě. V týmu se objevují mladší hráčky, sedmnáctileté, osmnáctileté, které podaly velmi dobrý výkon a patřily k nejlepším.
Je to i mé osobní zadostiučinění, protože se jedná o fotbalistky, s nimiž dělám od jejich třinácti let.
Evropská špička je jinde
A.cz: Česko ještě nikdy neproniklo mezi světovou ani evropskou elitu. Jak velká propast zeje mezi českými fotbalistkami a třeba evropskou elitou?
Severské státy, Německo či Itálie mají celý systém ženského fotbalu mnohem propracovanější a je na úplně jiné úrovni než u nás.
Navíc zde funguje ve spojitosti s mužským fotbalem, což mu ještě dodává na prestiži.
U nás se udělal velký kus práce, ale všechno tu trvá mnohem déle a zatím nám ujíždí vlak.
A.cz: Proč se ženskému fotbalu daří tak špatně v zemi, kde je fotbal tak populární?
Myslím, že problémy jsou nejen v něm, ale i v mužském fotbale, a to i v reprezentaci nebo v takovém týmu, jako je Sparta.
Vše jsem obětovala fotbalu
A.cz: Problém bude asi i v tom, že české hráčky jsou nadšené amatérky a musejí si vydělávat jinak.
Ano, české hráčky jsou všechny amatérky, buď při fotbalu studují nebo chodí do zaměstnání. Trénují a hrají zápasy ve svém volném čase.
U nás se prostě fotbalem uživit nedá, na rozdíl třeba od Skandinávie.
Výjimkou je Pavlína Ščasná, která hraje fotbal ve Švédsku. Ona je ale profesionálka i svým přístupem a morálkou.
Čtěte více: Brankářka trénovala s Montrealem. Ale do NHL nesmí
A.cz: Jak jde stíhat vrcholový fotbal se zaměstnáním a s rodinným životem?
Záleží na každém jedinci, jak si to uspořádá. Já jsem také hrála na vrcholové úrovni a zvládala jsem to se zaměstnáním i s rodinou.
Vychovala jsem děti, dala jsem je na fotbal, syn hraje druhou ligu, naše rodina obětovala této hře skoro vše.
Děvčata to zvládají, ale samozřejmě si musejí upřít nějaké věci, které mohou mít jejich vrstevnice. To je prostě úděl sportu.
Dříve jsme bývaly v televizi
A.cz: Jaké je postavení českého ženského fotbalu, co se týče financí, zájmu sponzorů či médií?
Je to velký problém. Financí je samozřejmě málo. Chce-li to člověk dělat, musí kopanou milovat a vše jí odevzdávat dobrovolně bez vidiny odměny.
Tou největší odměnou jsou pro mě úspěchy. Škoda, že jsme nepostoupily, pak bych byla úplně spokojená.
A prostor v médiích? Za dob mé kariéry jsme byly mnohokrát v televizi a mám schovaný nespočet výstřižků z novin.
Myslím, že je to jedna z bolestí ženského fotbalu u nás, že mu chybí reklama a popularita.
A.cz: Pavlína Ščasná v jednom rozhovoru říká, že ve Švédsku je v médiích věnováno ženskému fotbalu stejně prostoru jako mužskému. Čím to?
Společnost se tam na to dívá úplně jinak. Je radost je pozorovat. Mají velkou základnu už od malých holčiček, kvalitní zázemí, trenéry, dobré podmínky pro trénink, dobré kluby. Pak se samozřejmě dostaví i úspěch v reprezentaci.
U nás není liga zdaleka na takové úrovni, to se pak promítá i do národního týmu.
Úmrtnost je veliká
A.cz: Jak je to v současnoti se zájmem děvčat o fotbal?
U mládeže lze pozorovat určitý úpadek. Mladí mají dnes úplně jiné priority. Sport nedokáže konkurovat všem těm technologickým vynálezům.
Pracuji ve Spartě, nabíráme děvčata od pěti let, ta „úmrtnost" je hodně vysoká, snad 60 % až 70 % u fotbalu nevydrží. Je to škoda, byla by potřeba větší konkurence.
A.cz: Je na obzoru podobný talent, jako je v současnosti nejlepší česká hráčka Pavlína Ščasná?
Talenty určitě jsou, ale jde o to, jak se jim bude člověk věnovat a jaké budou mít možnosti a podmínky.
Kde se daří ženskému fotbalu? Pod mužskými křídly
A.cz: Čím to, že ligová mapa ženského fotbalu je o tolik odlišná oproti mužskému? Nejvyšší soutěž tu hrají Pardubice, Hradec, Karlovy Vary či Jihlava. Ani jedno z měst se přitom v mužské nejvyšší soutěži nevyskytuje.
Mapa ženského fotbalu se odvíjí od toho, v jakém městě se sežene kolik děvčat, které mají do kopané a trénování chuť.
I když jak je vidět na tabulce, pro ženy je spásou, když je vezmou pod svá křídla mužské kluby - ať už je to Sparta, Slavie či Viktorka Plzeň. Všechny tři celky vévodí tabulce.
A.cz: Proč jsou mezi ženskými týmy až tak výrazné rozdíly? Ligu vede suverénní Sparta s plným počtem bodů a se skóre 33:0. Na posledním místě figuruje Jihlava, má nula bodů a skóre 1:48.
Je to dáno zázemím Sparty, dobrým manažerem, velkou základnou. Oproti tomu Jihlava řeší finanční i existenční potíže, nemá ani dostatek hráček.
I ženské derby pražských "S" má náboj
A.cz: Jak vypadají v ženském podání derby Sparta vs Slavia? Jsou také tak vyhecovaná?
Tento zápas se zrovna konal před 14 dny. Samozřejmě to vždy má nádech derby, má to obrovský náboj, neboť se střetávají dva nejlepší celky ligy.
Podle mého názoru se jednalo o nejkvalitnější derby za poslední léta.
Přišlo i hodně diváků a pískaly kvalitní rozhodčí v čele s Dagmar Damkovou.
Oba týmy věnují zápasu zvýšenou pozornost, určitě to je v lecčems podobné jako u chlapů.
A.cz: Velkou část české ženské reprezentace tvoří Sparťanky, podobný je i realizační tým. Pěstujete si to jako výhodu - hráčky jsou sehrané a zvyklé na jedno vedení?
Nejde o to, že jsou ze Sparty, ale prostě se jedná o momentálně nejlepší fotbalistky. Tým je kvalitní, to samé platí i o lidech, kteří u něj pracují.
Ženská mentalita je jiná
A.cz: Co udělat, aby už příště Češky postoupily?
Je to především hrozně daleko. Dostat se na mistrovství světa moc šancí nemáme, ze skupiny postupuje jen jeden. A kvalifikace dalšího mistrovství Evropy je až za čtyři roky.
Bylo by dobré udělat tým pro dvě kvalifikační období. Během prvního by poznával náročnost mezinárodních utkání na špičkové úrovni, v druhém už by šel za postupem.
Možná by se mohl zvážit i příchod trenéra z mužského fotbalu, i když je otázka, jak by to fungovalo.
Čtěte více: Hilgertová o vztahu s manželem-trenérem: Idyla i slzy
A.cz: Proč by to nemělo fungovat?
Mentalita ženského pokolení je úplně jiná. Když se bavíte s lidmi, kteří třeba v basketbalu či házené trénovali muže i ženy, potvrdí vám, že v chování, jednání i myšlení je zcela diametrální rozdíl.
