Praha - Liberec čeká zkouška před ostře sledovaným světovým šampionátem v klasickém lyžování v roce 2009. V pátek a v sobotu hostí závěrečný díl letní série závodů FIS Summer Grand Prix.
K Ještědu se budou pozorně upírat i zraky emancipovaných žen. Soutěžní program totiž zahájí ženský Kontinentální pohár, první mezinárodní závody skokanek na lyžích na českém území.
Liberec prolomí tabu
Jméno Liberec znají skokanky po celém světě od roku 2006, kdy Mezinárodní lyžařská federace (FIS) rozhodla, že se zde v rámci MS 2009 uskuteční poprvé v historii jako suverénní soutěž ženský světový šampionát.
V pátek si mohou zahraniční závodnice poprvé vyzkoušet areál, kde příští rok dojde k dalšímu zrovnoprávnění mužů a žen.
Liberec 2009 znamenal pro skokanky velké vítězství v jejich boji za stejná práva závodníků a závodnic. Rády by však, aby FIS příště uspořádala mistrovství světa žen jako zcela samostatnou akci.
A chtějí jít ještě dál. Momentálně vedou bitvu s Mezinárodním olympijským výborem o účast na zimní olympiádě ve Vancouveru 2010.
Nerovnost? Ne, minimum závodnic
Nechápou, proč zrovna ve skocích na lyžích existuje jako v jediné disciplíně zimní olympiády tato nerovnost. V ostatních totiž ženy soutěží.
MOV už dřív jejich žádost zamítnul. Jeho šéf Jacques Rogge argumentoval tím, že se tomuto odvětví věnuje jen osmdesátka žen - tedy mnohem méně, než je tomu v jiných olympijských sportech.
Medaile ze soutěže skokanek by prý znehodnotily cenné kovy ze sportovišť, kde se schází mnohem větší konkurence.
Ženy s tímto argumentem nesouhlasí a upozorňují, že v posledních letech přibyly pod pět kruhů sporty, v nichž figuruje ještě méně účastnic. Například skikros, jenž bude mít premiéru právě na Hrách v Kanadě.
Stránky canada.com uvádějí, že skokům na lyžích se věnuje osmdesát žen ze 13 zemí, zatímco skikrosu jen 49 žen a 61 mužů.
Na internetu vystavily bojovnice petici "Nechte ženy skákat na lyžích v roce 2010". Některá zámořská média líčí tuto kauzu v nadsázce jako "boj o zakázaný vzdušný prostor".
Je to proti Chartě, zlobí se ženy
Petice zmiňuje ještě další pádné námitky hovořící pro účast ve Vancouveru 2010: Každý rok se koná mezinárodní tour FIS Continental Cup, zahrnující závody v Evropě, Asii a Severní Americe.
Olympijskou účast podporuje Mezinárodní lyžařská federace, která oficiálně žádala MOV o zařazení skokanek do programu.
Na rozdíl od řady čekatelů před olympijskými dveřmi nejde o začlenění nového sportu do rodiny, nýbrž jen o přidání ženské části soutěže, náklady by tudíž byly minimální.
Skokanky rovněž poukazují na olympijskou chartu. V ní se totiž mimo jiné píše, že jakákoliv diskriminace, včetně diskriminace pohlaví, nemá místo v olympijském hnutí.
V oddíle, v němž Charta specifikuje roli MOV, se navíc uvádí, že jedním z úkolů je podporovat a propagovat účast žen ve sportu a prosazovat rovnost mezi ženami a muži.
Roli v rozhodnutí o nezařazení skokanek do následujících ZOH mohl hrát i fakt, na který příznivkyně akce "Let Women Ski Jump in 2010" upozorňovaly při únorové demonstraci v ulicích Vancouveru. Jeden z transparentů hlásal: Pouze jediná žena ve výkonném výboru MOV!
Kampaň se mimochodem musí líbit českým organizátorům MS 2009. V ikonce se totiž skví nápis "LIBEREC 2009/ VANCOUVER 2010". Dobrá reklama pro šampionát.
Skokanky se soudí
Mezinárodní koalice skokanek na lyžích usilujících o právo soutěžit na ZOH 2010 věc dotáhla až k soudu. Nyní do svých řad získala další posilu: závodnici z pořádající země, Kanaďanku Zoju Lynchovou.
"Nechci sedět vedle můstků a koukat se na chlapy," nechala se už dřív slyšet sedmnáctiletá sportovkyně, podle níž vede odmítání skokanek Mezinárodním olympijským výborem k sexismu a nerovnosti.
"Bojovnice na skočkách" budou mít před soudem v ruce kromě olympijské charty i další trumf: kanadské zákony neumožňují žádné místní organizaci čerpat veřejné prostředky na akce, které vylučují ženy.
Tento argument míří proti Vancouverskému organizačnímu výboru. VANOC nicméně namítá, že on ženské pohlaví nediskriminuje, program soutěží je totiž v kompetenci MOV a na něj se kanadské zákony nevztahují.
Spory lemují historii skokanek na lyžích
Skokanky jsou na podobné spory zvyklé, boj za práva ostatně lemuje celou historii jejich sportu.
Ačkoliv bývala disciplína nejpopulárnější a nejrozšířenější ve Skandinávii, ženy si dlouhá léta nesměly zaskákat v slavném norském areálu Holmenkollen. Prý by snížily jeho prestiž.
Podobných restrikcí bylo víc, závodnicím proto často nezbývalo než soutěžit v převlečení za muže či se spokojit se skoky mimo soutěž, popřípadě v roli předskokanek.
Někteří odpůrci jejich olympijské účasti argumentují i zdravím. Při skoku z můstku je prý tělo zatěžováno způsobem, který není pro ženy vhodný.
I na tento argument jsou skokanky zvyklé. V 50. letech se totiž rozšířilo přesvědčení, že skoky na lyžích způsobují u dívek neplodnost. Následkem byl dlouholetý útlum ženské verze tohoto sportu.
Ten se začal pořádně probouzet zase až v 90. letech. Historickým mezníkem byl rok 1998, kdy se skokanky dostaly pod křídla FIS a dočkaly se prvního mistrovství světa - v olympijském areálu ve Svatém Mořici, byť jen v rámci mužského juniorského šampionátu.
Česká revoluce
Lokální revoluci zažívají nyní i české skoky na lyžích žen. Ženskou verzi českého populárního odvětví zde až v posledních letech vydupal ze země trenér Pavel Mikeska. Ten byl však vzhledem k tristním výsledkům dívek v letošním Kontinentálním poháru odvolán. Jeho nástupcem se stal někdejší úspěšný závodník Jaroslav Sakala.
Český národní tým žen sestává ze třech členek. Nejzkušenější z nich, Vladěně Pustkové, je 16 let, Michaele Doležalové a Lucii Míkové teprve čtrnáct.
Všechny se v průběžném pořadí Poháru pohybují na chvostu žebříčku. Prim hrají tak jako u mužů Rakousko, Německo, Norsko či Japonsko.
Kdo se půjde na ženský závod v Liberci podívat jako na pikantní zajímavost, určitě by emancipované sportovkyně nepotěšil. Vadí jim, že se na ženy na skočkách pohlíží jako na cosi nepatřičného a v lepším případě kuriózního či jako na nový výstřelek a ohánějí se historií.
Ženy prý skáčou už od vzniku disciplíny v Norsku, první dokumentovaný skok v ženském podání se měl uskutečnit v roce 1911. Neoficiální norské zdroje hovoří podle stránek ladies-skijumping.com o tom, že první skokanka se objevila již v roce 1863.
